a | b | c | č | d | ď | e | f | g | h | ch | i | j | k | l | ł | m | n | o | p | r | ř | s | š | t | u | ú | v | w | z | ž
Autor: luhacovice.cz

poručík MUDr. František Šťastný

* 22.12.1913 (Svatý Jan nad Malší, okr. České Budějovice)
† asi 8.11.1944 (Hiadelská Dolina, Slovensko)

František Šťastný se narodil 22 v jižních Čechách. Když byl Františkovi jeden rok, otec zemřel na tuberkulózu, o šest let později podlehla této nemoci také matka. On a jeho tři sourozenci byli tedy vychováváni dědečkem a po jeho smrti se jich ujala teta, učitelka Josefa Šimanová z Luhačovic. Po ukončení obecné školy navštěvoval František nejprve dva roky První českou státní reálku v Brně a studium dokončil roku 1932 maturitou na Zemském československém gymnáziu v Uherském Brodě. Poté se zapsal ke studiu na brněnské lékařské fakultě.
V polovině listopadu 1939, kdy František Šťastný dokončoval poslední semestr studia lékařské fakulty, nařídil Hitler zavřít české vysoké školy. Šestadvacetiletý František si uvědomoval hrozící zatčení, kterému by jistě za svou rozsáhlou vlasteneckou činnost neunikl. Proto se rozhodl odejít za hranice okleštěného Československa, aby se zapojil do boje proti fašismu.
Ze Slovenska se František Šťastný dostal do Maďarska, kde byl však zatčen a uvězněn v proslulé věznici Citadele. Odtud se mu však podařilo uprchnout přes Jugoslávii a Sýrii do Francie. Na francouzském území se aktivně zapojil do bojů na Loiře a Marně, vojín, osobní číslo F-3131, odveden 25.4.1940, Marseille. Poté byl hromadným přesunem transportován do Anglie. Zde působil František Šťastný nejprve u brigádní ambulance. Na svobodníka byl povýšen 1. února 1941, na desátníka 3. října 194 a na četaře 28. května 1942.
Mezitím studoval na univerzitě v Cardiffu a po zvládnutí angličtiny, kterou se musel naučit až na místě, studium medicíny dokončil - na doktora lékařských věd byl za účasti Edvarda Beneše slavnostně promován v červnu 1942. V době, kdy čekal na svůj transport do SSSR, pracoval ve skotské nemocnici v Glasgow, poté v Dorsetu. Roku 1943 úspěšně vykonal zkoušku na důstojníka zdravotní služby a byla mu udělena hodnost četaře aspiranta. Po celou dobu svého působení v Anglii byl aktivním členem Sokola a Slováckého krúžku v Anglii. František Šťastný v Anglii absolvoval parakurs, do kterého byli nabíráni především mladí muži, kteří měli být vysazeni nad územím Protektorátu.
A právě dr. Šťastný odešel spolu s dalšími doktory doplnit Československý armádní sbor do Sovětského svazu. V SSSR bylo tehdy hodně mužů, kteří se přihlásili dobrovolně, chyběli však velící důstojníci. Proto sem nakonec byli převáděni z Anglie. V červenci 1944 byl tedy František Šťastný převelen a 14. července odjíždí přes Teherán do Baku v SSSR.Díky tomu, že František prošel parakursem, byl jako lékař zařazen do 2. československé paradesantní brigády, kmenové číslo 0.547/D. Působil přímo u motorizovaného přezvědného oddílu a účastnil se bojů na Dukle, Zenkové, Zaržíně či Roztoku, kde mimo funkce lékaře oddílu také pomáhal lékaři 1. praporu.
V říjnu 1944 se zapojil do bojů ve Slovenském národním povstání - byl vysazen z letadla na letišti Tri Duby u Zvolena a jako lékař se zúčastnil přepadu nacistů u Dobré Nivy, obrany Hájníku a okolí Zvolena. Jakmile Němci obsadili Banskou Bystricu, přesunul se spolu s československými jednotkami a partyzány do hor. I přes hlad, mráz a vichřici odmítl nabídku slovenského partyzána, aby v civilním oděvu unikl na Moravu, a mimo neustálou lékařskou pomoc poskytovanou raněným na Prašivé také bojoval se samopalem v ruce.
Když v listopadu 1944 přecházel Chabanec v Nízkých Tatrách, byla jeho jednotka obklíčena oddíly SS a zajata. Jednatřicetiletý František Šťastný byl surově mučen (prý mu byly vypíchnuty oči, uřezáno přirození a na záda vyřezán odznak paradesantní brigády), zabit byl až ranou do týla. Od konce října 1944 však působily na Slovensku také německé jednotky složené z trestanců nebo německých národností. V prvním případě se jednalo o brigádu Dilenwanger složenou z vojenských osob trestaných pro kriminální delikty. Základnu této jednotky tvořili pytláci. Na Slovensku byla nasazena také 14. divize SS s názvem Galizien složená z ukrajinských dobrovolníků. Obě jednotky se dopouštěly zvláště po potlačení SNP zločinů na slovenských válečných zajatcích i na civilním obyvatelstvu. Je tedy možné, že mučení a smrt Františka Šťastného neměli na svědomí němečtí fašisté, ale právě tyto jednotky.
MUDr. František Šťastný byl prezidentem Československé republiky vyznamenán in memoriam Československým válečným křížem a Československou medailí za chrabrost (1945), Dukelskou pamětní medailí (1959) a Pamětní medailí Slovenského národního povstání (1964). Roku 1967 byl na počest Františka Šťastného pojmenován jeden z luhačovických pramenů, dříve známý jako Gejzír a od r. 1979 se začal na jeho počest konat Memoriál MUDr. Františka Šťastného v orientačním běhu.

Zdroje (mimo informací z desek):
http://www.luhacovice.cz/4937-mudr.-frantisek-stastny
http://www.vuapraha.cz/fallensoldierdatabase

VPM:
pamětní deska - Luhačovice, okres Zlín
pamětní deska - Luhačovice, okres Zlín
pomník - Svatý Jan nad Malší, okres České Budějovice
pomník - Zlín, okres Zlín


Vaše komentáře, připomínky, návrhy či doplnění zasílejte prosím na monument@vets.cz.