Spolek pro vojenská pietní místa

Pamětní deska Karel Janoušek

Autor: Ervín Silný, 09.07.2007

více např. na http://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_Janoušek

Pomník Obětem 2. světové války

Autor: Ervín Silný, 16.07.2006

Podrobné informace o obětech:
Bezslezina Josef, mechanik
Dokládal Jaroslav (nar. 30.6.1897), strojvůdce ČSD
Dokládalová Marcela (nar. 30.12.1899), manželka strojvedoucího ČSD
Ertl Karel (nar. 6.3.1908), obchodník
Kellner Ladislav (nar. 13.6.1924), zámečník
Klíma Rudolf (nar. 14.4.1904), malířský mistr
Kokojan Hynek (nar. 29.5.1895), úředník
Kovařík Emil (nar. 13.4.1890), obchodní zástupce
Král Antonín (nar. 5.7.1903), tovární dělník
Machovec Jan (nar. 16.5.1895), profesor reálného gymnázia, stál v čele Národního výboru
Motáň Jaroslav (nar. 24.10.1910), knihař
Novotný Josef (nar. 1912), úředník
Sedlák Jan (nar. 15.5.1895), četnický štábní strážmistr
Smolka Hynek (nar. 28.5.1925), mechanik
Sobola Čestmír, JUDr. (nar. 19.7.1906), komisař politické správy
Švehla Jan (nar. 5.11.1901), nadporučík státní policie
Valenta Otakar (nar. 16.12.1905), typograf
Vitásek František (nar. 22.10.1897), vrchní četnický strážmistr
Vlček Hynek (nar. 23.10.1901), poštovní zřízenec
Zapletal Josef (nar. 10.11.1913), bankovní úředník
Zmeškal Václav (nar. 24.8.1923), zaměstnanec ČSD
(autor snímku)

Hrob Obětí 2. světové války

Autor: Brigita Petrášová, 09.01.2021

V listopadu 1993 odhalen první pomník (hrob mužů), autor Ing. arch. Vojmír Prášil
Květen 2015 doplněny žulové desky se jmény obětí
Květen 2017 do druhého hrobu uloženy ostatky žen a dětí a odhalen druhý pomník
Jména obětí čerpána z knihy Františka Hýbla "Krvavá noc na Švédských šancích nedaleko Přerova 18. a 19. června 1945"
(zdroj: CEVH)



Tragédie na Švédských šancích
Těsně po skončení 2. světové války v noci z 18. na 19. června 1945 se odehrál u obce Lověšice na Přerovsku jeden z největších masakrů na Moravě. Tehdy byla skupina 265 karpatských Němců (etnická skupina Slováků, mezi něž patří i bývalý slovenský prezident Rudolf Šuster) povražděna příslušníky 17. pěšího pluku z Petržalky.
Hromadná vražda byla dlouho utajována, přesto byla na jaře 1999 v Muzeu Komenského v Přerově instalována výstava o této události. I dnes jsou tato fakta přijímána s nelibostí a před muzeem v Přerově dokonce vybuchla nálož, která poškodila opěrnou zeď, chránící přístup do budovy. Přínáším vám fakta o této politováníhodné události.
Na švédských šancích mezi Újezdcem a Horní Moštěnicí, šest týdnů po skončení války, přišlo o život 265 karpatských Němců ze Slovenska, převážně žen, dětí a starců, kteří se železničním transportem vraceli do svých domovů ze Šluknovského výběžku, kam byli koncem roku 1944 násilně evakuováni ustupující německou armádou. Stali se obětí horlivých příslušníků 17. pěšího pluku z Petržalky pod vedením důstojníků Karola Pazúra a Bedřicha Smetany.
Karpatští Němci žijí na středním Slovensku od 13. století. V prosinci 1944 dali německé úřady příkaz k evakuaci této německé etnické skupiny, která (v popisovaném případě) obývala obce Kežmarok, Janova Lehota a Mlynica na Spiši. Celkem bylo z uvedených míst evakuováno asi osm set osob. Po skončení 2. světové války se jich vrátilo o tři stovky méně.
Transport karpatských Němců, který čítal osmdesát vagónů, dorazil do Přerova v poledne 18. června 1945. Na přerovském nádraží se tento transport setkal s vojenským vlakem číslo 2059, který byl vypraven z Prahy a přepravoval vojenské jednotky bývalého 1. československého armádního sboru z pražské vojenské přehlídky, která se konala 15. června 1945 na Václavském náměstí v Praze. Mezi těmito vojáky byli i jednotlivci, kteří pocházeli z Dobšiné a některé osoby z transportu znali. Obvinili je ze spolupráce s nacisty i z toho, že v době Slovenského národního povstání pomáhali německým jednotkám v boji proti partyzánům.
Odpoledne 18. června měli již velitelé vojenského vlaku připraveny seznamy karpatských Němců podle jednotlivých vagónů, které pak pozdě odpoledne vyvolávali a kontrolovali jejich doklady. Nakonec je seřadili do skupin, které pak odvedli k obci Lověšice nedaleko Přerova.
Velitelé pěšího pluku z Petržalky navštívili 18. června 1945 po osmé hodině večer Místní národní výbor v Lověšicích a požádali, aby jim představitelé obce dali k dispozici muže, kteří by vykopali pro karpatské Němce hrob. Ten měl rozměry 17x2x2 m a kopalo ho 27 mužů z Lověšic. Karpatští (slovenští) Němci byli přivedeni k vykopanému hrobu ve čtyřstupech. Všichni se museli svléci do spodního prádla, odevzdat šperky, peníze, vkladní knížky a osobní doklady.
Vražedný akt – střelba z pistole do týla – začal 19. června brzy po půlnoci a ve 4.30 h. ráno (dnes těžko pochopitelná) akce pomsty skončila. Společný hrob s 267 zavražděnými starci, ženami a dětmi, z nichž bylo 15 mladších deseti let, byl pak zasypán třiceticentimetrovou vrstvou hlíny.
Ředitel Muzea Komenského v Přerově dr. František Hýbl napsal o této hrůzné události čtyřicetistránkovou publikaci, ve které na straně 8 uvedl (kromě jiného) toto: „Obyvatele Lověšic, okolních vesnic i města Přerova po léta tíží tato temná událost, která byla v mnohém krutější, než nelítostné vypořádání nacistů s obyvateli Javoříčka, Lidic, Ležáků, Ploštiny a jiných českých a slovenských osad.“
14. listopadu 1993 byl na hřbitově v Přerově odhalen karpatským Němcům pomníček starostou města Přerova. Dubový kříž s trnovou korunou má na žulové desce v české a německé řeči tento nápis: „Na tomto místě jsou po exhumaci v roce 1947 uloženy tělesné pozůstatky karpatských Němců ze Slovenska, kteří byli spolu se ženami a dětmi zavražděni na Švédských šancích v noci z 18. na 19. června 1945 příslušníky 17. pěšího pluku z Petržalky.“
Přerovský hřbitov navštěvují od listopadu 1993 pozůstalí popravených karpatských Němců ze Slovenska i z Německa. Necítí nenávist, nechtějí pomstu ani odplatu. Žádají pouze přiznání neviny obětí, připomíná autor publikace „Tragédie na Švédských šancích v červnu 1945“ dr. František Hýbl, který patří k těm, kdož se o vybudování tohoto památníku slovenských Němců zasloužili.
Ladislav Zelina, červen 1999
(zdroj http://www.jirikalab.estranky.cz/clanky/tragedie-na-svedskych-sancich/tragedie-na-svedskych-sancich.html)

Hrob Obětí války 1866

Autor: Ervín Silný, 08.07.2006

text částečně doplněn ze snímku na portále CEVH MO ČR
Jedná se o pomník přenesený ze zaniklého evangelického hřbitova - pomník 151 královských pruských vojínů zemřelých v bitvě 1866 v Přerově; nachází se za polem "S" (za starým urnovým hájem). (zdroj databáze CEVH MO ČR)

Hrob Oldřich Vodička

Autor: Brigita Petrášová, 09.01.2021

Vodička Oldřich, nar. 29.4.1910, Vlkoš, okres Přerov. Odveden 14.2.1940, Marseille, Francie, svobodník čs., osobní číslo Z; F-2165.
(zdroj databáze VÚA Praha)

Hrob Albert Andrášek

Autor: Tafofil, 20.07.2016

Pilotní žák svob. Albert Andrášek zahynul dne 24.10.1928 při letecké nehodě v Přerově.

V Lidových novinách vyšel dne 25.10.1928 tento článek: Přerov 24. října. Dnes odpoledne dostal vojín, 21letý Vojtěch Andrášek, žák pilotní školy pokračovací z Prostějova, který již dokončoval výcvik, rozkaz k orientačnímu letu Prostějov – Hranice a zpět. Pilot odstartoval z prostějovského letiště po půl 16. hodině s dvoumístným válečným pozorovacím letadlem A XI-7. Vzadu, místo pozorovatele, bylo letadlo zatěžkáno přítěží, ježto podle předpisů nesmí žáci létati s pozorovateli. Nad Přerov přiletěl Andrášek podle vyprávění svědků asi 5 minut po 16. hodině. Pilot má v Přerově starou matku, vdovu po železničním zaměstnanci a chtěl asi ukázati svoje umění, létal proti výslovným předpisům asi ve výšce 50 až 100 m, ač podle předpisů má nad městem a vesnicemi létat ve výši 800 až 1000 m. Nad Přerovem Kroužil pilot téměř půl hodiny. Pojednou – jak vypravují svědci – letadlo zakolísalo, naklonilo se a po křídle spadlo do Inderkovy zahrady v Lázeňské ulici čís. 4. Při pádu zachytilo křídlo o větve stromu a vrtule o stodolu. Ihned po pádu vybuchl benzín v nádržce a rozbité letadlo úplně shořelo. Pilot, který pádem utrpěl těžká zranění, měl přeraženy obě nohy, ruce a velkou tržnou ránu na hlavě. Byl přivázán, takže se nemohl z letadla vyprostit a uhořel. Žár kolem hořícího letadla byl tak silný, že strom, který stojí těsně u trosek, je celý ohořelý a také blízké roubení studně se vzňalo, takže hasiči byli nuceni je hasit.

Po půl 19. hodině dostavila se na místo neštěstí komise z Prostějova, vedená majorem Starým, velitelem učiliště, štkpt. Marešem, velitelem pilotní školy elementární, kpt. Grimem, Staňkem, majorem drem Novotným a poručíkem Svítkem. Zjistilo se, že neštěstí bylo zaviněno pilotem, který nedodržel ani nejzákladnějších předpisů při létání. Pilot podle názoru odborníků pozoroval z výše asi 100 m, že mu vysazuje motor a snažil se doklouzávat na vzdálené pole. V posledním okamžiku si musel uvědomit, že přistání je nemožné a proto snažil se s letadlem pokud možno kolmo dostati se k zemi tak, aby dopadl na křídlo. Druhá možnost je, že letadlo v některé z ostrých zatáček, kterých pilot nad Přerovem učinil několik, sklouzlo po křídle. Místo pádu je vzdáleno pouze několik set metrů od betonového mostu přes Bečvu, téměř uprostřed města. Po 23. hodině byla mrtvola shořelého pilota uložena do rakve a dopravena do místní márnice. Trosky letadla, které jsou úplně spáleny, budou dopraveny zítra ráno do Prostějova. Pohřeb se bude konati asi z Přerova v sobotu dopoledne.

Pozn.: V novinách je chyba v křestním jménu pilota.

Další na stránkách Wikipedie; Letecké nehody vojenských strojů České a Československé republiky. https://cs.wikipedia.org/wiki/Leteck%C3%A9_nehody_vojensk%C3%BDch_stroj%C5%AF_%C4%8Cesk%C3%A9_a_%C4%8Ceskoslovensk%C3%A9_republiky

Hrob/kenotaf Jan a Karel Hovůrka

Autor: CEVH MO ČR, 02.03.2010

Hrob Bedřich Písařík - místo je zrušené

Autor: Petr Kudláček, 21.04.2019

Letecký pozorovatel por. Bedřich Písařík a pilot svob. Jaroslav Bureš zahynuli 21.1.1937 při letecké nehodě v Praze - Čakovicích.
Bedřich Písařík pocházel z Újezdce u Přerova (od roku 1976 součást Přerova) a byl v Přerově pohřben 24.1.1937. Smuteční oznámení je uvedeno v knize Zbyňka Čeřovského Katastrofy československého vojenského letectva, díl první, 1918 – 1939, str. 251 (v oznámení je chyba: Újezd u Přerova). Jeho náhrobek byl však již zrušen, a je tam již jméno jiné rodiny.
V novinách Pozor vyšel dne 22.1.1937 tento článek: Letecké neštěstí u Čakovic. Poručík Písařík z Přerova a pilot Bureš mrtvi. Včera při cvičné střelbě na pozemní cíl došlo před 10. hod. dopoledni k havárii vojenského pozorovacího letounu u Čakovic. Posádka poručík Bedřich Písařík a pilot svobodník Jaroslav Bureš při neštěstí zahynuli. Příčinou havárie bylo pravděpodobně to, že pilot špatně odhadl výšku při zasněženém terénu a narazil o zemi. Na místo neštěstí odjela ihned vojenská komise. Poručík Písařík byl stár 26 let a byl příslušný do Újezdce u Přerova. Svobodník Bureš byl stár 22 let a byl příslušný do Chrudimě.

Další na stránkách Wikipedie; v článku Letecké nehody vojenských strojů České a Československé republiky. https://cs.wikipedia.org/wiki/Leteck%C3%A9_nehody_vojensk%C3%BDch_stroj%C5%AF_%C4%8Cesk%C3%A9_a_%C4%8Ceskoslovensk%C3%A9_republiky

Pomník vojákům Rudé armády

Autor: Ervín Silný, 08.07.2006

Pomník vojákům Rudé armády

Autor: Ervín Silný, 09.07.2007