plukovník in memoriam Ján Ušiak
* 5.10.1914 (Budiná, okr. Zvolen, Slovensko)† 3.11.1944 (Čeladná, okr. Frýdek-Místek)
Narodil se v Budiné a tam žil do svých 7 let. Pak se rodiče přestěhovali do Bakty. Základní školní vzdělání získal v Baktě a pravděpodobně v Rimavské Sobotě. Pracoval na rodinném hospodářství a jako povozník.
V roce 1936 narukoval do Československé armády v Mostě v Čechách a po odsloužení se v roce 1938 vrátil zpět do Bakty. Po vídeňské arbitráži toto území připadlo Maďarsku. Žili na území Maďarska, ale občanství měli slovenské.
V roce 1941 dostal povolávací rozkaz k nástupu do maďarské armády. Byl poslán bojovat proti Sovětskému svazu. Již v lednu 1942 přechází na sovětskou stranu. Byl součástí odboje na Ukrajině. Od prosince 1943 byl příslušníkem 1. československé samostatné brigády v SSSR. Absolvoval výcvik v partyzánské škole Ukrajinského štábu partyzánského hnutí v Svjatošině a závěrečné zkoušky vykonal na výbornou a byl povýšen do hodnosti poručíka. Byl přesvědčeným členem Komunistické strany Československa a u mužstva oblíbeným velitelem.
V srpnu 1944 byl vysazen jako velitel desantu na území Slovenského státu. Zde již působila 1. čs. brigáda M. R. Štefánika pod velením kapitána P. A. Veličky a stali se součásti této brigády. Ta se podílela na obsazení Martina a Vrútok a aktivně zasáhla do bojů o Strečno a její soutěsku. Patrně 5. nebo 6. září přišel z Ukrajinského štábu partyzánských hnutí v Kyjevě rozkaz zaujmout nový operační prostor v pohraničí na východní Moravě. 22.- 24. září 1944 partyzánský oddíl přejmenoval na 1. československý partyzánský oddíl Jana Žižky. Bylo to na poradě, jak popisuje Martin Valaštiak, kde byli přítomní Ušiak, Valaštiak, Turský, Koza a jeden, na jehož jméno si nevzpomínám. Byly podávány nejrůznější návrhy. Ten neznámý nadhodil, že by se mohl jmenovat oddíl Jana Žižky. Murzin nevěděl zdůvodnění, proto jsme mu zkrácenou historii Jana Žižky o boj lidu za svobodu vysvětlili. Tehdy řekl: Souhlasím. Od této chvíle se oddíl přejmenoval na oddíl Jana Žižky. Tím neznámým byl, podle ústní tradice slovenský partyzán Jozef Kavčiak.
Oddíl se usídlil ve Štiavniku a provedl několik průzkumných a diverzních akcí na slovensko-moravském pohraničí, zejména v Malých a Velkých Karlovicích. Žádné kontroverzní rozhodnutí jsem nezjistil, jen Ušiak chtěl přejít s oddílem v celku, Murzin po skupinách. První pokus o přechod se uskutečnil v noci z 21 na 22. září v Tísňavach. Druhý pak 25. září v prostoru Podťatém. Při přechodu hranic kolem 9 hodiny zabavili u německého sedláka Pitsche 1 koně, 2 krávy a 1 prase, zbraně a oděvy. Partyzáni byli zpozorováni německou hlídkou a proběhl rozsáhlý vojenský konflikt, který trval až do tmy. Díky velké početní a zejména vojenské převaze Němců se oddíl musel vrátit zpět do slovenského Štiavniku. Partyzáni museli zanechat zabaveného koně a krávu na místě, byli vráceni majiteli. Menší část oddílu, asi 70 nejlépe vyzbrojených chlapců se pod velením D. B. Murzina bez konfliktu dostala na Moravu v noci 28.-29. září. Převedl je František Haša sám, teprve na Bečvách měl rozestavěny hlídky. Další skupinkou partyzánů, která přešla ze Slovenska na Moravu, byli partyzáni pod velením Ondreje Meleka a kolem 10. 10. 1944 se dostali do styku s Murzinem. V této skupině byli také oba sovětští radisté Voloďa Kolomackij a Sáša Timochovová. Přinesli vysílací stanici, avšak bez dynama.
Většina oddílu převážně mladých chlapců beze zbraní a výcviku a setrvala na slovenské straně až do 10. října (údajně spojka od Murzina zpět nedorazila). Tento den byl jejich úkryt na hájence prozrazen a přepaden bezpečnostními složkami ze Žiliny. Ušiakova skupina byla brzy roztříštěna a téměř rozprášena. Několik improvizovaných skupinek se velmi komplikovaně probíjelo lesním terénem Javorníků na Moravu. Větší část chlapců bez zbraní oddíl opustila, nebo byla zatčena pohraniční stráží z Velkých Karlovic. Ušiakova skupina přešla v noci z 11 na 12 října.
Např. Ján Jurčo z Nižného Komárniku a Karel Bubla ze Žamberka byli zadrženi při přechodu hranic z Moravy na Slovensko a s oddílem se zřejmě vůbec nesešli. Dne 9. listopadu byli společně s škpt. Viktorem Kollandou a Štěpánem Králikem z Bratčic veřejně popraveni na Dolní Bečvě. 14. října se cestou z Magurky na Trojačku Murzinova skupina spojila s Ušiakovou. Na Trojačce se Ušiak seznámil s Otiskem, velitelem paraskupiny Wolfram - vyslanou exilovou vládou v Londýně. Po přistání zjistili, že přišli o radistu Svobodu a i o vysílačku. Měli za úkol organizovat partyzánské hnutí v Beskydech. O podporu a pomoc u štábu 1. československého partyzánského oddílu J.Ž. žádala paraskupina WOLFRAM, která se dostala do nepříznivé situace už při seskoku do prostoru Beskyd v září 1944. Skupině se podařilo kontaktovat Radu tří a další paraskupiny (Calcium, Clay a Carbon). Jejich prostřednictvím odvysílali do Londýna žádost o odeslání materiálu, ale ústředí nic neposlalo, neboť se domnívalo, že desant pracuje pod kontrolou gestapa. Zároveň příslušníci Wolframu začali spolupracovat s 1. partyzánskou brigádou Jana Žižky v Beskydech a ruským výzvědným oddílem vedeným kapitánem Rudé armády Adamem Niščimenkem. Díky nim přes Moskvu do Londýna znovu odeslali žádost o materiál. Partyzánský štáb oddílu J.Ž. vypomohl jí také lidmi. Skupina Wolfram předala oddílu J Ž. 100 000 korun v RM na nákup potravin. Dne 19. října byl jedním z partyzánů, Stanislavem Kotačkou, kvůli finančním prostředkům zavražděn a okraden rtn. Josef Bierský. Kotačka byl zatčen v Brně a vše následně oznámil brněnskému gestapu. Velitel skupiny kpt. Otisk nařídil odpoutání od partyzánů, neboť se partyzánský oddíl stal cílem dalších konfidentů, Jaroslava Mezla (udal lesníky, kteří partyzánům pomáhali) a Marie Riplové (kterou ale partyzáni odhalili a popravili). Po úplném odpoutání od partyzánů se jim podařilo vyklouznout z německého obklíčení. Dostali se do Líšně u Brna, kde u Otiskových příbuzných přečkali zimu.
V březnu 1945 v lesích na jihovýchodní Moravě zorganizovali z českých vlastenců, uprchlých sovětských zajatců a zbytku dvou ruských paraskupin partyzánský oddíl. Zbraně získali přepadem německého stanoviště 13. dubna 1945 a začali provádět ozbrojené útoky a drobné sabotáže na ustupujících německých jednotkách mezi Brnem a Vyškovem. Začátkem května 1945 se skupina spojila s postupující Rudou armádou a ukončila svou činnost.
Dne 22. října došlo k prozrazení úkrytu jedné části oddílu ve srázu pod Trojačkou a útoku jednotek Ruhsam z Rožnova pod Radhoštěm. Akce začala v 4. 30. hodin. Ušiakovi muži se šťastně zachránili díky přízemní mlze a jedné jejich skupině Stanislava Kozy, která se náhodou vracela zpět a vpadla útočícím němcům do týlu. Oddíl byl gestapem zaměřen prostřednictvím konfidentů Jana Dvořáka, Hoffmana, Kramerové a dalších již od počátku jejich působení v pohraničí od září 1944 a přes odbojáře z Karlovice již od léta.
Ve středu 2. listopadu 1944 mělo dojít v prostoru Čertova mlýna ke schůzce s novým údajným členem KSČ Miroslavem Jaškem z Ostravy - konfidentem ostravského gestapa. Schůzku také zajišťovali odbojáři Oldřich Kyslinger a Bohumil Jakeš z Velkých Karlovic. Před prvním kontaktem byl zahájen nečekaný přepad hlídkou Ruhsam, které v daném prostoru prováděla preventivní obchůzku. Strhla se prudká přestřelka, při které Ján Ušiak utrpěl průstřel obou předloktí a Murzin byl postřelen do nohy. Zraněné velitele se spolubojovníkům nepodařilo najít a v odpoledních hodinách se strhl další, mnohem silnější a déle trvající boj. Ján Ušiak se ukrýval v lese a až v podvečer okolo 18 hodiny se těžce raněný dostal do hostince pod Martiňákem. Odtud byl internován v jedné místní chalupě a v noci převezen do domu Machandrů v Čeladné. Zde byl ošetřen lékařem Oldřichem Friedlem, který nařídil okamžitý převoz do nemocnice. Ostravské gestapo se o zranění nějakého partyzána dozvědělo, ale nevědělo, kde se ukrývá, připravilo pro Ušiaka nemocniční hospitalizaci a poté tajné doléčení v bytě v Ostravě v rodině Jaroslava Nogola, konfidenta gestapa ve Zlíně. Až okolo poledne 3. listopadu bezpečnostní složky ze Starých Hamrů dorazily také ke standardní prohlídce domu u Machandrů. Protože poručík Ján Ušiak nehodlal padnout do rukou nepřítele, raději ukončil svůj život výstřelem z pistole.
Společně s Ušiakem se v domě ukrýval člen oddílu Jan Dvořák, který se Němcům vzdal a následně udal všechny osoby napojené na partyzány. Podle archivních dokumentů byl Jan Dvořák registrován gestapem již od počátku okupace v roce 1939 a byl získán pro spolupráci prostřednictvím kriminální policie, která měla několik důkazů o jeho trestné činnosti. Ostravské gestapo o Dvořákově přítomnosti v oddíle dobře vědělo, ale postupně jej chtělo z pozice ve štábu vytlačit a dosadit zde svého radiotelegrafistu Jaška, který měl rozehrát radiohru s Kyjevem a odhalit tak jejich strukturu hlavního štábu. Hrdinskou sebevraždou Ušiaka však byly všechny velkolepé plány ostravského gestapa definitivně zmařeny. Jan Ušiak byl přes přísný zákaz německé správy pietně pochován v Čeladné. Ján Ušiak je stále pohřbený na hřbitově v Čeladné. Původní místo bylo na starém hřbitově vedle márnice. Byl pohřben v pondělí 6. listopadu 1944, později byl exhumován a pohřben společně s Jefim Andrejevičem Pugačevem, partyzánem Borisem a neznámým partyzánem. Podle Stanislava Tofla ho do hrobu spouštěli Rudolf Ondrušák, Rajmund Pop, Josef Adamiš a Vojtěch Pazděrný st. Stále pohřbení v Čeladné mi potvrdili také jeho rodinní příslušníci ze Slovenska.
Jan Dvořák byl 10. března 1945 vylákán na schůzku v Lulči na Vyškovsku a postřelen do břicha partyzánskou spojkou Marií Sedláčkovou (Mankou). Marie Sedláčková byla zatčena a poslána transportem KL3 do Mauthausenu, kde byla zavražděna 10. dubna 1945 v plynové komoře. Na následky střelného poranění za několik dnů v nemocnici zemřel. Pocházel z Karlových Varů a osobně se znal z K. H. Frankem - byl jeho spolužákem. K. H. Frank se narodil 24. 1. 1898. Dvořák určitě neměl okolo 46 let, proto pravděpodobně nebyli spolužáci.
V lednu 1945 se oddíl rozrostl a začal užívat název 1. československá partyzánská brigáda Jana Žižky z Trocnova.
Posmrtná ocenění:
V roce 1948 byl Ján Ušiak vyznamenán Řádem SNP I. třídy a Československým válečným křížem 1939 in memoriam.
V roce 1992 mu byl udělen Řád Milana Rastislava Štefánika IV. třídy in memoriam.
V roce 2007 mu udělil ministr obrany SR Milan Kašický hodnost plukovníka in memoriam.
Zdroje (mimo informací z desek):
autor textu: Václav Hýža, člen výboru Historické skupiny 1. čs. partyzánské brigády Jana Žižky
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ján_Ušiak
http://www.vuapraha.cz/fallensoldierdatabase
VPM:
hrob - Čeladná, okres Frýdek - Místek
pamětní deska - Budiná, stát Slovenská republika
památník - Hrabyně, okres Opava
pomník - Velké Karlovice, okres Vsetín
pomník - Velké Karlovice, okres Vsetín
pomník - Čeladná, okres Frýdek - Místek
pomník - Bakta, stát Slovenská republika
pomník - Budiná, stát Slovenská republika
pomník - Čeladná, okres Frýdek - Místek
Vaše komentáře, připomínky, návrhy či doplnění zasílejte prosím na monument@vets.cz.