Gustav Pavlovič Schneider
* 29.9.1909 (Hazlov u Aše)† 25.1.1945 (Přední Arnoštov)
Jedním ze zpravodajských výsadků vyslaných na naše území ze Sovětského svazu byl oddíl Gustava Schneidera, který byl vysazen 22. ledna 1945 krátce po půlnoci u obce Pohledy na Svitavsku, tedy v oblasti českého pohraničí začleněného v říjnu 1938 do Německé říše.
V dosavadní literatuře je Schneiderův výsadek většinou označován názvem Olexa Borkaňuk, méně často pak jen Borkaňuk, ve spisech ústředního štábu partyzánského hnutí je tato jednotka uváděna jako „oddíl Kaminského“ (myšleno asi Komenského).
Složení desantu Komenský: 21. ledna 1945 podle rozkazu Štábu partyzánského hnutí 1. ukrajinského frontu oddíl ve složení: velitel – Schneider Gustav Pavlovič, komisař – Reich Robert, velitel štábu – Čerepenko Ivan Kirilovič, náčelník zásobování – Borisjuk Ivan Jefimovič, lékař – Kolmogorcev Venjamin Ilji, velitel čety – Jegorov Konstantin Pavlovič, starší radista – Rudov Nikolaj Vasiljevič, radista – Gurevič Grigorij Juljevič, vojín – Morche Helmuth, vojín – Walter Rudolf, byl vyslán, aby plnil zvláštní úkoly v týlu nepřítele a byl zařazen mezi operující oddíly.
Kromě občanů Sovětského svazu v něm byli čtyři Němci pocházející z Československa, což zřejmě vycházelo z úkolů, jimiž byl výsadek pověřen – měl působit v národnostně smíšeném prostoru Moravskotřebovska, popřípadě přilehlé oblasti českého pomezí. Bylo to území obývané v drtivé většině Němci, kteří fanaticky věřili Hitlerovi. Antifašisté tu nebyli, mezi Němci nebyl organizovaný odboj a nebyl ani odpor – jen tu a tam nějaké postesknutí na zhoršující se situaci, bolest nad manželem či synem padlým na frontě, určité pochybnosti o nacistické oficiální propagandě. Až na nepatrné výjimky zdejší němečtí obyvatelé zůstali do května 1945 přívrženci nacismu a aktivními podílníky na zločinech proti jeho odpůrcům. To se projevilo i ve čtyřdenním stíhání Schneiderova výsadku, které skončilo jeho likvidací.
Krátce po seskoku navázala dvoučlenná hlídka první kontakt s Janem Rohatschem, který žil v krajním domku obce Pohledy. Ten informoval Antonína Olberta , který vzbudil rolníka Emila Etzlera, Emila Schneidera, Jana Steinera a Albina Proksche, kterým řekl, aby vzbudili ostatní. Místní Němci měli poplach. Kdo měl zbraň, ozbrojil se – převážně loveckou puškou nebo pistolí. Přistání parašutistů Olbert oznámil rovněž místnímu veliteli landwachtu, kterým byl rolník Alois Werner; ten a jeho zástupce, řídící učitel Franz Sequenc, šli do přilehlé obce Horní Hynčina, kde vyrozuměli velitele tamějšího landwachtu a současně starostu obce Karla Löflera. Učitel Sequenc napsal ještě v noci tužkou na ústřižek papíru hlášení na četnickou stanici v Březové, jehož doručení zajistil starosta Horní Hynčiny Karel Löfler. Werner a Sequenc se vrátili do Pohledů, kde ještě zařídili, aby se zpráva rovněž formou písemného hlášení, tentokrát již psaném na stroji, dostala i na četnickou stanici do Křenova. Byla tam odeslána 22. ledna ráno asi v 7 hodin po mlékařském povozu a v 8.30 hodin ji mlékař doručil.
Díky iniciativě německých obyvatel v Pohledech tak byla zahájena proti parašutistům akce německého četnictva (včetně četnické školy ze Zábřeha), volkssturmu, dvou Jagdkommand z Letovic, gestapa Opava a Brno. Hlavní pátrání po parašutistech bylo 22. ledna 1945 vedeno a řízeno z Opavy, nikoli z Brna, jak prezentují dosavadní publikované práce. Potvrzuje to i skutečnost, že SS-obergruppenführer státní ministr K. H. Frank byl informován o seskoku desantu na základě oznámení vládního prezidenta v Opavě, do jehož působnosti patřilo místo seskoku, t. j. okres Moravská Třebová. V důsledku aktivit německých obyvatel v Pohledech mohla být prostřednictvím německých četnických stanic v Březové a později v Křenově zahájena pátrací akce ještě téhož dne.
Na stopy parašutistů prchajících jižním směrem na Letovice upozornili jejich pronásledovatele němečtí obyvatelé v Horní a Dolní Rudné, Janůvkách a Šnekově. Unaveným, hladovým, nevyspalým a promrzlým parašutistům teprve 24. ledna v nočních hodinách poskytli pomoc manželé František a Julie Švancarovi v osadě Malonín, která je částí obce Bělá. Kruh pronásledovatelů se zatím uzavíral. K boji došlo téhož dne v lese při silnici do blízké Březiny, kde byl těžce zraněn komisař oddílu Robert Reich, německý žid z Brna. Byl převezen do Kounicových kolejí a podle svědectví bývalých vězňů Františka Krejčího a Floriána Mynaříka zde byl po krutých výsleších v únoru 1945 zastřelen.
B. Macková ve své výpovědi 14. srpna 1946, popisovala, jak se Čerepenko odpojil od skupiny, přičemž boj chybně situovala k Zadní hoře u Předního Arnoštova: „Další cestu příliš nepopisoval, protože se nemohli orientovat, ale říkal, že byli v obci jménem Bělá u jedné české rodiny a potom že byli Němci v lese obklíčeni a honěni. Nakonec se dohodli, že se rozprchnou, a v největší tísni v obklíčení viděl, že na jednu stranu utíkali tři muži a na druhou stranu čtyři. Čerepenko utíkal sám. Schoval se pod smrček, protože nemohl přeběhnout přes pole z lesa do druhého lesa přes silnici, kde ještě stáli Němci s auty. Za chviličku běželi tím směrem ještě dva parašutisté, jeden z nich byl asi dvacetiletý lékař. Viděl, jak Němci chytili raněného doktora, kterého vzali s sebou pryč, a druhý parašutista, který s doktorem utíkal, se v poslední chvíli zastřelil sám.“ Z této výpovědi vyplývá, že parašutisté byli po noční návštěvě u Švancarů v Bělé-Maloníně obklíčeni a rozprchli se. Porozuměl tomu tak i četník, který na základě poválečných výslechů svědků zakreslil do plánku seskoku výsadku Borkaňuk místo „rozptýlení“ parašutistů v prostoru severně od Bělé ve směru na Březinu. Muselo se tak stát snad ještě v noci z 23. na 24. ledna, nejspíše již časně ráno 24. ledna. Zmínka o silnici, kterou údajně Čerepenko nemohl přeběhnout a na níž stála německá auta, by mohla nasvědčovat, že se jednalo o silnici Bělá–Březina, poblíž které byl pak 24. ledna kolem 18. hodiny zraněn a poté zajat Robert Reich.
(další podrobnosti viz http://www.gruntova.cz/druha-svetova-valka/vysadek-gustava-schneidera )
Zbývajících osm parašutistů bylo 25. ledna obklíčeno v lese na Kraví hoře u Předního Arnoštova (dnes součást Městečka Trnávky) a boj přežil pouze těžce raněný radista Nikolaj Vasiljevič Rudov, který zemřel 20. února 1945 v moravskotřebovské nemocnici a je s největší pravděpodobností pohřben na Křížovém vrchu v Moravské Třebové. V literatuře je však za zemřelého v Moravské Třebové považován „lékař“ Venjamin Iljič Kolmogorcev a tato nesrovnalost je i v textu na náhrobním kameni společného hrobu sedmi výsadkářů na kraji lesa nad Předním Arnoštovem.
Zdroje (mimo informací z desek):
http://www.gruntova.cz/druha-svetova-valka/vysadek-gustava-schneidera
VPM:
památník - Hrabyně, okres Opava
pomník - Hazlov, okres Cheb
pomník - Přední Arnoštov, okres Svitavy
Vaše komentáře, připomínky, návrhy či doplnění zasílejte prosím na monument@vets.cz.