Praha 8

Kenotaf Karel Knapeš

  • + o skupině VPM (P-08, Libeň, hřbitov)
    • Praha 8, Na Korábě 322/1, souřadnice středu hřbitova: 50°6'49"N, 14°27'52"E Rozloha hřbitova je 1,69 ha a v dubnu 1999 zde bylo evidováno 10 185 pohřbených. Je zde 162 hrobek, 2 400 hrobů a 348 urnových hrobů.
      Zdroj: Kovařík, Petr – Klíč k pražským hřbitovům, Praha, NLN, 2001.
    • Zobrazit všechna VPM ve skupině
Autor: Vladimír Štrupl, 01.07.2006
Umístění: Praha 8, Na Korábě 322/1, Libeň, hřbitov
Nápis:
KAREL KNAPEŠ
* 14.5.1900, PADL V ITALIÍ 1918

Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Pomník přidal: Vladimír a Jan Štruplovi

Kenotaf František Martínek

  • + o skupině VPM (P-08, Libeň, hřbitov)
    • Praha 8, Na Korábě 322/1, souřadnice středu hřbitova: 50°6'49"N, 14°27'52"E Rozloha hřbitova je 1,69 ha a v dubnu 1999 zde bylo evidováno 10 185 pohřbených. Je zde 162 hrobek, 2 400 hrobů a 348 urnových hrobů.
      Zdroj: Kovařík, Petr – Klíč k pražským hřbitovům, Praha, NLN, 2001.
    • Zobrazit všechna VPM ve skupině
Autor: Vladimír Štrupl, 01.07.2006
Umístění: Praha 8, Na Korábě 322/1, Libeň, hřbitov
Nápis:
FRANTIŠEK MARTÍNEK
* 1897 – + 1945 DACHAU

Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Pomník přidal: Vladimír a Jan Štruplovi

Pamětní deska Jiří Hunal

Autor: Vladimír Štrupl, 24.06.2004
Umístění: Praha 8, Na Košince 502/1, Libeň, Grabova vila
Nápis:
ZDE PADL
JIŘÍ HUNAL
* 15.6.1930 + 5.5.1945
Poznámka:

Ve vile byli umístěn oddíl Hitlerjungent.

"Libeňský učitel z Korábu pan Milan Černý (je o rok mladší než Jiří Hunal) vyprávěl při vzpomínání na zahradnictví pana Tichého (ulice Krejčího) o této smutné události, jež byl očitým svědkem, Odehrálo se to k večeru, libeňští kluci pozorovali události povstání z hřebenu kopce v místech Korábských schodů ,blíže-ji ke stadionu, v roce 45 schody ani zahrádky ještě nejsou, pouze holá pláň s trávou po kotníky. Dole jiní kluci z HJ se začali pakovat z vily, zřejmě vlnou emocí z povstání se Jiří vyřítil z vrchu kopce dolů "vyřídit si účty" měl nějakou zbraň snad pistoli? Marné volání libeňských kluků a snad i jeho děvčete, dle pana učitele nezabralo, běžel prý dolů jako lokomotiva. Ve střelbě cvičení kluci z HJ měli pušky a mířit uměli. Jiří prý doběhl do půli kopce, na holé pláni zcela nechráněn, zda se mu podařilo někoho zasáhnout se neví, je pravděpodobné že ne...Jiří na místě údajně ležel ještě den/dva než někdo našel odvahu pro něj dojít."
(zdroj: Radek Šporn - https://www.facebook.com/LibenskaKronika )

Vila byla částečně poškozena během Pražského povstání, kdy došlo k přestřelce mezi členy Hitlerjugend a českými vlastenci. Spojenecký nálet z 25. března 1945 zasáhl i Košinku, která dostala čtyři zásahy. Po skončení 2. světové války byla na majetek rasově persekvovaných rakouských státních příslušníků jako na cizácký majetek uvalena bez jejich účasti národní správa. Rozhodnutím pražského primátora Dr. Vacka ze dne 20.7. 1945 zde byl zřízen útulek pro děti do tří let s kapacitou 100 lůžek. Po únoru 1948 byl majetek rodiny Grabů zkonfiskován dle prezidentských dekretů jako nepřátelský a podle rozhodnutí Fondu národního majetku z 30.12.1949 o přídělu konfiskovaného majetku bylo vlastnické právo vloženo na Obec hlavního města Prahy. V zahradě vily byl postaven náhradní pavilon jeslí. Ve vila byla otevřena dvouletá ošetřovatelská škola. Počátkem 50. let ve 20. století byla škola změněna na Vyšší školu sociální a zdravotní. V letech 1953-1957 bylo přechodně zavedeno tříleté zdravotnické studium. Od roku 1961 byl studijní program nahrazen čtyřletým studiem a škola byla přejmenována na Střední zdravotnickou školu.
zdroj: wikipedia.com


Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-0008-20290
Souřadnice: N50°6'40.4'' E14°28'9.04''
Pomník přidal: Vladimír Štrupl
Doplnění informací: Tomáš Kejř

Kenotaf rodina Krausova

Autor: Feťour, 26.05.2012
Umístění: Praha 8, Na Malém klínu, nový židovský hřbitov města Libně
Nápis:
GUSTAV KRAUS
1889 - 1942 OSVĚTIM
MARIE KRAUSOVÁ
1900 - 1942 OSVĚTIM
Poznámka:

Nový židovský hřbitov v Praze-Libni se nachází na rozhraní Střížkova a Kobylis mezi ulicemi Střelničná a Na malém klínu, nedaleko Davídkovy ulice.
Hřbitov byl založen roku 1892 či 1893 a poslední pohřeb se zde konal v roce 1975. Jeho původní plocha činila 6460 m2, po 2. světové válce však došlo k jeho zmenšení na pouhých 4184 m2. Na této ploše se dochovalo asi 300 náhrobních kamenů. Libeň byla připojena ku Praze 12. září 1901.

Kraus Gustav: *11.9.1889, Transport Au 1, Nr. 931, 15. 05. 1942, Praha – Terezín. Transport By, Nr. 599, 26. 10. 1942, Terezín – Auschwitz.
Krausová Marie: *17.1.1900, Transport Au 1, Nr. 932, 15. 05. 1942, Praha – Terezín.
Transport By, Nr. 600, 26. 10. 1942, Terezín - Auschwitz.
(zdroj: holocaust.cz)


Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Souřadnice: N50°7'36.61'' E14°28'27.18'' (střed hřbitova)
Pomník přidal: Milan Lašťovka
Doplnění informací: Arno Glaser

Pamětní deska Bedřich Václavek

Autor: Miloš Kolenský, 19.06.2007
Umístění: Praha 8, Nad Rokoskou 1320/31
Nápis:
V TOMTO DOMĚ ŽIL V ILEGALITĚ
AŽ DO SVÉHO ZATČENÍ
SPISOVATEL, LITERÁRNÍ VĚDEC
A REVOLUČNÍ PRACOVNÍK KSČ
PH.DR. BEDŘICH VÁCLAVEK
POD JMÉNEM FRANTIŠEK HRDINA
V LÉTECH 1940-1942
NAROZEN 10.1.1897 V ČÁSLAVICÍCH
UMUČEN 5.III.1943 V OSVĚTIMI

Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-0008-20304
Souřadnice: N50°07'08.3'' E14°27'26''
Pomník přidal: Vladimír Štrupl

Pamětní deska rodina Novákova

Autor: Vladimír Štrupl, 07.05.2005
Umístění: Praha 8, Novákových 375/5
Nápis:
Z TOHOTO DOMU
BYLA ODVLEČENA NA POPRAVIŠTĚ
V MAUTHAUSENU SOKOLSKÁ RODINA
NOVÁKOVA,
OBĚŤ NACISTICKÉ MSTY
ZA HEYDRICHOVU SMRT.
VÁCLAV NOVÁK,
NÁČELNÍK ŽUPY KRUŠNOHORSKÉ
A ČLEN CVIČ. SBORU SOKOLA PRAHA I,
S MANŽELKOU MARIÍ A DĚTMI
ANIČKOU, SLÁVKOU,
JINDROU A VÁCLAVEM.
NA VĚČNOU PAMĚŤ
TĚLOCVIČNÁ JEDNOTA
SOKOL PRAHA I.

Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-0008-20295
Souřadnice: N50°06'11.43'' E14°28'28.09''
Pomník přidal: Vladimír Štrupl

Pomník Obětem 2. světové války

Autor: Vladimír Štrupl, 25.04.2009
Umístění: Praha 8, Obslužná 209/8, Dolní Chabry, u Triocampu
Nápis:
V TĚCHTO MÍSTECH NA STÁTNÍ SILNICI
POSTAVILI CHABERŠTÍ OBČANÉ V REVOLUCI 5. KVĚTNA 1945
BARIKÁDY, JEDINÉ NA TÉTO TRATI PŘED PRAHOU.
NARAZILA SS PANCÉŘOVÁ BRIGÁDA, KTERÁ JELA NA POMOC
NĚMCŮM V PRAZE NA PRVNÍ ODPOR .
PADLI PRVNÍ Z 27 CHABERSKÝCH OBČANŮ, KTEŘÍ ZAPLATILI
SVÝMI ŽIVOTY ODPOR NAŠÍ OBCE.
UVÍTALI JSME V ČASNÝCH RANNÍCH HODINÁCH 9. KVĚTNA 1945 SLAVNOU RUDOU ARMÁDU OSVOBODITELKU.
NA VĚČNOU PAMÁTKU VŠECH TĚCHTO UDÁLOSTÍ ZASADILI JSME
ZDE NA TOMTO MÍSTĚ 2 SLOVANSKÉ LÍPY A 12 TOPOLŮ
CO PARTYZÁNŮ NA JEJICH OCHRANU.

Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-0008-20339
Souřadnice: N50°09'09.1'' E14°27'01.3''
Pomník přidal: Vladimír a Diana Štruplovi

Pamětní deska Milena Jahodová a Václav Musil

Autor: Monika Kožušníková, 30.06.2009
Umístění: Praha 8, Pernerova 293/11, na rohu s ulicí Vítkova
Nápis:
V KVĚTNOVÝCH DNECH
ROKU 1945 ZDE POLOŽILI
SVÉ MLADÉ ŽIVOTY
ZA NAŠI SVOBODU
MILENA JAHODOVÁ
VÁCLAV MUSIL
ČEST JEJICH PAMÁTCE!

Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-0008-20321
Souřadnice: N50°05'22.5'' E14°26'47.3''
Pomník přidal: Monika Kožušníková

Kameny zmizelých - Josef a Hedvika Wellemínovi

  • + o skupině VPM (Kameny zmizelých)
    • Projekt Kameny zmizelých (Stolpersteine)

      Německý termín „Stolperstein“ je složenina ze slov, která znamenají „zakopnout, škobrtnout“ a „kámen“. Volně tedy Stolpersteine lze přeložit jako „Kameny, které Vás přimějí k zastavení“ nebo „Kameny zmizelých“.
      Účel projektu Kameny zmizelých spočívá zejména v uctění a připomenutí památky obětí nacistické genocidy za druhé světové války.
      Zavražděným Židům, Romům, homosexuálům, fyzicky handicapovaným a Svědkům Jehovovým se prostřednictvím kostek s popisky individualizujícími každou z obětí a její osud dostává trvalé památky.
      Kostky jsou umísťovány na ulicích evropských měst na chodníku před domem, v němž nacisty zavražděný člověk naposledy bydlel. Kostky zde tvoří součást dlažby a stávají se ve veřejném prostoru stálou připomínkou zločinu, který byl nacisty a jejich pomahači spáchán.

      V České republice ja tato akce zaštítěna Českou unií židovské mládeže. Více o projektu a dalších kamenech ve světě na http://www.stolpersteine.com/
    • Zobrazit všechna VPM ve skupině
Autor: Pavel Šmejkal, 06.12.2018
Umístění: Praha 8, Pernerova 317/5, v chodníku před domem
Nápis:
ZDE ŽILA HEDVIKA WELLEMÍNOVÁ
NAROZENA 10.9.1894
ZATČENA 22.9.1942
ZAVRAŽDĚNA 22.3.1943
MALÝ TROSTINEC

ZDE ŽIL JOSEF WELLEMÍN
NAROZEN 10.1.1889
ZATČEN 22.9.1942
ZAVRAŽDĚN 22.3.1943
MALÝ TROSTINEC

Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Pomník přidal: Pavel Šmejkal

Pamětní deska rodina Strnadova

Autor: Karel Polata, 22.10.2014
Umístění: Praha 8, Pivovarnická 15/1844, na domu
Nápis:
V tomto domě žili
obětaví členové sokolského odboje
Marie a Bohumil
Strnadovi
spolupracovníci výsadku
ANTHROPOID.
Popraveni nacisty 24. 10. 1942
v Mauthausenu.
Poznámka:

- pamětní deska odhalena 22. 10. 2014
- informace z informační tabule uvnitř domu:
Bohuslav Strnad se narodil 1. března 1905 v Rozdělově u Kladna. Vystudoval místní reálku a po složení učitelské zkoušky začal vyučovat na venkovských školách. Ve školství však nezůstal. Odešel do justiční služby, kde pracoval jako úředních u exekučního soudu. Pravděpodobně v zaměstnání poznal svoji životní partnerku Marii Strnadovou, roz. Pláničkovou narozenou 17. května 1899. V roce 1934 se s Marií oženil a přestěhoval se za ní do tohoto domu. Ulice Pivovarnická tehdy nesla jméno Pešinova.
Bohuslav Strnad se jako talentovaný hráč na housle stal členem Kladenské filharmonie. Kromě rodiny své zájmy směřovali manželé Strnadovi hlavně do místní pobočky Sokola v Libni. Bohuslav Strnad působil v Sokole již na Kladně jako žák. Po příchodu do Libně se pracoval jako dobrý cvičitel žactva. To jej vyneslo do cvičitelského sboru a dále do funkce III. místonáčelníka. Od roku 1937 zastával již post náčelníka místní jednoty. Vedl jí i ve dnech konání X. Všesokolského sletu, který demonstroval odhodlanost členů Sokola k obraně ohrožené vlasti. 17. května 1938 se manželům Strnadovým narodila dcera Jana. Libeňskou sokolskou jednotu vedl Bohuslav Strnad až do doby, kdy došlo k pozastavení činnosti Sokola v roce 1941. Zapojil do ilegální organizace vytvářené členy Sokola. (Obec sokolská v odboji dále OSVO). Právě do této sítě odbojových pracovníků se krátce po svém vysazení dostala paraskupina ANTHROPOID, která měla za cíl likvidaci zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. O jejich seskoku se Bohuslav Strnad dozvěděl již v lednu 1942 a aktivně se začal podílet na jejich podpoře. Věděl o tom, že se parašutisté pohybují hlavně na Žižkově a v Karlíně a že potřebují peníze, potraviny a ošacení. Peníze se snažil sehnat z fondů, kterými libeňský Sokol disponoval. Bohužel volných prostředků bylo velmi málo a ještě byly vázány na legální účetnictví a tak nemohly být moc čerpány. Proto zvolil cestu peněžních sbírek mezi členy předsednictva libeňské jednoty. Potravinové lístky a poukázky na koupi šatů se mu podařilo získávat od sokolských činovníků z Neratovic. Protože odbojovou činnost bylo potřeba neustále koordinovat, scházívali se nejvyšší představitelé sokolského odboje každých 14 dní na tajných schůzkách. Byl tak ve styku s Jaroslavem Pecháčkem, který zastával funkci zemského velitele pro Čechy v OSVO, Františkem Hejlem, členem obce sokolské v Karlíně a župním místonáčelníkem župy Barákovy a náčelníky sousedních jednot z Vysočan Jaroslavem Piskáčkem a Karlína Antonínem Oktábcem. Účastníky těchto schůzek byli i MUDr. Břetislav Lyčka a Václav Novák.Po atentátu na zastupujícího říšského protektora se ocitli všichni tito činovnici v nebezpečí. Bohuslav Strnad o to ještě větším, protože jedna ze stop po atentátnících vedla přímo do Libně. Toto první ohrožení všichni místní odbojáři přečkali. I po vyzrazení parašutistů v Resslově ulici 18. června 1942 nedošlo ihned k prozrazení libeňských odbojářů. Zlom nastává až 9. července 1942, kdy je zatčena rodina Novákova. Po ní následuje 13. července Jaroslav Piskáček a 14. července Jaroslav Smrž, František Hejl, Antonín Oktábec a také manželé Strnadovi. Stane se tak v podvečerních hodinách na jejich zahrádce na Hájku, kde jsou oba manželé za přítomnosti jejich 4 leté dcery zatčeni. Jsou jim nasazena pouta a manželé jsou převezeni do svého bytu v tomto domě, kde je provedena domovní prohlídka. Pak jsou oba odvezeni do Petschkova paláce. Zde byli podrobeni tvrdým výslechům - bez výsledku.
Po válce o Bohuslavu Strnadovi jeden ze zatčených úředníků gestapa prohlásil „To byla tvrdá palice. Tři neděle jsme mu dávali pardon. On byl zrazen, měl také zradit. Ale on dělal hrdinu. Celá rodina mohla být šťastna. A mohl dostat odměnu. Tak je hrdina.“ Tím, ale že nepromluvil, zachránil Bohuslav Strnad všechny libeňské spolupracovníky.
Ještě hrůzněji všechno to trápení muselo doléhat na jeho ženu Marii. Během vazby jí zešedivěly vlasy, byla vyhublá a v očích se zračila hrůza a utrpení. „Byl jsem zdrcený nad tím, co dovedou udělat z krásné ženy,“ vyjádřil své svědectví jeden sokolský činovník, který náhodou Marii Strnadovou v Pečkárně zahlédl. Po výsleších byli manželé Strnadovi převezeni do terezínské Malé pevnosti. 29. září 1942 bez jejich přítomnosti stanný soud vyřkl nad nimi poslední ortel - trest smrti. Poprava byla vykonána 24. října 1942 v KT Mauthausen. Ranou to týla z malorážní pistole - během inscenované lékařské prohlídky ve sklepním tzv. odstřelovacím koutě, jenž byl maskován jako „výškoměr“. Nejdříve byla zastřelena Marie v 9:10, její manžel Bohumil pak ve 14:16. Patřili k 262 zavražděným spolupracovníkům a příbuzným Kubiše, Gabčíka a dalších parašutistů, nad nimiž byl tento den vykonán absolutní trest. Pro dceru Janičku se skončila válka v Plané nad Lužnicí, kde sdílela internaci s dalšími 46 dětmi odbojářů. Vlastislav Janík


Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Pomník přidal: Karel Polata