Spolek pro vojenská pietní místa

Pomník Obětem 1. světové války

Umístění: Chlaponice, před kapličkou

Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-3108-10156
Souřadnice: N49°20'4.47'' E14°4'35.74''
Pomník přidal: Monika Kožušníková
Příprava dat: Ing. Stanislav Mundl

Pomník vojákům americké armády

Umístění: Chlaponice, za obcí u silnice, "stará silnice" směr Písek
Poznámka:

Pomník odhalen 3.6.2017, zřízen za podpory Buddies Písek, Old Car Rangers, obec Drhovle, Jeep Club Jižní Čechy, Autoklub České Republiky, Kámen a písek, spol. s r.o., 1. písecká lesní a dřevařská, a.s., Zemědělské družstvo Čížová, STAREKO CZ PÍSEK s.r.o., Komunitní nadace KONABO Blanicko-Otavská

text z informační tabule:
Za vámi se vinoucí silnice, po které jste se k památnému místu přiblížili, by měla nést název SILNICE SVOBODY. Před více než sedmdesáti lety byla hlavní dopravní tepnou spojující město Písek s Prahou. Po vybudování nové silnice E49 dálničního charakteru (2005 - 2008) upadla v zapomnění a stala se popelkou. Během dne zde projede pouze několik aut.
Počátkem května v roce 1945 přijela po této silnici ze Strakonic a od Nové Hospody přes Chlaponice americká armáda, aby Písečákům přinesla dlouho očekávanou svobodu. Strakonické velení 4. obrněné divize vyslyšelo žádost zástupců píseckého Revolučního výboru. Prvotním úkolem byla kapitulace městské posádky Wehrmachtu a zajistit její odsun mimo město. K provedení tohoto úkolu velitel col. Sears určil účelové bojové uskupení (Task Force), které tvořily vyčleněné části z 25. průzkumné squadrony doplněné bojovou technikou z 35. tankového praporu a 704. protitankového praporu. Velitelem uskupení a splněním úkolu byl pověřen cpt. Kermit Bernard – velitel Troop C průzkumné squdrony. Jak to na silnici vypadalo dne 6. května mezi 15 - 16 hodinou se můžete přesvědčit vpravo na dochovaných autentických fotografiích. Jen díky jim je dodnes doloženo, jak se celý akt uskutečnil. Dojezd americké skupiny byl již očekáván parlamentáři Revolučního výboru a velitelem německé městské posádky Wehrmachtu hauptmanem Kreuzem. Po dohodnutí rámcového textu písemného kapitulačního dokumentu se odebral hpt. Kreuz zpět do píseckých Žižkových kasáren, kde projednal a sepsal písemné znění se svým štábem. Po odjezdu hpt. Kreuze se přesunulo americké uskupení směrem k Písku a zastavilo v zátočině za železniční přejezdem, aby vyčkalo příjezdu hpt. Kreuze s kapitulačním protokolem. Po podpisu obou stran se přemístil cpt. Bernard do vládních kasáren, kde provedl přehlídku povstalecké jednotky čs. armády včetně příslušníků četnictva a odvelel přemístění americké bojové techniky do centra města a kasáren Wehrmachtu. Ve večerních hodinách se odzbrojení němečtí vojáci vydali na pochod do zajateckých táborů mimo město. Druhým úkolem cpt. Bernarda bylo strategicky vyhodnotit možnost dalšího ohrožení města od prchajících německých armádních jednotek a zejména příslušníků SS, shromážděných na silnici od Tábora do Písku v prostoru zvaném Na Ptáčkovně. Díky jeho strategickému vyhodnocení a podání zprávy na velitelství do Strakonic bylo velením divize rozhodnuto zajistit bezpečnost města a jeho občanů dalšími jednotkami a technikou americké armády. Ta se ze Strakonic přesunula a zaplnila ulice města hned následujícího dne 7. května v dopoledních hodinách. V navazujících květnových dnech pak americké jednotky v součinnosti s Revolučním národním a okresním výborem zahájily odzbrojování německých jednotek na silnici od Tábora a řídily jejich organizovaný přesun do zajateckých táborů v americké zóně. I když si bylo americké velení vědomo, že v Písku se jedná pouze o jejich dočasnou akci - město leželo v osvobozovací zóně jednotkami spojenecké Rudé armády, tudíž za demarkační linií - přesto tak ve smyslu předchozích vzájemných spojeneckých dohod učinilo. Tím se americká armáda stala skutečným osvoboditelem města Písku.
Jednotky Rudé armády dorazily do Písku až v odpoledních hodinách dne 10. května tj. v době, kdy již v Evropě zavládl mír. Přesto i dále v píseckém okolí ztráceli Rudoarmějci své mladé životy při čistění okolních lesů, ve kterých se potulovali němečtí vojáci hledající únik do Německa na vlastní pěst. V mírové době jsem se pokoušel navázat v USA kontakt s cpt. Bernardem. Bohužel po změně politického režimu u nás v roce 1948 to bylo prakticky nemožné.
Po roce 1989 jsem pátrání opět obnovil, a to již bylo úspěšné. Pro mne však bylo velkým zklamáním, že se neuskutečnilo o několik let dříve. Cpt. Bernard již zemřel. Přesto z rozhovoru s jeho manželkou vám mohu sdělit alespoň toto: „Můj manžel až do své smrti neustále na Písek vzpomínal, protože město a občané, s kterými byl v té době v úzkém styku mu uvízlo v jeho srdci. Po skončení války a návratu do USA armádu opustil v hodnosti majora a vrátil se ke svému dřívějšímu civilnímu zaměstnání bankovního úředníka, ve kterém setrval až do svého odchodu do penze. Vždy mně říkal, to město jsem si zamiloval, protože teprve zde jsem si mohl říci - válku jsem přežil ve zdraví a mohu se opět vrátit domů.“ Jen ještě maličkou poznámku - BUDDIES Písek a její členové jsou nositeli myšlenky o budování památníků a uchování vzpomínky na ukončení druhé světové války a podílu americké armády na osvobození města. Na jejich dobových uniformách můžete shlédnout na rukávech nášivky, které připomínají zejména 4. obrněnou divizi a 25. průzkumnou squadronu, ve které cpt. Bernard sloužil. Zpracoval Richard Praus

Souřadnice: N49°19'56.96'' E14°5'15.56''
Pomník přidal: Jiří Porteš