a | b | c | č | d | ď | e | f | g | h | ch | i | j | k | l | ł | m | n | o | p | r | ř | s | š | t | u | ú | v | w | z | ž
Autor: Wikipedie

plukovník in memoriam Ján Ušiak

* 5.10.1914 (Budiná, okr. Zvolen, Slovensko)
† 3.11.1944 (Čeladná, okr. Frýdek-Místek)

Dětství prožil v Baktě, vesničce poblíž Rimavské Soboty u maďarských hranic. Po skončení základní školy pracoval v hospodářství jako pomocný dělník a nedosáhl pravděpodobně vyššího vzdělání. V roce 1937 narukoval do Československé armády a po rozbití republiky se vrátil domů do Bakty, která však připadla Maďarsku. Protože se mu nepodařilo získat slovenské státní občanství, musel narukovat do maďarské armády, se kterou bojoval na východní frontě. Tam padl do zajetí a požádal o vstup do československých jednotek. Od prosince 1943 byl členem 1. československé samostatné brigády v SSSR. Absolvoval výcvik v partyzánské škole Ukrajinského štábu partyzánského hnutí v Svjatošine a závěrečné zkoušky vykonal na výbornou a byl povýšen do hodnosti poručíka. Byl přesvědčeným členem Komunistické strany Československa a u mužstva oblíbeným velitelem.
V srpnu 1944 byl vysazen jako velitel desantu na území Slovenského státu a z výsadku se zformovala 1. československá partyzánská brigáda M. R. Štefánika, která se podílela na obsazení Martina a Vrútok a aktivně zasáhla do bojů o Strečno a její soutěsku. Po skončení bojů přišel z Ukrajinského štábu partyzánských hnutí v Kyjevě rozkaz zaujmout nový operační prostor v pohraničí na východní Moravě. 17.-22. září 1944 partyzánský oddíl, přejmenovaný na 1. československý partyzánský oddíl Jana Žižky z Trocnova se usídlil ve Štiavniku a provedl několik průzkumných a diverzních akcí na slovensko-moravském pohraničí, zejména v Malých a Velkých Karlovicích. Po kontroverzních rozhodnutích Ušiaka, se kterým zástupce D. B. Murzin nesouhlasil, se oddíl v počtu téměř 200 osob pokusil přejít jako celek 24. září přes Velké Karlovice na Moravu. Přechod hranic doprovázelo vyrabování hájenky a hospodářské usedlosti německého občana Alexandra Pietsche z Velkých Karlovic - Poďtatého Světlé. Při rabování byli partyzáni zpozorováni německou hlídkou a proběhl rozsáhlý vojenský konflikt, který trval až do pozdních odpoledních hodin. Díky velké početní a zejména vojenské převaze Němců se oddíl musel vrátit zpět do slovenského Štiavniku. Menší část oddílu nejlépe vyzbrojených chlapců se pod velením D. B. Murzina bez konfliktu dostala na Moravu v noci 28.-29. září. Většina oddílu převážně mladých chlapců beze zbraní a výcviku setrvala na slovenské straně až do 10. října (údajně spojka od Murzina zpět nedorazila). Tento den byl jejich úkryt na hájence prozrazen a přepaden bezpečnostními složkami ze Žiliny. Ušiakova skupina byla brzy roztříštěna a téměř rozprášena. Několik improvizovaných skupinek se velmi komplikovaně probíjelo lesním terénem Javorníků na Moravu. Větší část chlapců bez zbraní oddíl opustila, nebo byla zatčena pohraniční stráží z Velkých Karlovic.
Např. Ján Jurčo, Karel Bubla ze Žamberka byli zadrženi při přechodu hranic z Moravy na Slovensko a s oddílem se zřejmě vůbec nesešli. Dne 9. listopadu byli společně s škpt. Viktorem Kollandou a Štěpánem Králikem z Bratčic veřejně popraveni na Dolní Bečvě. Zbytky "oddílu" se setkaly s Murzinovou skupinou mezi 14.-16. říjnem ve srázu pod Kněhyní, když radisté Kolomackij a Timošenková ztratili napájecí dynamo radiostanice a oddíl ztratil kontakt s velením. Poté se Ušiak sešel s kpt. Otiskem, velitelem paraskupiny Wolfram - vyslanou exilovou vládou v Londýně. Po absolutní názorové, vojenské a lidské neshodě se musel Otisk vzdát snahy převzít velení všech odbojových skupin na Moravě. Zbytek oddílu se poté rozdělil na další skupiny a Wolfram ukončil svou bojovou činnost předáním finančních prosředků. Dne 22. října došlo k prozrazení úkrytu jedné části oddílu ve srázu pod Trojačkou a útoku jednotek Ruhsam z Rožnova pod Radhoštěm. Ušiakovi muži se šťastně zachránili díky přízemní mlze a jedné jejich skupině Stanislava Kozy, která se náhodou vracela zpět a vpadla útočícím němcům do týlu. Oddíl byl gestapem zaměřen prostřednictvím konfidentů Jana Dvořáka, Hoffmana, Kramerové a dalších již od počátku jejich působení v pohraničí od září 1944 a přes odbojáře z Karlovice již od léta. V lednu 1945 se oddíl rozrostl a začal užívat název 1. československá partyzánská brigáda Jana Žižky z Trocnova.
Ve středu 2. listopadu 1944 mělo dojít v prostoru Čertova mlýna ke schůzce s novým údajným členem KSČ Miroslavem Jaškem z Ostravy - konfidentem ostravského gestapa. Schůzku také zajišťovali odbojáři Oldřich Kyslinger a Bohumil Jakeš z Velkých Karlovic. Před prvním kontaktem byl zahájen nečekaný přepad hlídkou Ruhsam, které v daném prostoru prováděla preventivní obchůzku. Strhla se prudká přestřelka, při které Ján Ušiak utrpěl průstřel obou předloktí a Murzin byl postřelen do nohy. Zraněné velitele se spolubojovníkům nepodařilo najít a v odpoledních hodinách se strhl další, mnohem silnější a déle trvající boj. Ján Ušiak se ukrýval v lese a až v podvečer okolo 18 hodiny se těžce raněný dostal do hostince pod Martiňákem. Odtud byl internován v jedné místní chalupě a v noci převezen do domu Machandrů v Čeladné. Zde byl ošetřen lékařem Oldřichem Friedlem, který nařídil okamžitý převoz do nemocnice. Ostravské gestapo se o zranění nějakého partyzána dozvědělo, ale nevědělo, kde se ukrývá. Údajně ostravské gestapo připravilo pro Ušiaka nemocniční hospitalizaci a poté tajné doléčení v bytě v Ostravě. Až okolo poledne 3. listopadu bezpečnostní složky ze Starých Hamrů dorazily také ke standardní prohlídce domu u Machandrů. Protože poručík Ján Ušiak nehodlal padnout do rukou nepřítele, raději ukončil svůj život výstřelem z pistole.
Společně s Ušiakem se v domě ukrýval člen oddílu Jan Dvořák, který se Němcům vzdal a následně udal všechny osoby napojené na partyzány. Podle archivních dokumentů byl Jan Dvořák registrován gestapem již od počátku okupace v roce 1939 a byl získán pro spolupráci prostřednictvím kriminální policie, která měla několik důkazů o jeho trestné činnosti. Ostravské gestapo o Dvořákově přítomnosti v oddíle dobře vědělo, ale postupně jej chtělo z pozice ve štábu vytlačit a dosadit zde svého radiotelegrafistu Jaška, který měl rozehrát radiohru s Kyjevem a odhalit tak jejich strukturu hlavního štábu. Hrdinskou sebevraždou Ušiaka však byly všechny velkolepé plány ostravského gestapa definitivně zmařeny. Jan Ušiak byl přes přísný zákaz německé správy pietně pochován v Čeladné za účasti několika odvážných místních obyvatel. Ještě dlouho po válce zde byl udržován jeho hrob, přestože jeho tělo bylo po válce exhumováno a převezeno do jeho rodiště. Jan Dvořák byl 10. března 1945 vylákán na schůzku v Lulči na Vyškovsku a postřelen do břicha partyzánskou spojkou Marií Sedláčkovou (Mankou). Na následky střelného poranění za několik dnů v nemocnici zemřel. Pocházel z Karlových Varů a osobně se znal z K. H. Frankem - byl jeho spolužákem.
Posmrtná ocenění
V roce 1948 byl Ján Ušiak vyznamenán Řádem SNP I. třídy a Československým válečným křížem 1939 in memoriam.
V roce 1992 mu byl udělen Řád Milana Rastislava Štefánika IV. třídy in memoriam.
V roce 2007 mu udělil ministr obrany SR Milan Kašický hodnost plukovníka in memoriam.

Zdroje (mimo informací z desek):
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ján_Ušiak
http://www.vuapraha.cz/soldier/10985838

VPM:
hrob - Čeladná, okres Frýdek - Místek
památník - Hrabyně, okres Opava
pomník - Velké Karlovice, okres Vsetín
pomník - Velké Karlovice, okres Vsetín
pomník - Čeladná, okres Frýdek - Místek
pomník - Budiná, stát Slovenská republika
pomník - Čeladná, okres Frýdek - Místek


Vaše komentáře, připomínky, návrhy či doplnění zasílejte prosím na monument@vets.cz.