Hrejkovice

Pomník Obětem 1. a 2. světové války

Autor: Ing. Radek Říha, 20.07.2006
Umístění: Hrejkovice, prostranství u hlavní silnice
Nápis:
NAŠIM PADLÝM
VOJÍNŮM
VĚNUJE RODNÁ OBEC
1914-1918

NA PAMÁTKU
OBĚTEM NACISMU
V ROCE 1942
VĚNUJE RODNÁ OBEC
EISNEROVÁ RŮŽENA
EISNEROVÁ MARIE
JUSTIC OTTO
JUSTICOVÁ EMILIE
JUSTIC JIŘÍ
Poznámka:

informace z obecní kroniky:
1. Hlavín Antonín, syn rolníka č. 8. Narodil se 1891. Vystudoval hospodářskou akademii v Táboře a byl zaměstnán jako adjunkt na velkostatku. Nastoupil jako jednoroční dobrovolník k ppl. 102 r. 1913. Prodělal tažení v Srbsku a padl jako četař aspirant z jara 1915 u Lopjenky v Karpatech. Po smrti byl povýšen na praporčíka a rodičům posláno jeho vyznamenání.
2. Hlavín Bedřich, mladší bratr výše uvedeného, narodil se r. 1893. Vystudoval na učitele a učil 1 rok v Bechyni. Odveden r. 1914, narukoval v srpnu téhož roku k záložnímu pomocnému pluku 28 do Lince. Odjel na ruské bojiště jako četař aspirant, byl raněn a zemřel ve Vídeňské nemocnici v lednu 1916. Převezen do Milevska kde byl v rodinném hrobě pohřben.
3. Hlavín Jan, bratr obou výše popsaných, narozen 1896. Vyučil se elektrotechnikem, studoval vyšší průmyslovou školu v Praze. Odveden r. 1915 k záložnímu pomocnému pluku 6 v Chebu. Odjel na italské bojiště a byl r. 1917 zajat. Vstoupil do čsl. legií k 33. pluku. Na bojišti onemocněl a zemřel r. 1918 ve Veroně v Itálii, kde je na vojenském hřbitově pohřben.
4. Kahoun Jan, syn obecního posla, narozen 1893. Byl zaměstnán jako čeledín. Odveden v říjnu 1914 a 26. téhož měsíce narukoval k ppl. 102 do Benešova. Po výcviku odjel na ruské bojiště a tam dle vyprávění kamarádů byl jako nemocný postaven na stráž před zákopy, byl při vystřídání nalezen umírající zmrznutím (únor 1915).
5. Kahoun Josef, bratr výše popsaného Jana, nar. 1887. Zemědělský dělník, záložník 28. záložního pomocného pluku Písek. Nastoupil v mobilizaci a odjel za týden na srbské bojiště. V prvním boji 16. srpna byl zajat. Pracoval na stavbě dráhy a při ústupu srbské armády přes Albánii v zimě 1915/16 na nějakém vrchu neznámého jména zemřel. Zanechal vdovu a 1 dítě.
6. Kahoun Bedřich, syn bývalého rolníka z č. 34, narozen 1896. Žil s rodiči v Písku, kde navštěvoval reálku. Roku 1913 se dal dobrovolně na vojnu k záložnímu pomocnému pluku 28. Na počátku války odjel s plukem na srbské bojiště a od té doby je nezvěstný. Dle úsudku spoluvojínů zahynul asi v řece Drině v noci z 15. na 16. srpen 1914 při náhlém přepadu pluku Srby.
7. Kothera Augustin narozen 1897 v č. 51. Vyučil se zedníkem. Narukoval v 18ti letech r. 1915 k pluku č. 102. Na frontě onemocněl na revmatismus a zemřel v Písku doma, pohřben je v Milevsku.
8. Kovář František, zemědělský dělník. Pocházel z Přílepova. Narukoval jako 42 letý r. 1917 k pomocnému pluku 102. Na ruské frontě byl zajat a od té doby nezvěstný.
9. Kozelka Vojtěch, syn vdovy cestářky. Narozen 1891, nastoupil k pomocnému pluku 102 v srpnu 1914. V prosinci upadl do Srbského zajetí. Ze Srbska byl převezen přes Albánii, Itálii do Francie, kde pracoval v přístavech. Zemřel na zápal plic v městečku Tromelouph (!?).
10. Macháček František č. 42. Narukoval jako 41 letý r. 1914 k domobraně pl. 28 do Písku. Konal strážní službu v Srbsku. Roku 1917 přišel na italskou frontu, kde byl těžce raněn. Zemřel 5. 6. 1917 ve vojenské nemocnici.
11. Král Antonín. Přiženil se z Níkovic do č. 57. Narukoval v mobilizaci k pomocnému pluku 102. Odjel na Srbské bojiště, kde onemocněl na úplavici a zemřel 24. 10. 1914 někde v Uhrách.
12. Novotný Jan, syn kováře č. 10. Narozen 1888. Na vojnu odešel v lednu 1915 k pomocnému pluku 102. Po výcviku odjel na ruské bojiště, kde padl v květnu 1915.
13. Peterka Bohumil, syn chalupníka z č. 50. Narukoval v únoru 1915 ve stáří 32 let k pomocnému pluku 102. Odjel na ruské bojiště a tam zmizel.
14. Tříska Jaroslav, nar. 1891 z č. 12. Odveden r. 1912 k pomocnému pluku 28. Válka ho zastihla na delší dovolené. Nastoupil a s plukem odjel na srbské bojiště, kde byl v prvním boji z 15. na 16. 8.1914 zajat. Byl v Zaječaru a Niši, kde zemřel v lednu 1915 na tyfus.
15. Koška František pocházel z č. 22. Vyučil se řezníkem a usadil se ve Vídni, kde se oženil. Ve válce nastoupil jako záložník k pomocnému pluku 102. Byl raněn, zemřel r. 1915 v nemocnici ve Vídni.
16. Hejna František, nar. 1895. Vyučil se instalatérem. Narukoval v březnu 1915 k dragounskému pluku 14. Na frontě byl raněn, propuštěn domů, živořil a po skončení války zemřel.

Ze zajetí v Rusku se vrátili: Bratři mlynářovi Karel a Josef Pauknerovi, Čunát Josef 9, Tříska Jindřich 12, Pinc František 13, Kazimour Jaroslav 16, Pinta Karel 31, Tomášek František 39, Hrůza Antonín 48, Peterka František 39 a Dolejší Václav 62.
Z Itálie přijel s domobranou Jan Klíma. Teprve nyní jsme se dozvěděli pravdu o zahraniční armádě – legionářích v Rusku, Itálii a Francii. S francouzskými legiemi přijeli:
Kopecký Karel, učitel působící v obci od r. 1907. Narukoval ve válce k 75. pomocnému pluku, byl zajat v Srbsku, přepraven přes Albánii do Itálie, odtud do Francie, kde se r. 1917 přihlásil do čsl. vojska k 22. pluku.
Boreš František, rolník č. 4. Zajat v prosinci 1914 v Srbsku, prodělal hrůzný pochod smrti přes Albánii do Itálie na ostrov Asimaru (!?), odtud převezen do Francie, kde pracoval spolu s učitelem Kopeckým v přístavech při vykládání lodí. Ku konci války byl zařazen k 22. pluku a přijel s ní před Vánoci do vlasti.
Dvořák František, syn domkáře č. 72. Za války nastoupil k pomocnému pluku 102. Byl zajat v Itálii, převezen do Francie a nastoupil k 22. pluku.
S italskými legionáři přijel Zelenka František, kameník z č. 70. Odjel s domobr. plukem 28 na bojiště. R. 1917 byl v Itálii zajat, přihlásil se do legií a byl přidělen k 33. pluku.
Později se vrátili legionáři z Ruska.
Teska Jan, kolář z č. 36. R. 1914 odjel s domobr. plukem 28 na Rusko, kde u Kraníka (?) 8. září zajat.
Smrt Karel č. 19. Odjel na ruské bojiště s domobr. plukem 28. Zajat byl 1914. Do legie se přihlásil a byl zařazen do 8. pluku.


Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE3107-10195
Souřadnice: N49°28'27.01'' E14°17'25.7''
Pomník přidal: Ing. Radek Říha
Doplnění informací: Karel III. Zítek

Pomník vojákům Rudé armády

Autor: Ing. Bohuslav Beneš, 16.05.2010
Umístění: Hrejkovice, u silnice č.19, poblíž rybníka asi 2km od Hrejkovic směrem na Milevsko
Nápis:
NA PAMÁTKU.
SOVĚTSKÝM HRDINŮM
NAŠIM OSVOBODITELŮM,
KTEŘÍ ZDE TRAGICKY
ZAHYNULI.
ČEST JEJICH PAMÁTCE.
Poznámka:

11.5.1945 jela z Hrejkovic kolona vozidel. Řidič auta, na kterém jeli sovětští vojáci, chtěl zabránit srážce s ustupujícími německými vojáky, ale dostal při prudkém zabrzdění smyk. Auto sjelo do rybníka a při této tragické nehodě zahynuli tři rudoarmějci. Pomník je na místě jejich původního hrobu. Později byly jejich ostatky převezeny do společného hrobu v Milevsku.


Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-3107-54026
Souřadnice: N49°28'27.44'' E14°17'26.77'' - přibližná pozice dle adresy
Pomník přidal: Ing. Bohuslav Beneš
Příprava dat: Ing. Stanislav Mundl