Brno

Hrob Kurt Knispel

Autor: CEVH, 01.01.1111
Umístění: Brno, Vídeňská 96, ústřední hřbitov
Nápis:
Feldwebel
KURT KNISPEL
20.9.1921 - 28.4.1945
Poznámka:

Německé tankové eso, 168 potvrzených vítězství, z toho 42 jako velitel tanku a 126 jako tankový střelec, oficiálně nepotvrzených bylo dalších 27.
Zemřel 28. dubna 1945 kvůli zraněním utrpěným při německých obranných bojích na jižní Moravě. Pohřben byl na hřbitově německého polního obvaziště ve Vrbovci. V dubnu 2013 byly jeho ostatky v této lokalitě nalezeny a identifikovány. Dne 12. listopadu 2014 byly jeho ostatky uloženy v oddělení německého válečného hřbitova na brněnském Ústředním hřbitově společně s 41 dalšími padlými německými vojáky z různých koutů Moravy a Slezska. Zdroj: Wiki/pedia.cz
http://kurt-knispel.webnode.cz/zivotopis


Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-6203-41148
Pomník přidal: Milan Lašťovka

Hrob Rudolf Hanisch

  • + o skupině VPM (BM, Brno, Ústřední hřbitov - jednotlivé hroby)
    • - 49°10'14.110"N 16°35'49.164"E (obřadní síň)
      - Ústřední hřbitov města Brna, Vídeňská 96
      - tato skupina obsahuje jednotlivé hroby napříč všemi hrobovými poli
    • Zobrazit všechna VPM ve skupině
Autor: Petr Kudláček, 16.03.2016
Umístění: Brno, Vídeňská 96, Ústřední hřbitov, sekce 73
Nápis:
RUDOLF HANISCH
PRAP. V.V.
*29.12.1885 +29.10.1929

RUDOLF HANISCH
DESÁTNÍK POLNÍ PILOT
*28.6.1913 +22.8.1935
DÁL VÝŠ A RYCHLEJI
CO BŮH NÁM Z LÁSKY DAL
TO NEÚPROSNÝ OSUD VZAL
TRUCHLÍCÍ MATKA A SESTRY
ČEST JEHO PAMÁTCE
Poznámka:

Na fotografii na pomníku je desátník polní pilot Rudolf Hanisch, nápis na pomníku pod jeho fotografií je téměř nečitelný, jeho rozluštění, výtah ze zprávy vyšetřovací komise a pátrání po hrobech provedl historik Václav Hanák, který vše popsal ve své práci Letecké neštěstí u Karlína, uveřejněné v publikaci Forum Brunense, ročník 2007.

Výtah ze zprávy vyšetřovací komise:
Letci svobodník Rudolf Hanisch a desátník aspirant Mario Kulík od 2. leteckého pluku v Olomouci z 5. letky - dostali 22. srpna ve 4.30 rozkaz provést zadýmování letiště v Telnici. Start ve 4 hodiny 45 minut.
Dvoumístný dálkozvědný lehký bombardovací letoun Letov Š-16r.3 při rozjezdu nepatrně zachytil podvozkem o betonovou skruž meliorační studny. Letoun vystoupal do výšky asi dvaceti metrů, a zdálo se, že se vrací na letiště, aby byl zjištěn rozsah poškození. Nad letištěm se letoun náhle zřítil a dopadl na letoun ŠB-16.9, který byl připravován ke startu. Posádka letounu zahynula. Obě letadla shořela.

Dne 23.8.1935 vyšel v Moravských novinách o havárii tento článek:
Smrt dvou brněnských letců v poslední den manévrů
Co vypravuje místo katastrofy. - Poslední večeře. - Jak došlo k neštěstí? - Tragické předtuchy nešťastného letce. - Květy zasypané rakve.
Ve čtvrtek ráno havaroval na polním letišti u Karlína poblíž Čejče letoun Š 16 r-3 s posádkou pilotem-svobodníkem Rudolfem Hanischem z Králova Pole a pozorovatelem desátníkem-aspirantem Mario Kulíkem ze Žabovřesk, oba od leteckého pluku 2 v Olomouci. Při havárii se letoun vzňal a posádka uhořela. (Úř. zpráva)
Brno 23.srpna. Je již odtroubeno. Silnicemi od Hodonína k Brnu spěchají zaprášené motocykly, drnčí lehké tanky, supají těžká nákladní auta. Všude osmahlé mladé tváře. Ale na jednom místě silnice pod kopečkem, na němž se bělá víska Násedlovice, leckterá veselá tvář zvážní, leckterá ruka ukáže z auta vpravo do polí, jež se svažují v mírnou a prostrannou dolinku. Uprostřed strniska ještě svěžího ční tam stoh slámy a kus dál se cosi černá. Hlouček lidí. U cesty pod stromy další. Stojí. Ano, tam se to stalo. To hrozné neštěstí, při němž dva mladí letci zahynuli a dva velké stroje shořely. Hodně hodin už uplynulo od toho děsivého okamžiku, ale kraj je jím stále stejně silně zdrcen. Muži zří tiše a vážně, ženy mají smutek v očích. V Násedlovicích stojí všichni před domy u silnice. Děti a dívky drží v rukou kytice květin. Čekají, až nešťastné letce povezou nahoru na jejich hřbitůvek, aby na rakve narychlo stlučené z prostých prken, položily své květy jako projev úcty a díku těm neznámým dvěma chlapcům, kteří několik dní kroužili nad jejich krajem.
Také vesnička Karlín, jež leží několik set kroků od polního letiště, kde došlo časně ráno ke katastrofě, je vzrušena a ve smutku. Právě tam postavili na nákladním autu ohořelý předek jednoho letadla. To ostatní bylo odvezeno v jiném autu, a poslední trosky leží ještě na strnisku, uprostřed velikého žároviště. Zde několik zprohýbaných drátů, tam úlomek očazené roury, kus žebroví křídla, a támhle na obvodu černého kruhu urvaná vrtule, zlomená, ale ohněm téměř nedotčená. Nadporučík autoroty a letecký četař, kteří tu konají smutnou službu, hledí vážně k vypálené zemi. A když četař jmenuje své zahynulé druhy (je to jediné, co chtějí či mohou říci, a my se na víc neptáme), několikrát se mu láme hlas. Němá bolest mužů bývá největší...
Zpět do Karlína! Kde bydleli ti nešťastní letci od pondělka, kdy si zde zřídili manévrové letiště? U Tomáše Latyna číslo 7. Je to hned na kraji osady. Hospodyně v čistém slováckém kroji přišla otevřít. Ano, bydlili tu se svými druhy. Hodní chlapci to byli, pořádní. Ve středu večer jim nasmažila vajíček (říká tomu škvařenice), jak si přáli. "Pak psali ještě karetky domů. Chudáci rodiče! Karetky ještě nepřišly, a oni už sú nebozí!" lituje ženička srdečně se slzami v očích. Ráno ke 4. hodině vstali, rozloučili se, protože už měli odtud odletět, a šli ke svým strojům. A potom k 5. hodině všechny vyděsila hrozná rána. To náhle jedno letadlo spadlo s nějakých 20 metrů dolů, právě druhému na ocas.A shořelo to všechno i s letci. "A jak se ti dva nešťastní chlapci jmenovali?" "Já jsem se jich neptala. Že su zvědavá Eva, řekli by!" prohlašuje hospodyně rezolutně a ještě dodává s povzdechem: "Ti ostatní letci dnes ani jíst nechtěli. Oni byli všichni dohromady jako bratři. Nesla jsem v poledne buchty jejich panu štábnímu, ale on se na ně ani nepodíval a povídá mně : Já nebudu kolik dní jíst, něž na tu hrůzu trochu zapomenu!"
Z vyprávění vesničanů, z nichž někteří se stali svědky katastrofy, lze si utvořit představu, jak asi k neštěstí došlo, nikoliv však o jeho příčině. To je ostatně věcí úředního vyšetřování a jakékoliv dohady by tu naprosto nebyly na místě. Tedy: Ve čtvrtek před 5. hodinou měly odstartovat k poslednímu letu z manévrového letiště u Karlína zbylé tři stroje. První odletěl hladce, druhý rovněž odstartoval, ale pilot zakroužil nad letištěm a místo stoupání do výšky začal klesat, jako by zjistil nějakou závadu. Náhle se stroj zřítil kolmo dolů, právě na poslední letoun, jenž už měl motor v chodu na zkoušku. Jeho pilot sotva stačil odskočit. Náraz, výbuch, plameny. Vše shořelo v té děsivé výhni pěti hektolitrů benzínu. Letec i pozorovatel ovšem též. Pilot svobodník Hanisch byl sežehnut k nepoznání, pozorovatel desátník-aspirant Kulík dopadl trochu od ohniska katastrofy, ale přes to utrpěl naprosto smrtelné popáleniny, hlavně na trupu a končetinách, takže byl rovněž okamžitě mrtev. O velikém štěstí může mluvit pozorovatel druhého letadla, jenž ještě nebyl na svém místě. Jinak zahynul též, neboť plameny je okamžitě zničily a z jeho zavazadla, jež tam měl připraveno, zbyl sotva popel.
Je zvláštní, že nešťastný pilot Hanisch, jinak hoch živý a veselý, měl podivnou zálibu ve sbírání snímků z leteckých katastrof. Měl jich doma v Král. Poli celé album, a nechyběl v něm ani obrázek dvou letců, kteří uhořeli ve svém stroji. Je to jen děsivá náhoda, že i on se svým druhem sešel navlas stejnou smrtí? V Karlíně pak nejeden z domácích lidí leccos vyprávěl, co by ukazovalo na jakési předsmrtné tušení. Pilot Hanisch prý komusi prohlásil, že už ho létání tak netěší, nezúčastnil se veselé večerní zábavy svých druhů, a s nastoupením do stroje prý jaksi dlouho otálel. Věru, nebyl by to první případ osudových tuch před náhlou smrtí.
V márnici násedlovického hřbitůvku leží dvě rakve, zasypané květy a skropené soucitnými slzami dobrého slováckého lidu. Čekali na převezení do Brna, kde budou pozůstatky obou nešťastných letců navždy odevzdány zemi, od níž se chtěli ve svém stroji odpoutat co nejdál k modrým výšinám, věčně k sobě volajícím lidské Ikary.


Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Souřadnice: N49°10'5.8'' E16°35'30.06''
Pomník přidal: Petr Kudláček

Hrob Rudolf Peichart

  • + o skupině VPM (BM, Brno, Ústřední hřbitov)
    • 49°10'14.110"N 16°35'49.164"E (obřadní síň)
      Ústřední hřbitov města Brna, Vídeňská 96
      Historický název. Centrální hřbitov města Brna (Brünner Zentralfriedhof).
      Česká republika: plošně největší hřbitov, zabírá 56 ha, počet hrobových míst je asi 80.000 a je na něm pochováno na 400.000 zesnulých, z toho 130.000 do země, 270 žehem. Počet rozptylů se blíží 45.000 a vsypů více než 4.000.
      Ústřední hřbitov města Brna byl otevřen 3. 11. 1883 pohřbem Jiřího Šimka (1873–1883), chovance ústavu hluchoněmých v Brně. Projektantem hřbitova o tehdejší rozloze 16 ha byl prof. arch. Alois Prastdorfer, který je autorem i jeho správních budov na Vídeňské ulici č. 96 a Jihlavské, jež byly postaveny v letech 1901–1903.
      Nová obřadní síň projektovaná arch. Bohuslavem Fuchsem a Josefem Poláškem byla otevřena 3. 3. 1927 při vstupu na hřbitov z Vídeňské ulice č. 96.
      Hřbitov byl postupně rozšiřován, dosáhl zatím rozlohy více než 56 ha a stal se plošně největším hřbitovem v ČSR. Má 113 hrobových skupin, v nichž je více než 34.000 hrobů. Některé jeho skupiny mají zvláštní poslání: Čestný kruh (sk. 25e) a Čestná alej (sk. H 5) jsou vyhrazeny pro pohřby osobností významných pro město Brno, skupiny 49 a 66 jsou stará vojenská pohřebiště padlých a zemřelých vojáků v 19. století a za 1. světové války, skupina 56 je věnována obětem II. světové války z řad obětí odbojových pracovníků a sovětské a rumunské armády nejen v Brně, ale i na Moravě. Brněnská vojenská posádka má vyhrazenu skupinu 73 a ve skupině 79 jsou pohřbeni němečtí vojáci padlí za 2. světové války v Brně a Jihomoravském kraji.
      O vojenská pohřebiště pečuje Správa brněnských hřbitovů dle Ženevských dohod. Rozptylové loučky (tři) byly na ÚH otevírány postupně od 5. 6. 1964. Vsypové loučky (dvě) byly otevřeny 25. 7. 1978 a 11. 5. 2001.
      V horní části hřbitova stojí krematorium, projektované Ernstem Wiesnerem, jež bylo otevřeno 6. 4. 1930. Kolem něj a v jeho blízkosti byla téhož roku 1930 vybudována kolumbária s výklenky pro uložení uren.
      Hřbitov je zároveň velkou přírodní rezervací s mnoha vzácnými stromy a rostlinami, oživenými různou druhově četnou drobnou faunou.
    • Zobrazit všechna VPM ve skupině
Autor: Petr Kudláček, 11.03.2016
Umístění: Brno, Vídeňská 96, Ústřední hřbitov, skupina 107
Nápis:
RUDOLF
PEICHART
*31.3.1913 + 13.8.1947
Poznámka:

rtm. Rudolf Peichart zahynul i s celou posádkou (Poldinec, Soukenka, Martínek, Hrnčiar, Nikl) při letecké havárii v Prostějově. Po startu jim vysadil motor.
(dle knihy „Síbl“ Siebel Si 204/Aero C-3 v československém letectvu“, str. 59).
(https://cs.wikipedia.org/wiki/Leteck%C3%A9_nehody_vojensk%C3%BDch_stroj%C5%AF_%C4%8Cesk%C3%A9_a_%C4%8Ceskoslovensk%C3%A9_republiky )


Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Pomník přidal: Petr Kudláček

Hrob Alfred Seydl

  • + o skupině VPM (BM, Brno, Ústřední hřbitov - jednotlivé hroby)
    • - 49°10'14.110"N 16°35'49.164"E (obřadní síň)
      - Ústřední hřbitov města Brna, Vídeňská 96
      - tato skupina obsahuje jednotlivé hroby napříč všemi hrobovými poli
    • Zobrazit všechna VPM ve skupině
Autor: David Kosina, 22.09.2016
Umístění: Brno, Vídeňská 96, ústřední hřbitov, okrajová část u Vídeňské ulice ve směru od obřadní síně
Nápis:
ALFRED
SEYDL
PODPLUK. V. V.
1865-1936

Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Pomník přidal: David Kosina

Hrob Lev Blatný

  • + o skupině VPM (BM, Brno, Ústřední hřbitov)
    • 49°10'14.110"N 16°35'49.164"E (obřadní síň)
      Ústřední hřbitov města Brna, Vídeňská 96
      Historický název. Centrální hřbitov města Brna (Brünner Zentralfriedhof).
      Česká republika: plošně největší hřbitov, zabírá 56 ha, počet hrobových míst je asi 80.000 a je na něm pochováno na 400.000 zesnulých, z toho 130.000 do země, 270 žehem. Počet rozptylů se blíží 45.000 a vsypů více než 4.000.
      Ústřední hřbitov města Brna byl otevřen 3. 11. 1883 pohřbem Jiřího Šimka (1873–1883), chovance ústavu hluchoněmých v Brně. Projektantem hřbitova o tehdejší rozloze 16 ha byl prof. arch. Alois Prastdorfer, který je autorem i jeho správních budov na Vídeňské ulici č. 96 a Jihlavské, jež byly postaveny v letech 1901–1903.
      Nová obřadní síň projektovaná arch. Bohuslavem Fuchsem a Josefem Poláškem byla otevřena 3. 3. 1927 při vstupu na hřbitov z Vídeňské ulice č. 96.
      Hřbitov byl postupně rozšiřován, dosáhl zatím rozlohy více než 56 ha a stal se plošně největším hřbitovem v ČSR. Má 113 hrobových skupin, v nichž je více než 34.000 hrobů. Některé jeho skupiny mají zvláštní poslání: Čestný kruh (sk. 25e) a Čestná alej (sk. H 5) jsou vyhrazeny pro pohřby osobností významných pro město Brno, skupiny 49 a 66 jsou stará vojenská pohřebiště padlých a zemřelých vojáků v 19. století a za 1. světové války, skupina 56 je věnována obětem II. světové války z řad obětí odbojových pracovníků a sovětské a rumunské armády nejen v Brně, ale i na Moravě. Brněnská vojenská posádka má vyhrazenu skupinu 73 a ve skupině 79 jsou pohřbeni němečtí vojáci padlí za 2. světové války v Brně a Jihomoravském kraji.
      O vojenská pohřebiště pečuje Správa brněnských hřbitovů dle Ženevských dohod. Rozptylové loučky (tři) byly na ÚH otevírány postupně od 5. 6. 1964. Vsypové loučky (dvě) byly otevřeny 25. 7. 1978 a 11. 5. 2001.
      V horní části hřbitova stojí krematorium, projektované Ernstem Wiesnerem, jež bylo otevřeno 6. 4. 1930. Kolem něj a v jeho blízkosti byla téhož roku 1930 vybudována kolumbária s výklenky pro uložení uren.
      Hřbitov je zároveň velkou přírodní rezervací s mnoha vzácnými stromy a rostlinami, oživenými různou druhově četnou drobnou faunou.
    • Zobrazit všechna VPM ve skupině
Autor: David Kosina, 22.09.2016
Umístění: Brno, Vídeňská 96, ústřední hřbitov - centrální část, oddělení slavných osobností
Nápis:
JUDr. LEV
BLATNÝ
*11.4.1894
+21.6.1930
Poznámka:

JUDr. Lev Blatný narozen v Brně, zemřel na tuberkulózu ve věku 36 let v Kvetnici u Popradu (na Slovensku). Byl otcem básníka Ivana Blatného.
Bojoval v 1. světové válce. Měl hodnost praporčíka v týlové jednotce Rakousko-uherské armády. Již před válkou bojoval s onemocněním plicní tuberkulózou, přesto byl uznán jako schopný vojenské služby. V 1. světové válce postupně bojoval na Haliči, Bukovině, Sedmihradsku a naposledy v Albánii. Zde se ve Skutari (Skadaru) nakazil v roce 1917 malárií a musel být jako těžce nemocný převelen z polního lazaretu ve Skutari do vojenské nemocnice (příštího plicního sanatoria) v Jevíčku na Moravě. Na jaře 1918 byl z nemocnice propuštěn a uznán neschopným ze zdravotních důvodů výkonu vojenské služby. Lev Blatný byl převelen do zálohy.
(zdroj: https://journals.muni.cz/ , https://cs.wikipedia.org/wiki/Lev_Blatn%C3%BD , http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=28 )


Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Pomník přidal: David Kosina

Hrob Jan Šimon

  • + o skupině VPM (BM, Brno, Ústřední hřbitov)
    • 49°10'14.110"N 16°35'49.164"E (obřadní síň)
      Ústřední hřbitov města Brna, Vídeňská 96
      Historický název. Centrální hřbitov města Brna (Brünner Zentralfriedhof).
      Česká republika: plošně největší hřbitov, zabírá 56 ha, počet hrobových míst je asi 80.000 a je na něm pochováno na 400.000 zesnulých, z toho 130.000 do země, 270 žehem. Počet rozptylů se blíží 45.000 a vsypů více než 4.000.
      Ústřední hřbitov města Brna byl otevřen 3. 11. 1883 pohřbem Jiřího Šimka (1873–1883), chovance ústavu hluchoněmých v Brně. Projektantem hřbitova o tehdejší rozloze 16 ha byl prof. arch. Alois Prastdorfer, který je autorem i jeho správních budov na Vídeňské ulici č. 96 a Jihlavské, jež byly postaveny v letech 1901–1903.
      Nová obřadní síň projektovaná arch. Bohuslavem Fuchsem a Josefem Poláškem byla otevřena 3. 3. 1927 při vstupu na hřbitov z Vídeňské ulice č. 96.
      Hřbitov byl postupně rozšiřován, dosáhl zatím rozlohy více než 56 ha a stal se plošně největším hřbitovem v ČSR. Má 113 hrobových skupin, v nichž je více než 34.000 hrobů. Některé jeho skupiny mají zvláštní poslání: Čestný kruh (sk. 25e) a Čestná alej (sk. H 5) jsou vyhrazeny pro pohřby osobností významných pro město Brno, skupiny 49 a 66 jsou stará vojenská pohřebiště padlých a zemřelých vojáků v 19. století a za 1. světové války, skupina 56 je věnována obětem II. světové války z řad obětí odbojových pracovníků a sovětské a rumunské armády nejen v Brně, ale i na Moravě. Brněnská vojenská posádka má vyhrazenu skupinu 73 a ve skupině 79 jsou pohřbeni němečtí vojáci padlí za 2. světové války v Brně a Jihomoravském kraji.
      O vojenská pohřebiště pečuje Správa brněnských hřbitovů dle Ženevských dohod. Rozptylové loučky (tři) byly na ÚH otevírány postupně od 5. 6. 1964. Vsypové loučky (dvě) byly otevřeny 25. 7. 1978 a 11. 5. 2001.
      V horní části hřbitova stojí krematorium, projektované Ernstem Wiesnerem, jež bylo otevřeno 6. 4. 1930. Kolem něj a v jeho blízkosti byla téhož roku 1930 vybudována kolumbária s výklenky pro uložení uren.
      Hřbitov je zároveň velkou přírodní rezervací s mnoha vzácnými stromy a rostlinami, oživenými různou druhově četnou drobnou faunou.
    • Zobrazit všechna VPM ve skupině
Autor: Petr Kudláček, 01.01.1111
Umístění: Brno, Vídeňská 96, Ústřední hřbitov, skupina 83, hrob č. 266.
Nápis:
bez nápisu
Poznámka:

Pilot des. Jan Šimon a pozorovatel por. Miloslav Novotný zahynuli 10.6.1931 při letecké nehodě v Olomouci. Pilot Jan Šimon je pohřben na ÚH v Brně, ve skupině 83, v hrobovém místě č. 266. Jeho náhrobek však byl již zrušen. Hrob identifikoval správce hřbitova.
V Lidových novinách vyšel 11.6.1931 o nehodě článek: Olomouc 10. června. Dnes dopoledne v 10.35 hodin stalo se v Olomouci - Řepčíně asi 20 kroků od silnice vedoucí z Olomouce do Horky velké letecké neštěstí. Letoun A 11-28 zřítil se při cvičení ze značné výše a úplně se roztříštil. Pozorovatel poručík Miroslav Novotný utrpěl při pádu zlomeninu obou nohou a roztříštění lebky a byl na místě mrtev. Pilot četař Jan Šimon utrpěl zlomeninu obou nohou, těžké zranění vnitřní, roztržení tváře a proražení levé části lebky. Byl odvezen do divizní nemocnice, kde krátce po převozu zemřel. Příčina neštěstí není dosud přesně zjištěna a vyšetřuje ji zvláštní komise. Soudí se, že letoun se dostal ve výši 150 metrů do vývrtky, kterou nemohl již vyrovnat. Svědky neštěstí byla rota vojínů, která se ubírala na polní cvičení.

Další na stránkách Wikipedie; Letecké nehody vojenských strojů České a Československé republiky. https://cs.wikipedia.org/wiki/Leteck%C3%A9_nehody_vojensk%C3%BDch_stroj%C5%AF_%C4%8Cesk%C3%A9_a_%C4%8Ceskoslovensk%C3%A9_republiky


Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Pomník přidal: Petr Kudláček

Hrob František Hronek

  • + o skupině VPM (BM, Brno, Ústřední hřbitov - jednotlivé hroby)
    • - 49°10'14.110"N 16°35'49.164"E (obřadní síň)
      - Ústřední hřbitov města Brna, Vídeňská 96
      - tato skupina obsahuje jednotlivé hroby napříč všemi hrobovými poli
    • Zobrazit všechna VPM ve skupině
Autor: Petr Kudláček, 15.01.2017
Umístění: Brno, Vídeňská 96, Ústřední hřbitov, sekce 82, hrob č.527
Nápis:
FR.HRONEK
?.?.1905 - 18.5.1929
Poznámka:

Polní pilot-letec v záloze František Hronek zahynul dne 18.5.1929 v Brně při seskoku s padákem během nácviku na letecký den.
V Lidových novinách vyšel dne 19.5.1929 článek: Brno 18. května. Horlivé přípravy k zítřejšímu leteckému dni, který uspořádá na státním letišti v Černovicích moravský Aeroklub v rámci oslav 10. výročí tragické smrti M.R. Štefánika, byly dnes odpoledne přerušeny smutným neštěstím, při němž se zabil člen moravského Aeroklubu pilot Fr. Hronek. Vyvrcholením zítřejších leteckých slavností měly být letecká akrobacie, při níž tři piloti, mezi nimi také jedna žena, měli seskočit s letadel v padácích. Mezi těmito skokany byl na prvním místě známý hradecký vynálezce českého padáku Ant. Rezler, jehož pro brněnské vystoupení získal člen moravského Aeroklubu polní pilot-letec v záloze, 24 letý František Hronek. Oba dva sloužili spolu u leteckého pluku čís.1 v Praze, Rezler dokončil svůj výcvik před sedmi měsíci, Hronek teprve před dvěma měsíci.
Dnes před 17. hodinou vzlétlo letadlo Moravského Aeroklubu A 12/2 Bann před vlastním zkušebním letem, při němž si však oba zmínění piloti vzájemnou dohodou vyměnili své úlohy. Kdežto jinak měl řídit letadlo pilot Hronek a pilot Rezler měl provést seskok svým padákem, dohodli se oba dva, že před vlastním seskokem Rezlerovým skočí z letadla dříve Hronek. Někteří funkcionáři Moravského aeroklubu, kteří právě pracovali na letišti při instalaci letecké výstavky měli proti tomuto letu námitky, ředitel letiště jej však dovolil, když Hronek podepsal příslušné reversy. Pilot Rezler před vzletem ještě několikráte poučoval Hronka, který měl padák připevněn správně na těle, jak si má počínat při seskoku.
Letadlo potom vzlétlo, opsalo velký kruh okolo letiště a když dostoupilo výše asi 700 m bylo vidět zcela zřetelně, jak se pilot Hronek vysunuje z letadla a chystá se seskočit. Podle výpovědi Rezlerovy křičel Rezler ještě v poslední na Hronka: Fanouši dej pozor, musíš skočit napřed nohama po zádech. Pilot Hronek se však nezachoval ani podle tohoto posledního poučení. Desítky lidí pozorovalo, jak Hronek vyskočil náhle z letadla po hlavě, jak zamával několikrát rukama a potom se střemhlav zřítil na zem, aniž se padák, který se mu zamotal okolo nohou, otevřel. Nešťastný Hronek dopadl na pole jeteliny mimo vlastní letiště, na jeho východním okraji. Při dosti prudkém větru nad letištěm bylo předtím vypočteno, že kdyby se padák otevřel, snesl by se Hronek právě asi doprostřed letiště.
Zatímco pilot Rezler, který postřehl i se vzduchu katastrofu, přistával, přítomný docent dr. Bittmann, druhý místopředseda Moravského Aeroklubu, který s jinými funkcionáři přihlížel tomuto pádu, ujížděl již se svým autem na místo, kam Hronek dopadl. Zde zjistil hned, že Hronek, jehož tělo i údy byly roztříštěny, je mrtev.

Na letišti zavládl po neštěstí rozruch. Pilot Rezler se po hladkém přistání letadla, které řídil, nad tragickým osudem svého druha zhroutil. Neštěstí je pro něho tím hroznější, že se stalo s jeho padákem, kterým on seskočil již několikrát s naprostou jistotou a úplným zdarem. Neštěstí nelze arci přičítat na vrub tohoto padáku, poněvadž pilot Hronek, ať nešťastnou náhodou nebo vědomě, se neřídil podle pokynů, kterých je třeba při užívání padáku nezbytně zachovat.
Na místo neštěstí se odebrala o půl 18. hodině soudní komise. Po tomto neštěstí rozhodl ředitel letiště inž. Nekvasil, že zítřejší seskok padákem i letecká akrobacie, kterou měli provést civilní letci, se nesmí již konat.

Další nehody, ke kterým došlo v Brně při tomto leteckém dnu jsou na stránkách Wikipedie; v článku Letecké nehody vojenských strojů České a Československé republiky. https://cs.wikipedia.org/wiki/Leteck%C3%A9_nehody_vojensk%C3%BDch_stroj%C5%AF_%C4%8Cesk%C3%A9_a_%C4%8Ceskoslovensk%C3%A9_republiky


Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Pomník přidal: Petr Kudláček

Hrob Jaroslav Buršík

  • + o skupině VPM (BM, Brno, Ústřední hřbitov - jednotlivé hroby)
    • - 49°10'14.110"N 16°35'49.164"E (obřadní síň)
      - Ústřední hřbitov města Brna, Vídeňská 96
      - tato skupina obsahuje jednotlivé hroby napříč všemi hrobovými poli
    • Zobrazit všechna VPM ve skupině
Autor: Petr Kudláček, 03.03.2017
Umístění: Brno, Vídeňská 96, Ústřední hřbitov, skupina 17, hrob č. 147.
Nápis:
bez nápisu
Poznámka:

Pilot Jaroslav Buršík a pozorovatel npor. Karel Kouba zahynuli 2.10.1933 při letecké nehodě u Hlbokého u Senice na Slovensku. Jaroslav Buršík byl 5.10.1933 pohřben na Ústředním hřbitově v Brně, původně do hrobu č. 943 ve skupině 73, v lednu 1934 byl přepohřben do hrobu č. 147 ve skupině 17. Jeho náhrobek však byl již zrušen. Hrob identifikoval správce hřbitova.

V článku Tragické letecké havárie na Slovensku v rokoch 1933 - 1935 od Dr. Petra Švandy, CSc, v časopisu L+K červen 2010, str. 74 je psáno (přeloženo do češtiny): Místem poslední tragické nehody pluku (myšleno leteckého pluku č. 3) v roce 1933 se stala vojenská dělostřelecká střelnice v Hlbokom u Senice. Osádka průzkumného letadla Letov Š-16 (výrobní číslo 61) vykonávala 2. října v prostoru střelnice plánované úlohy leteckého výcviku. Tvořili ji pozorovatel nadporučík letectva polní pozorovatel letec Karel Kouba příslušník technické letky pluku (velitel fotočety) a pilot zvědné (průzkumné - dobový název) letky 64 desátník pilot letec Jaroslav Buršík (obě letky byly dislokované na letišti v Piešťanech). Podle francouzských zásad nebyl velitelem letadla pilot, v tomto případě poddůstojník, ale důstojník, letecký pozorovatel. Podle závěrů vyšetřovací komise se pilot po nastalé poruše motoru pokusil nouzově přistát. Dopustil se však chybného manévru, kterého následkem byla ztráta rychlosti, po které se neovladatelný stroj zřítil na zem. Osádka zahynula, letadlo bylo značně poškozené. Poslední rozloučení s oběma letci se konalo v Brně. Nebohý pilot byl pochovaný 5. října a pozorovatel druhý den.
Další na stránkách Wikipedie; Letecké nehody vojenských strojů České a Československé republiky. https://cs.wikipedia.org/wiki/Leteck%C3%A9_nehody_vojensk%C3%BDch_stroj%C5%AF_%C4%8Cesk%C3%A9_a_%C4%8Ceskoslovensk%C3%A9_republiky


Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Pomník přidal: Petr Kudláček

Hrob Artur Žák

  • + o skupině VPM (BM, Brno, Ústřední hřbitov - jednotlivé hroby)
    • - 49°10'14.110"N 16°35'49.164"E (obřadní síň)
      - Ústřední hřbitov města Brna, Vídeňská 96
      - tato skupina obsahuje jednotlivé hroby napříč všemi hrobovými poli
    • Zobrazit všechna VPM ve skupině
Autor: Petr Kudláček, 15.01.2017
Umístění: Brno, Vídeňská 96, Ústřední hřbitov, skupina 77, hrob č. 476/477
Nápis:
bez nápisu
Poznámka:

Pilot npor. Artur Žák zahynul dne 4.7.1924 při letecké nehodě u Chebu. Příčinou nehody byla porucha křídla při vývrtce. Dnes je pohřben (po dvou exhumacích) na ÚH v Brně, ve skupině 77, číslo hrobu 476/477. Jméno na náhrobku však nemá. Hrob identifikoval správce hřbitova.

Více o něm na internetové encyklopedii dějin Brna http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=10283


Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Pomník přidal: Petr Kudláček

Hrob Leopold Lojka

  • + o skupině VPM (BM, Brno, Ústřední hřbitov - jednotlivé hroby)
    • - 49°10'14.110"N 16°35'49.164"E (obřadní síň)
      - Ústřední hřbitov města Brna, Vídeňská 96
      - tato skupina obsahuje jednotlivé hroby napříč všemi hrobovými poli
    • Zobrazit všechna VPM ve skupině
Autor: Alena Najbertová, 01.01.1111
Umístění: Brno, Vídeňská 96, Ústřední hřbitov města Brna
Nápis:
ZDE ODPOČÍVÁ
,,VRCHNÍ ŠOFÉR VOZU SMRTI"
AIII - 118

ŠIKOVATEL
LEOPOLD LOJKA
NOSITEL
ZÁSLUŽNÉHO ŽELEZNÉHO KŘÍŽE S KORUNOU
JUBILEJNÍHO KŘÍŽE
JEZDECKÉHO ODZNAKU
*17.9.1886 TELČ - +18.7.1926 BRNO

OSOBNÍ ŘIDIČ
FRANTIŠKA HRABĚTE HARRACHA
ARCIVÉVODY
FRANTIŠKA FERDINANDA RAKOUSKÉHO D´ESTE
A JEHO MANŽELKY
ŽOFIE VÉVODKYNĚ Z HOHENBERGU,
ROZ. HRABĚNKY CHOTKOVÉ,
V OKAMŽIKU SARAJEVSKÉHO ATENTÁTU
DNE 28.6.1914.



Poznámka:

Narodil se v Telči 17. září 1886. V letech 1907–1909 sloužil u 6. dragounského pluku Rakousko-uherské armády, v letech 1910–1914 působil jako osobní řidič hraběte Františka Alfréda Marii Harracha. S hrabětem Harrachem se v červnu 1914 zúčastnil manévrů v Sarajevu a jako řidič byl také k dispozici následníkovi trůnu Františku Ferdinandovi d'Este.
Dne 28. června 1914 vezl během slavnostní jízdy po městě Františka Ferdinanda, jeho ženu Žofii Chotkovou, guvernéra Oskara Potiorka a hraběte Harracha, během níž byl na následníka trůnu spáchán atentát. Sám Leopold se pokusil zabránit atentátu ze strany Gavrila Principa couvnutím zpět na druhou ulici, ale nebyl dost rychlý a Gavrilo Františka i Žofii zavraždil.
Po atentátu byly Leopoldovi dány tři úkoly – poslat dopisy o smrti následníka trůnu rakouskému císaři Františkovi Josefovi I. a dětem Františka d'Este a také dát zprávu o smrti německému císaři Vilému II.
Později spolupracoval se soudem a vystupoval jako svědek atentátu a pomohl usvědčit Principa. Leopold byl následně odměněn 400 000 korunami císařem Karlem I., ty použil na koupi hospody v Brně. Tam se stal majitelem a často ukazoval část Žofiina zlatého náhrdelníku.
Byl známý jako rázný krčmář, ale vedení hospody mu moc nešlo a nadělal dluhy. V opilosti se často dopouštěl excesů. V roce 1916 si vzal Annu Lhotskou, se kterou měl dvě děti, Františka a Alfréda. František ale brzy zemřel ještě, když bydleli ve Znojmě. Pár let na to se s ním jeho žena rozešla a Alfréd byl svěřen do péče matky. Zemřel v Brně 18. července 1926 na chronický zánět ledvin.
(zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Leopold_Lojka )

Pochován na Ústředním hřbitově v Brně. Jeho zanedbaný hrob koupil Brněnský městský střelecký sbor, po celkové rekonstrukci jej osadil pamětní deskou a 29.6.2014 slavnostně odhalil.

Fotografie v příloze - zdroje Wikipedia.cz, Brněnský městský střelecký sbor a archiv Telčských listů (s laskavým svolením p. Oldřicha Zadražila)

Odkaz na fotku vozu, který Lojka řídil v den atentátu - https://cs.wikipedia.org/wiki/Leopold_Lojka#/media/File:Franz_Ferdinand_Gr%C3%A4f_%2B_Stift_Car.jpg


Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Pomník přidal: František Mrvka