Praha 6

Pamětní deska Josef Charvát

  • + o skupině VPM (Poslední adresa)
    • Projekt Ústav pro studium totalitních režimů - "Poslední adresa" připomíná osudy lidí, kteří se stali obětí represí komunistického režimu. Na zdech domů, kde tito lidé žili v době svého zatčení, jsou umístěny pamětní tabulky velikosti dlaně nesoucí základní údaje o člověku, který se po zatčení na místo svého bydliště už nikdy nevrátil. Každá pamětní tabulka je věnována jednomu konkrétnímu člověku, má stejnou podobu a obsahuje stejné informace (jméno, povolání, rok narození, datum zatčení a úmrtí). Cílem projektu je vyzdvihnout osudy jednotlivých lidí, proto je jeho mottem: „Jedno jméno, jeden život, jedna tabulka“. Tyto stejné nevelké tabulky tvoří dohromady společný neohraničený památník.

      Webové stránky projektu - http://www.posledniadresa.cz
    • Zobrazit všechna VPM ve skupině
Autor: Marek Lanzendorf, 20.09.2022
Umístění: Praha 6, Svatovítská 361/4
Nápis:
ZDE ŽIL
JOSEF CHARVÁT
TECHNICKÝ ÚŘEDNÍK
NAROZEN 28. 7. 1923
ZATČEN 17. 5. 1949
POPRAVEN 5. 11. 1949
Poznámka:

Narozen 28. 7. 1923 v Praze, jeho otec, který zemřel již rok po jeho narození, byl státním úředníkem na ministerstvu financí, matka pracovala až do své smrti roku 1944 na ředitelství státního dluhu v Praze. Absolvoval nejprve pět obecných a později sedm tříd reálky, na které v roce 1941 složil úspěšně maturitní zkoušku. Roku 1943 zakončil maturitou i dvouletý abiturientský elektrokurz na střední průmyslové škole v Praze a s touto kvalifikací začal pracovat jako technický úředník v pražském závodě Zbrojovky Brno, kde setrval až do svého nástupu na Vysokou školu elektrotechnickou na podzim 1945.
Během války se oženil a narodil se mu nejdříve syn Jan (ten však po měsíci zemřel) a posléze syn Petr. Právě z důvodů zabezpečení rodiny musel záhy přerušit vysokoškolská studia a od 1. 5. 1946 se stal zaměstnancem Škodových závodů v Praze. Od října 1947 do března 1949 pak absolvoval základní vojenskou službu, ze které se vrátil na své původní místo. Politicky byl organizován v Československé straně lidové, avšak jen jako její řadový člen bez významnějších funkcí.
Po únoru 1948 vstoupil do KSČ, ale s jejím programem a cíli se nijak neztotožňoval, naopak se rozhodl s nastupujícím totalitním režimem bojovat. Společně se svou manželkou pomáhal lidem, kteří byli komunistickou mocí pronásledováni, a jeho protikomunistická odbojová činnost vyvrcholila účastí na pokusu osvobodit politické vězně z litoměřické věznice pod vedením Vratislava Polesného.
17. 5. 1949 byli manželé Charvátovi v časných ranních hodinách zatčeni Státní bezpečností a jako údajní členové ilegální odbojové organizace ZVON obviněni z přípravy ozbrojeného puče, ke kterému mělo dojít v součinnosti s dalšími odbojovými skupinami právě v tento den. Celkem bylo v souvislosti s touto akcí žalováno státní prokuraturou 98 osob, které byly rozděleny do pěti skupin a souzeny postupně dvěma senáty Státního soudu v Praze – civilním (předseda JUDr. Jaroslav Novák, prokurátor dr. Karel Čížek) a smíšeným (plk. Dr. Štella, prokurátor Dr. Juraj Vieska).
Hlavní přelíčení se skupinou, do které byl zařazen i Josef Charvát, proběhlo ve dnech 19., 20. a 22. srpna 1949 a vyneslo celkem dva tresty smrti, jeden z nich právě pro Josefa Charváta (zločin velezrady, zločinného vyzvědačství a pokusu o vraždu), druhý pro Josefa Polesného. Vlasta Charvátová byla ve stejném procesu odsouzena k doživotnímu trestu. Již předtím následkem výslechu vyšetřujícími orgány StB potratila. U všech těchto obžalovaných soud vyslovil také pozbytí čestných práv občanských a konfiskaci celého jmění.
5. listopadu 1949 byli v Praze na Pankráci po předchozím zamítnutí žádosti o milost Josef Charvát, Vratislav Polesný, Emanuel Čančík, Jaroslav Borkovec, Vratislav Janda a Květoslav Prokeš popraveni. Poslední tři jmenovaní byli zatčeni a odsouzeni v rámci Akce Květa (Akce Anton). Manželka Josefa Charváta se z komunistických věznic vrátila až na sklonku roku 1963, po předchozím zkrácení trestu amnestií. Synu Petrovi bylo v té době patnáct let.
(Životopisný medailon vychází z textu pro projekt Ústavu pro studium totalitních režimů Dokumentace popravených z politických důvodů 1948–1989, autor Petr Mallota, redakčně zkráceno)
(zdroj: http://www.posledniadresa.cz/ )


Souřadnice: N50°5'52.04'' E14°23'46.1'' - přibližná pozice dle adresy
Pomník přidal: Marek Lanzendorf

Pamětní deska Jan Vaniš

Autor: Vladimír Štrupl, 12.11.2005
Umístění: Praha 6, Šárecká 1451/33, Dejvice
Nápis:
PAMÁTCE
JANA VANIŠE
PADL ZA VLAST 7.5.1945

Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-0006-21250
Souřadnice: N50°6'20.02'' E14°22'47.5'' - přibližná pozice dle adresy
Pomník přidal: Vladimír Štrupl

Pamětní deska Obětem 2. světové války

Autor: Jan Kincl, 22.11.2020
Umístění: Praha 6, Šlikova 306/50, Břevnov
Nápis:
V TĚCHTO MÍSTECH PADLI ZA OBĚŤ
TERORISTICKÉMU NÁLETU NĚMECKÝCH LETCŮ
DNE 5.V.1945
TITO NAŠI SPOLUOBČANÉ:
DOHNALOVÁ ANNA 32 r.
FIFKOVÁ MARIE 60 r.
KLABAN JOSEF 36 r.
KOCOUREK JOSEF 43 r.
KOMÁRKOVÁ ANNA 71 r.
MELČOVÁ KARLA 31 r.
MERGLOVÁ MARIE 46 r.
NOVÁKOVÁ ELENA 12 r.
PINČOVÁ BLAŽENA 44 r.
POSPÍŠIL ALOIS 36 r.
PUDOV NIKOLAJ 32 r.
SMETANOVÁ BOŽENA 9 r.
SMETANOVÁ MARIE 35 r.
ŠIMÁK JOSEF 41 r.
ŠVARCOVÁ MARIE 39 r.
VONDRUŠOVÁ JIŘINA 24 r.
-
ČEST JEJICH PAMÁTCE.
BŘEVNOVŠTÍ OBČANÉ.

PROVEDL VÁCL. STRAKA
BŘEVNOV – BĚLOHORSKÁ 195

Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-0006-20922
Souřadnice: N50°5'2.54'' E14°22'43.25'' - přibližná pozice dle adresy
Pomník přidal: Vladimír Štrupl

Pamětní deska Josef Šimák

Autor: Vladimír Štrupl, 02.04.2005
Umístění: Praha 6, Šlikova 308/53, Břevnov
Nápis:
JOSEF ŠIMÁK
12.7.1904
PADL PŘI PRAŽSKÉM POVSTÁNÍ
R. 1945

Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-0006-20925
Souřadnice: N50°5'2.54'' E14°22'43.25'' - přibližná pozice dle adresy
Pomník přidal: Vladimír Štrupl

Pomník Obětem 2. světové války

Autor: Vladimír Štrupl, 23.04.2005
Umístění: Praha 6, Technická, Dejvice
Nápis:
STROM SVOBODY
BÝVÁ OBČAS ZALÉVÁN
KRVÍ KATANŮ A VLASTENCŮ

PARAŠUTISTŮM
ČESKOSLOVENSKÉ ZAHRANIČNÍ ARMÁDY
A JEJICH SPOLUPRACOVNÍKŮM
Z DOMÁCÍHO ODBOJE
PADLÝM V LETECH DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY
1941-1945

Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-0006-18912
Souřadnice: N50°6'14.04'' E14°23'26.16'' - přibližná pozice dle adresy
Pomník přidal: Vladimír Štrupl

Pamětní deska Obětem 2. světové války

Autor: Vladimír Štrupl, 06.03.2006
Umístění: Praha 6, Technická 1902/2, Dejvice
Nápis:
NA PAMĚŤ
JUNÁKŮ, ROVERŮ A
SKAUTEK PRAHY XIX,
KTEŘÍ V LETECH
1939-1945 VĚRNI
SKAUTSKÝM IDEÁLŮM
POLOŽILI SVÉ ŽIVOTY
ZA SVOBODU
ČESKOSLOVENSKA

Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-0006-22022
Souřadnice: N50°6'14.04'' E14°23'26.16'' - přibližná pozice dle adresy
Pomník přidal: Vladimír Štrupl

Pamětní deska Ferdinand Šponar

Autor: Vladimír Štrupl, 02.04.2005
Umístění: Praha 6, Tejnka 253/53, Břevnov
Nápis:
FERDINAND ŠPONAR
8.5.1905
PADL PŘI PRAŽSKÉM POVSTÁNÍ
R. 1945

Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-0006-20926
Souřadnice: N50°5'0.64'' E14°22'22.51'' - přibližná pozice dle adresy
Pomník přidal: Vladimír Štrupl

Pamětní deska Bitva u Terronu

Autor: Vladimír Štrupl, 13.09.2015
Umístění: Praha 6, Terronská 948/47
Nápis:
Terron
obec v severovýchodní Francii.
Na paměť bitvy 1. sv. války u Terronu 18.-22.10.1918,
kde čs. brigáda legionářů s úspěchem bojovala proti
německým jednotkám a obsadila německé pozice.

Souřadnice: N50°6'7.16'' E14°23'57.95'' - přibližná pozice dle adresy
Pomník přidal: Diana a Vladimír Štruplovi
Příprava dat: Vladimír Štrupl

Pomník Zdeněk Peter

Autor: Vladimír Štrupl, 23.04.2005
Umístění: Praha 6, Thákurova, Dejvice, v parku na křižovatce s ulicí Zikova
Nápis:
ZDE PADLI ZA VLAST
V KVĚTNU 1945
PETR A ZDENĚK
UNTERVILER
Poznámka:

Jedná se o pomník Zdeňku Peterovi, který padl v pražském povstání. Je možné, že při rekonstrukci pomníku došlo ke zkomolení jména.
V současné době (2019-2020) probíhá jednání navrácení původního - správného nápisu.

Z dopisu rodinného příslušníka:
"...nevím, jak se na pomníček dostalo jméno Unterviler (pokud je to skutečně jméno), avšak vím, že se jedná o pomník Zdeňkovi Peterovi ze Střešovic (1.p. Peter), studentovi dejvické architektury , který padl 5. 5. 1945. Byl poté nezvěstný a jeho tělo bylo nalezeno až v červnu ve společném hrobě tuším v Bohnicích. Byl to mladší bratr mého otce, který tam dne 5. 5. celý život nosil květiny a také se snažil na úřad Prahy 6 dostat správnou informaci. Myslím, že byl pomníček v minulosti nějak rekonstruován, ale informace na něm prostě neodpovídá skutečnosti a vznikla nevím jakým omylem ... "

Zdeněk Peter je uveden v knize (MAREK, Jindřich, Ivo PEJČOCH, Jiří PLACHÝ a Tomáš JAKL. Padli na barikádách: padlí a zemřelí ve dnech Pražského povstání 5.-9. května 1945. Praha: Vojenský historický ústav Praha, 2015. ISBN 978-80-7278-652-7) s těmito údaji:
Zdeněk Peter
*23.11.1921
+5.5.1945
stavební asistent
Praha XIX, České družiny 17
padl v Dejvicích


Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-0006-21476
Souřadnice: N50°6'8.31'' E14°23'16.31''
Pomník přidal: Vladimír Štrupl
Doplnění informací: Daniela Bauerová

Pomník Josef Beran

Autor: prof. Ing. Bohuslav Veverka, DrSc., 21.12.2009
Umístění: Praha 6, Thákurova, Dejvice, v parku, poblíž křižovatky s ulicí Zikova
Nápis:
JOSEF KARDINÁL BERAN
ARCIBISKUP PRAŽSKÝ

Narozen 29.1.1888 v Plzni, vysvěcen na kněze 10.6.1911 v Římě. Od roku 1932 rektorem Arcibiskupského semináře a profesorem Univerzity Karlovy v Praze.
Pro své vlastenecké postoje perzekvován nacisty, pak vězněn 1942-1945 na Pankráci, v koncentračních táborech v Terezíně a Dachau.
Dne 4.11.1946 byl jmenován arcibiskupem pražským, na biskupa vysvěcen 8.12.1946.
Po únoru 1948 odmítl podřídit církev komunistickému režimu, proto byl zatčen Státní bezpečností a nepřetržitě držen v domácím vězení na různých místech naší vlasti.
Dne 10.1. 1965 jej papež Pavel VI. jmenoval kardinálem. Vláda povolila odjezd o Říma k převzetí kardinálské hodnosti, ovšem bez možnosti návratu.
V Římě se kardinál Beran zapojil do práce 2. vatikánského koncilu. Na něm vystoupil s projevem „O svobodě svědomí“, v němž se mimo jiné vyslovil pro rehabilitaci Jana Husa.
V Římě založil České náboženské středisko Velehrad, zasloužil se o kanonizaci sv. Anežky České.
Dne 17. května 1969 v Římě zemřel, ale komunistická vláda nepovolila převoz těla do vlasti. Byl proto pohřben po boku papežů v kryptách baziliky sv. Petra v Římě.

Souřadnice: N50°6'9.2'' E14°23'16.3''
Pomník přidal: prof. Ing. Bohuslav Veverka, DrSc.