Praha 1

Pamětní deska Obětem 2. světové války

Autor: Tomáš Klokočník, 08.05.2015
Umístění: Praha 1, Hybernská, Masarykovo nádraží, zeď výtopny bývalého depa na Masarykově nádraží
Nápis:
V ÚTERÝ 8. KVĚTNA
1945,
V DEN KAPITULACE
NĚMECKÝCH VOJSK
V PRAZE

BYLO U TÉTO ZDI
NACISTICKOU
ZVŮLÍ ZAVRAŽDĚNO
29 NAŠICH
SPOLUOBČANŮ.

ČEST JEJICH PAMÁTCE!
Poznámka:

v roce 2015 byla deska vyměněna, původní stav - další 2 fotky v příloze


Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-0001-20519
Pomník přidal: Tomáš Klokočník
Doplnění informací: Vladimír Štrupl

Pamětní deska Obětem komunismu - politici ČSSD

Autor: Marek Lanzendorf, 03.10.2018
Umístění: Praha 1, Hybernská 1033/7, na nádvoří Lidového domu, přístupná průchodem 1033/7a
Nápis:
Věnováno památce

Zdeňka Bechyně
Františka Čoupka
Přemysla Janýra
Josefa Munzara
Zdeňka Pešky
Josefa Veverky

a všem, kteří se v roce 1968
podíleli na pokusu o obnovení
Československé sociální demokracie
a tím i demokracie v zemi.

Jejich odkazu věrni zůstaneme!
Poznámka:

Během pražského jara 1968 byl na konferenci bývalých sociálně demokratických funkcionářů ustaven pětičlenný ústřední přípravný výbor, který byl pověřen kontaktovat Národní frontu a informovat ji o obnovení strany, neboť její likvidaci sloučením s KSČ v červnu 1948 považovali podle organizačního řádu strany za neplatnou. Jednání s představiteli KSČ bylo neúspěšné a srpnová invaze vojsk Varšavského paktu obnovovací činnost ukončila.

Zdeněk Bechyně (1905 Prostějov – 1974 Mariánské Lázně) byl v letech 1945–1948 členem krajského vedení sociální demokracie v Karlových Varech a náhradník ústředního výkonného výboru; odpůrce Fierlingerovy prokomunistické politiky. V březnu 1949 byl poprvé zatčen a v září téhož roku propuštěn. Znovu zatčen byl v červnu 1950 a v roce 1951 odsouzen za velezradu ke čtrnácti letům vězení; propuštěn byl až v červnu 1964. V době pražského jara 1968 stál v čele úsilí o obnovu Československé sociální demokracie; koncem dubna 1968 byl zvolen předsedou přípravného výboru strany a od května do července 1968 vedl jeho jménem jednání s představiteli KSČ a Národní fronty. Po srpnové invazi ukončil činnost přípravného výboru. Na jaře 1969 se v Londýně setkal s vedoucími reprezentanty exilové ČSSD. Do své smrti žil v ústraní v Mariánských Lázních.

František Čoupek (1893 Bosonohy u Brna – 1972 Brno) po roce 1920 začal působit v sociálně demokratické straně a jejich odborech, posléze byl zvolen členem krajského stranického vedení v Brně. Za německé okupace byl vězněn. Po válce až do roku 1948 byl předsedou brněnského krajského výkonného výboru a současně členem ústředního výkonného výboru strany; byl odpůrce Fierlingerovy linie. V době únorové krize 1948 byl zbaven všech funkcí a vyloučen ze strany. V roce 1953 byl zatčen a v procesu s brněnskými sociálními demokraty v dubnu 1955 jako hlava protistátní skupiny odsouzen k 25 letům vězení; propuštěn byl až v prosinci 1963. Na jaře 1968 se zapojil do úsilí o obnovu Čs. sociální demokracie a byl zvolen do pětičlenného přípravného výboru strany. Po srpnové sovětské invazi 1968 odešel do ústraní.

Přemysl Janýr (1926 Bratislava – 1998 Praha) byl od roku 1945 členem sociální demokracie a 1945–1948 předsedou krajské komise sociálně demokratické mládeže v Českých Budějovicích a členem ústřední komise mládeže ČSSD. V roce 1949 byl zatčen, obviněn z velezrady a špionáže a odsouzen k deseti rokům vězení, v roce 1955 byl podmíněně propuštěn. V roce 1965 byl rehabilitován a poté působil jako novinář. Na jaře a v létě 1968 patřil k protagonistům úsilí o obnovu sociální demokracie, stal se členem přípravného výboru a účastnil se všech jednání s představiteli KSČ a Národní rady. V říjnu 1968 odešel na studijní pobyt do Vídně, kde záhy zůstal v exilu. Pracoval jako funkcionář exilové ČSSD, ve Vídni vydával občasník Korespondence, podporoval československý disent, publikoval v exilovém tisku. Koncem listopadu 1989 se vrátil do vlasti a podílel se na obnovení ČSSD a jejího tisku.

Josef Munzar (1904 Košťálov u Lomnice nad Popelkou – 1971 Praha) byl od roku 1926 členem a funkcionářem sociálně demokratické strany a jejich odborů. Po únorovém převratu 1948 byl zbaven funkcí a propuštěn ze zaměstnání. Na přelomu 40. a 50. let udržoval styky se sociálně demokratickou opozicí proti komunistickému režimu, rozšiřoval protistátní letáky a údajně navázal spojení s exilovou ČSSD. V lednu 1954 byl zatčen a v říjnu téhož roku odsouzen ve velkém procesu s „pravicovými“ sociálními demokraty k sedmnácti letům vězení; v květnu 1960 byl propuštěn na amnestii. V době pražského jara 1968 se aktivně podílel na pokusu o obnovení činnosti sociální demokracie a stal se jedním z pěti členů jejího ústředního přípravného výboru.

Zdeněk Peška (1900 Praha – 1970 Praha) působil jako profesor ústavního práva na Právnické fakultě UK v Praze a předseda Sdružení sociálně demokratických právníků. Během druhé světové války byl vězněn. Po únorovém převratu 1948 se podílel na protikomunistické rezistenci, spoluzakládal ilegální Československou sociální demokracii. V roce 1949 byl zatčen a následující rok v procesu s Miladou Horákovou odsouzen k 25 letům vězení. V roce 1960 byl propuštěn na amnestii a v roce 1968 právně rehabilitován. V době pražského jara 1968 se účastnil diskuzí někdejších funkcionářů sociální demokracie o možnosti obnovy strany, k níž se stavěl dosti skepticky, a stal se členem přípravného výboru Masarykova sdružení demokratického socialismu.

Josef Veverka (1903 Nymburk – 1971 Liberec) byl od roku 1920 členem Československé sociálně demokratické strany dělnické, posléze redaktorem jejího tisku. Během Protektorátu byl dvakrát vězněn. Po únoru 1948 byl zbaven všech funkcí, propuštěn z redakce Stráže severu a vyloučen z ČSSD. V září 1949 byl nejprve internován v pracovním táboře, poté zatčen a v červnu 1950 v procesu se sociálními demokraty odsouzen ke dvanácti letům vězení, v listopadu 1954 v novém procesu na doživotí (trest později změněn na dvacet jedna let vězení). Propuštěn byl až v lednu 1964 po intervenci britské Labour Party. v době pražského jara 1968 stal členem přípravného výboru pro obnovení činnosti ČSSD a předsedou liberecké odbočky K-231.
(zdroj: http://www.pametnimista.usd.cas.cz )


Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Pomník přidal: Marek Lanzendorf

Pomník Obětem války 1848-49

Autor: Vladimír Štrupl, 18.04.2006
Umístění: Praha 1, Chotkova, v ohybu Chotkovy silnice, v zeleni naproti Jelenímu příkopu
Nápis:
není
Poznámka:

Socha dvouocasého lva s českou královskou korunou na hlavě je dílem slavného sochaře Josefa Maxe (1804-1855), jehož díla zdobí i Karlův most. Jednu z jeho sochařských prací, pomník maršála Václav Radeckého z Radče, můžeme obdivovat v lapidáriu Národního muzea na pražském Výstavišti.
Vytvořil ji v roce 1852 na památku českých vojínů, kteří padli v řadách rakouské armády při italském tažení v letech 1848-49. Podnět k vytvoření pomníku dala hraběnka Eliška Šliková, jejíž bratr byl jedním z císařských generálů.
Původně stál lev na hradební baště poblíž Nové brány (dříve v místech Hybernské ulice). Po vykoupení opevnění pražskou obcí byl v r. 1875 přenesen do městských sadů Na Poříčí, kde vydržel do r. 1950 před městským muzeem. V r. 1952 byl pak přenesen na své dnešní místo.
V březnu 2014 byl podstavec vandalsky poničen nasprejovaným nápisem. Vzhledem k tomu, že barva se vpila hluboko do pórů pískovcového kvádru, nestačilo jej pouze vyčistit, ale po odstranění černé barvy muselo být
přistoupeno k restaurátorské retuši. Po vymazání písma bylo nutné retušovat a zapatinovat i okolní plochu podstavce a tím sjednotit barevnost pískovce v estetický celek. Policii se podařilo pachatele dopadnout, neboť na sochu napsal svoje jméno. Oprava byla vyčíslena na 18 400 Kč.
(Zdroj: E. Hrubešová a J. Hrubeš - Pražské sochy a pomníky, 2009 a Metro, 22.5.2014)


Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Pomník přidal: Vladimír Štrupl

Pamětní deska Obětem 2. světové války

Autor: Vladimír Štrupl, 04.06.2005
Umístění: Praha 1, Jáchymova 63/3
Nápis:
V TÉTO BUDOVĚ BÝVALA
V LETECH 1920-1942
ŽIDOVSKÁ OBECNÁ ŠKOLA
A V LETECH 1942-1945
ŽIDOVSKÉ ÚSTŘEDNÍ MUZEUM
VĚTŠINA DĚTÍ, UČITELŮ
A PRACOVNÍKŮ MUZEA
BĚHEM VÁLKY ZAHYNULA

IN THIS BUILDING WAS BASED
THE JEWISH PRIMARY SCHOOL
IN THE YEARS 1920-1942 AND
THE CENTRAL JEWISH MUSEUM
IN THE YEARS 1942-1945
MOST OF THE CHILDREN, TEACHERS
AND MUSEUM PERSONEL
PERISHED DURING THE WAR

Následuje identický text v hebrejštině

Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Pomník přidal: Vladimír Štrupl

Pamětní deska Berta a Tobiáš Jakobovits

Autor: Josef Kareš, 06.10.2011
Umístění: Praha 1, Jáchymova 3/63, Staré Město, bývalá židovská škola, později muzeum, na chodbě ve 2. patře
Nápis:
ZDE ŽILI V LETECH 1922 – 1938
BERTA A TOBIÁŠ JAKOBOVITS
V ŽIDOVSKÉM ÚSTŘEDNÍM MUZEU
PRACOVALI V LETECH 1941 – 1944
27. 10. 1944 BYLI DEPORTOVÁNI
DO OSVĚTIMI, KDE ZAHYNULI

Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Pomník přidal: Josef Kareš
Příprava dat: Aleš Zahradníček

Kameny zmizelých - Max Eckstein

  • + o skupině VPM (Kameny zmizelých)
    • Projekt Kameny zmizelých (Stolpersteine)

      Německý termín „Stolperstein“ je složenina ze slov, která znamenají „zakopnout, škobrtnout“ a „kámen“. Volně tedy Stolpersteine lze přeložit jako „Kameny, které Vás přimějí k zastavení“ nebo „Kameny zmizelých“.
      Účel projektu Kameny zmizelých spočívá zejména v uctění a připomenutí památky obětí nacistické genocidy za druhé světové války.
      Zavražděným Židům, Romům, homosexuálům, fyzicky handicapovaným a Svědkům Jehovovým se prostřednictvím kostek s popisky individualizujícími každou z obětí a její osud dostává trvalé památky.
      Kostky jsou umísťovány na ulicích evropských měst na chodníku před domem, v němž nacisty zavražděný člověk naposledy bydlel. Kostky zde tvoří součást dlažby a stávají se ve veřejném prostoru stálou připomínkou zločinu, který byl nacisty a jejich pomahači spáchán.

      V České republice ja tato akce zaštítěna Českou unií židovské mládeže. Více o projektu a dalších kamenech ve světě na http://www.stolpersteine.com/
    • Zobrazit všechna VPM ve skupině
Autor: Vladimír a Diana Štruplovi, 09.10.2008
Umístění: Praha 1, Jáchymova 27/4, v chodníku před vchodem do domu
Nápis:
ZDE BYDLEL
MAX ECKSTEIN
NAR. 1898
DEPORTOVÁN 1941
DO LODŽE
ZAVRAŽDĚN
Poznámka:

První z deseti kamenů, které byly slavnostně odhaleny 8.10.2008 v ulicích Prahy 1.
Tento kámen připomíná obchodního příručího Maxe Ecksteina, narozeného 17. dubna 1896 v Liběchově, v tehdejším politickém okrese Dubá.
Jeho osud i jméno jsou víc než symbolické. Pokud bychom se pokusili jeho jméno přeložit, pak... ECKSTEIN = ECK (roh, ulice, nárožní, rohový, krajní) + STEIN (kámen, cihla, kostka, kamínek).


Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Pomník přidal: Vladimír Štrupl

Pamětní deska Anežka Zajíčková

Autor: Vladimír Štrupl, 09.04.2006
Umístění: Praha 1, Jánský Vršek 323/13
Nápis:
NA PAMĚŤ
ANEŽKY ZAJÍČKOVÉ
PŘEDSEDKYNĚ DOBROVOLNÝCH SESTER ČSČK
V PRAZE III.
UMUČENÉ V MAUTHAUSENU DNE 24.X.1942.

Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-0001-20502
Pomník přidal: Vladimír Štrupl

Pamětní deska Obětem 2. světové války

Autor: Vladimír Štrupl, 01.04.2006
Umístění: Praha 1, Jilská 234/7
Nápis:
ZDE PADLI V PRAŽSKÉM POVSTÁNÍ
JOSEF KUČERA
FRANTIŠEK MÁCHA
ČEST JEJICH PAMÁTCE

Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-0001-20441
Pomník přidal: Vladimír Štrupl

Pamětní deska Ladislav Houska

Autor: Vladimír Štrupl, 01.04.2006
Umístění: Praha 1, Jilská 452/22, v průchodu
Nápis:
V KVĚTNOVÝCH BOJÍCH 1945 POLOŽIL
ŽIVOT ZA VLAST
LADISLAV HOUSKA 42 R.
VĚČNÁ MU PAMĚŤ.

Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-0001-20540
Pomník přidal: Vladimír Štrupl

Kámen zmizelých - Marek Frauwirth

Autor: Jiří Padevět, 15.11.2019
Umístění: Praha 1, Jilská 6, v chodníku před domem
Nápis:
ZDE ŽIL
MAREK FRAUWIRTH
NER. 1911
ZATČEN A ZAVRAŽDĚN
17.11.193P
PRAHA, RUZYNĚ

Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Pomník přidal: Jiří Paděvět