a | b | c | č | d | ď | e | f | g | h | ch | i | j | k | l | ł | m | n | o | p | r | ř | s | š | t | u | ú | v | w | z | ž
Autor: Wikipedie

Františka Plamínková

* 5.2.1875 (Praha)
† 30.6.1942 (Praha-Kobylisy)

Františka Plamínková byla česká politička, novinářka a organizátorka českého, československého a mezinárodního ženského hnutí.
Narodila se v rodině pražského obuvníka jako nejmladší ze tří dcer. Vystudovala obecnou a měšťanskou školu a Ústav pro vzdělání učitelek v Praze. Po maturitě vyučovala v školním roce 1894/1895 v Táboře a Soběslavi. Od roku 1895 působila v Praze.
Od mladých let se stýkala s rodinou Masarykových. Protože chtěla zůstat učitelkou, nemohla se vdát a mít děti. Veškerý volný čas věnovala aktivitám, jimiž propagovala vytvoření společnosti, kde žena a matka bude mít stejnou důstojnost, stejnou hodnotu, stejné vzdělání a stejné možnosti uplatnit se v placeném zaměstnání jako muž, při zachování rodiny jako nejvyšší lidské a národní hodnoty.
Plamínková se osobně zasloužila o vybudování Ženských domovů v Praze na Smíchově a domu Ženského klubu českého v Praze, Ve Smečkách 26,
Prosazovala vzdělané a kvalifikované úřednice do státní a veřejné správy a jejich nárok na mateřskou dovolenou, přála si vidět ženy jako diplomatky a ministryně.
1908 – zúčastnila se mezinárodního kongresu Aliance pro volební právo žen v Amsterdamu. České liberální ženské hnutí tak přivedla na mezinárodní platformu.
1925 – odjela (s Albínou Honzákovou) do Washingtonu na kongres Mezinárodní ženské rady (International Council of Women). Byla tam zvolena první místopředsedkyní. Po skončení akce obě ženy absolvovaly čtyřměsíční cestu po USA s přednáškami americkým krajanům.
1926 – zvolena místopředsedkyní Mezinárodní aliance pro volební právo žen
1930 – zvolena místopředsedkyní Open Door International
1931 – zvolena místopředsedkyní Mezinárodní federace výdělečně činných žen
Účast na dalších kongresech a konferencích během dvacátých a třicátých let 20. století přinesla Plamínkové mezinárodní věhlas a uznání. Vlastní pílí se zdokonalovala v jazycích a vystupovala v mnoha městech Evropy.
V únoru 1918 vstoupila do České strany národně sociální (pozdější Československé strany socialistické) a v listopadu 1918 byla za ni vyslána do pražského magistrátu. Roku 1919 a 1923 byla v řádných obecních volbách zvolena do Zastupitelstva a Rady hlavního města Prahy. Počátkem 20. let byla v rámci strany představitelkou levicového křídla, které se pokoušel ovlivnit Bohuslav Vrbenský a jeho skupina. Na rozdíl od něj ale stranu neopustila. Funkce v předsednictvu strany (1918–1921) se vzdala, ale ponechala si členství ve výkonném výboru strany a místopředsednictví v Ústředí žen při straně národně socialistické (1918–1938). V roce 1930 byla členkou programové komise národních socialistů. V parlamentních volbách v roce 1925 získala senátorské křeslo v Národním shromáždění ČSR. Mandát obhájila v roce 1929 a 1935. V senátu setrvala do jeho zrušení v polovině března 1939, přičemž během druhé republiky, na rozdíl od většiny stranických kolegů, nepřestoupila do nově zřízené Strany národní jednoty ani do Národní strany práce a zůstala nezařazenou senátorkou.
Dne 14. září 1938 napsala otevřený dopis A. Hitlerovi, v němž se zastala prezidenta E. Beneše. Německého kancléře obvinila ze lži a nespravedlnosti. Po 15. březnu 1939 odmítla zůstat v cizině, ačkoliv obdržela pas a legálně vyjela do Švédska, Norska a Dánska. Vrátila se, protože v těžkých chvílích chtěla být se svým národem. Dne 1. září 1939 byla poprvé zatčena. Po šesti týdnech byla propuštěna a pokračovala v činnosti Ženské národní rady. Její pasivní rezistenci vůči okupačnímu režimu v únoru 1942 několikrát v tisku napadl redaktor Poledního listu Karel Werner (v dubnu 1947 Národním soudem odsouzen k trestu smrti a popraven), čímž na ni upozornil gestapo. Dne 11. 6. 1942 byla v rámci heydrichiády opět zatčena, po třech dnech deportována do Terezína a 30. června 1942 na Kobyliské střelnici popravena.
V r. 1992 byla vyznamenána in memoriam Řádem T. G. Masaryka III. tř.

Zdroje (mimo informací z desek):
http://www.kultura21.cz/historie/13199-historie-ceska-osobnost-frantiska-plaminkova-bojovnice-za-rovnopravnost-politicka-a-novinarka-obet-nacismu
http://ihned.cz/c3-21538680-000000_d-frantiska-plaminkova
https://cs.wikipedia.org/wiki/Františka_Plamínková

VPM:
památník - Praha 8, okres Praha 8
pamětní deska - Praha 1, okres Praha 1
pamětní deska - Praha 1, okres Praha 1


Vaše komentáře, připomínky, návrhy či doplnění zasílejte prosím na monument@vets.cz.