Spolek pro vojenská pietní místa

Pomník Obětem 1. a 2. světové války

Autor: Martin Milichovský, 15.05.2014

použito z http://www.drobnepamatky.cz/

Hrob/kenotaf vojáka

Autor: František Mrvka, 06.10.2017

Fotografie vojáka v uniformě

Hrob Karel Čermín

Autor: František Mrvka, 06.10.2017

Hrob Josef Kuželka

Autor: František Mrvka, 06.10.2017

Fotografie vojáka v uniformě.

Hrob Karel Komzák

Autor: František Mrvka, 06.10.2017

Karel Komzák starší byl zakladatelem rodinné hudební tradice. Jeho otec byl kovářem na panství Koloděje nad Lužnicí u Vratislavů z Mitrovic, jeho matka byla zámecká komorná. V Kolodějích také absolvoval základní školu. Hudební vlohy se ukázaly již v dětství. Od 6 let hrál na housle a v devíti letech již zastupoval varhaníka při bohoslužbách v kolodějské zámecké kapli a bavil zámecké hosty. Otec trval na tom, aby se naučil řádně německy a syna nechal zapsat do školy v pohraniční obci Weikertschlag v Dolním Rakousku. Po dvou letech pokračoval ve studiu na pedagogickém ústavu v Českém Krumlově. Již v této době hrál na téměř všechny hudební nástroje a zvládal řízení chrámového sboru.
Rodný dům skladatele v Netěchovicích.

V roce 1842 odešel do Prahy, studoval na varhanické škole a rozšiřoval si i pedagogické vzdělání. Po návratu do Netěchovic dostal, na přímluvu hudbymilovné hraběnky Terezie Vratislavové, místo podučitele v Kolodějích nad Lužnicí. Měl tak možnost se věnovat dále hudbě. Hrál ve vesnických kapelách, vedl hudbu vltavotýnských rodáků a působil jako varhaník v zámecké kapli, i v kostelech okolních obcí.

Další příznivkyně, hraběnka Karolina Marie Anna Vratislavová, mu dopomohla k místu vychovatele a varhaníka v Zemském ústavu pro choromyslné, kde působil plných 19 let. Z pacientů dokonce sestavil orchestr, se kterým koncertoval i před císařem Františkem Josefem.

V roce 1854 absolvoval kurs instrumentace u Pražského vojenského spolku a založil salónní orchestr, který si brzy získal velkou oblibu. Hrál zejména dobové tance (čtverylky, polky, třasáky, kvapíky a valčíky) a pořádal koncerty na Střeleckém ostrově a na Žofíně. Vystupoval s velkým úspěchem i v zahraničí. V tomto souboru hrál na violu Antonín Dvořák. Mezi ním a Komzákovou rodinou vznikly přátelské vztahy. Dvořák byl jejich častým hostem a učil dceru Marii hře na klavír. Kromě svého orchestru řídil Komzák také kapelu Sboru pražských ostrostřelců, která se pod jeho vedením stala nejlepším tělesem ze všech pražských pluků. V té době začal komponovat. Jeho první skladbou byla čtverylka Kamelie (Camelien – Quadrille). Získala 1. místo v soutěži Hoffmannova nakladatelství. Když bylo v roce 1862 otevřeno Prozatímní divadlo, dostal Komzákův orchestr nejprve nabídku k hostování a později se stal stálým divadelním orchestrem.

Postavení divadelního kapelníka však skladatele neuspokojovalo. V roce 1865 přijal nabídku na místo vojenského kapelníka 11. pěšího píseckého pluku. V době nástupu do funkce sídlil pluk v Tridentu v Itálii (tehdy součást Rakouska). Pluk často měnil místo pobytu. Od roku 1866 sídlil pluk v Linci, od r. 1871 v Hradci Králové, od r. 1874 v Praze a od r. 1877 v Plzni. Komzákova kapela tak získávala stále větší slávu a popularitu v celém Rakousku. Na repertoáru měla populární skladby Johanna Strausse, Franze von Suppé a Verdiho a také líbivé skladatelovy úpravy českých národních písní, což přispívalo k jeho oblibě.

V době působení pluku v Plzni, hostovala kapela i v lázeňských letoviscích Karlových Varech a Mariánských Lázních. V letech 1879-1880 nastudoval pro tato vystoupení i Slovanské tance Antonína Dvořáka. V roce 1881 převzal řízení kapely německého pěšího pluku č. 74 Nobile. U tohoto pluku vládla železná německá disciplina a kapela dostala zákaz hrát české národní písně. 9. října 1881 kapela tento zákaz porušila a zahrála píseň Kdybys měla má panenko sto ovec. Obecenstvo se přidalo a celý koncert se změnil v bouřlivou demonstraci. Výsledkem toho všeho bylo, že kapelník podal výpověď a požádal o definitivní pensionování. Nechal se však přemluvit a pokračoval v činnosti jako kapelník 88. pěšího berounského pluku posádkou v Praze. Zákaz uvádění českých písní byl sice vydán všem vojenským kapelám, ale obecenstvo si vynutilo, aby byl brzy odvolán.

V roce 1888 odešel na odpočinek již definitivně. Dále však komponoval a jeho skladby byly uváděny zejména na koncertech jeho syna Karla, který se stal rovněž oblíbeným a slavným kapelníkem.
Pamětní deska v Netěchovicích

19. března 1893 podlehl záchvatu mrtvice. Pohřben byl za obrovské účasti obyvatel z okolí na hřbitově v Týně nad Vltavou. V jeho díle pokračovali další Karlové: syn a vnuk. Autorství jednotlivých skladeb je dodnes problém i pro hudební vědce. Pokud nejsou díla signována, jsou si žánrem i instrumentační technikou velmi podobná
(zdroj: Wikipedie)

Hrob Josef Pavlíček

Autor: František Mrvka, 06.10.2017

Hrob Tomáš Rems

Autor: František Mrvka, 06.10.2017

Tomáš Rems, nar. 10.12.1885 (21.12.1885) Týn nad Vltavou. V RU armádě sloužil u 91. pěšího pluku, vojín. Zajat 22.3.1915, Karpaty. Do čs. legií v Rusku se přihlásil v Paramonovu. Zařazen 10.11.1917 k 6. střeleckému pluku, vojín. Demobilizován 15.4.1920.
(zdroj: http://www.vuapraha.cz/fallensoldierdatabase )

Hrob Břetislav K. A. Skála

Autor: František Mrvka, 06.10.2017

Hrob Václav Svoboda

Autor: František Mrvka, 06.10.2017

Hrob Josef Šubrt

Autor: František Mrvka, 06.10.2017