>> Ukrajina >> Kyjev

Kyjev

Památník Obětem 2. světové války

Autor: Michal Lukášek, 18.06.2006
Umístění: Kyjev, Z celkové výšky památníku 102 metrů připadá 62 m samotné postavě Matky vlasti.
Poznámka:

V podstavci pod sochou Matky vlasti je kulatý sál vyložený bílým mramorem, do kterého jsou zlatým písmem vytesána jména všech Hrdinů Sovětského svazu. Tisíce jmen, mj. jména Ludvíka Svobody, Otakara Jaroše a Antonína Sochora.

Bitvy o Kyjev:
1941
Bitva o Kyjev - též Kyjevská obranná operace - byla vojenská operace ve Velké vlastenecké válce v rámci Operace Barbarossa, která vyústila v katastrofální porážku sovětských vojsk v okolí Kyjeva. Jedná se o bitvu, při které došlo k největšímu obklíčení vojsk v historii, při němž bylo zajato přes 600 tisíc sovětských vojáků.
Ve snaze zastavit útočící Německou armádu, vytvořila v srpnu 1941 Rudá armáda silnou opěrnou linii v předpolí Kyjeva a především na východním břehu Dněpru. V této situaci se Hitler rozhodl bleskově odklonit směrem na jih početné tankové síly, postupující na Moskvu, a dostat se tak obráncům do zad. Toto nečekané rozhodnutí, které zaskočilo mnohé nacistické velitele, zastihlo nepřipravené rovněž sovětské obránce, kteří nedokázali útok odrazit, zejména, když se následně, v září, podařilo jiným německým obrněným jednotkám přeplavit dále na jihu přes Dněpr a uzavřít kolem obránců kotel.
V srpnu vznikl na Ukrajině, západně od Kyjeva, výběžek ve frontě, který znamenal pro útočící Wehrmacht vážný problém. Přes houževnatou sovětskou obranu Němci postupovali jen za cenu značných ztrát a nakonec byli sověty dokonce přinuceni k částečnému ústupu z již dobytých předměstí Kyjeva.
Za této situace Německé hlavní velitelství (OKH) zvažovalo, zda má podpořit postup skupiny armád Jih v okolí Kyjeva přesunutím části obrněných sil skupiny armád Střed, postupující tou dobou středním Ruskem směrem na Moskvu. O tomto plánu se rozhořel spor mezi vysokými německými důstojníky a samotným Hitlerem, ale vůdce nakonec rozhodl, že uskupení sovětských vojsk musí být zlikvidováno a Ukrajina co nejrychleji využita pro potřeby německého válečného průmyslu i zemědělství.
Na pomoc německé armádní skupině Jih (Heeresgruppe Süd), která postrádala dostatečnou sílu, potřebnou k překročení Dněpru, byly tedy vyslány německé síly z armádní skupiny Střed. Jednalo se o podstatnou část 2. pancéřové armády generála Heinze Guderiana a o 2. armádu (němečtí velitelé s tímto krokem nesouhlasili - sám Guderian se pokusil to Hitlerovi rozmluvit).
Spory nastaly i na sovětské straně mezi Stalinem a Žukovem, který si přál stažení jednotek bránících Kyjev za Dněpr, protože si byl vědom možnosti obklíčení. Stalin však zastával svůj názor a rozhodl o tom, že se sovětská vojska budou bránit na stávajících pozicích.
Hlavní útok německých vojsk na postavení Rudé armády začal 23. srpna 1941. Sovětská vojska, jimž velel maršál SSSR Semjon Buďonnyj, nedokázala reagovat na bleskové akce Wehrmachtu, neboť, i když měla co do počtu vojáků početní převahu, neměla odpovídající sílu, kterou by mohla čelit úderným seskupením německých tanků. Jednotky se dostaly brzy do obklíčení a 13. září Stalin neúspěšného Semjona Buďonného odvolal z velení armády. Obranu Kyjeva začal řídit generál Michail Kirponos, který však rovněž katastrofě zabránit nedokázal. Některým sovětským jednotkám se ještě podařilo z obklíčení probít a zapojit se do dalších bojů.
19. září byla nucena Rudá armáda opustit Kyjev. Přesunuli se však pouze do již uzavřeného kotle na východním břehu Dněpru, když za sebou zničili všechny mosty. O den později padl generál Michail Kirponos. 26. září se vzdaly poslední zbytky obklíčených sovětských vojsk.
Rudá armáda utrpěla drtivou porážku, při které bylo zabito, zraněno či zajato přes 700 tisíc vojáků. Jako důsledek německého vítězství u Kyjeva byl odstraněn významný výběžek v jižní části německo-sovětské fronty a skupině armád Jih se otevřela cesta k dobytí a obsazení strategicky významné oblasti - Donbasu a následně postupu na Kavkaz.
Vojska Skupiny armád Střed se vrátila na sever a znovu zapojila do útoku na Moskvu. Operace u Kyjeva však představovala přibližně měsíční zdržení, což mohlo, spolu s dalšími okolnostmi, přispět k tomu, že místo dobytí hlavního města do příchodu zimy je na přelomu roku u Moskvy potkala první vážná porážka.
Ještě v září, bezprostředně po dobytí Kyjeva, začali Němci s pomocí místních kolaborantů s vyhlazováním židů. Během prvních dnů jich bylo v nedaleké rokli Babij Jar zastřeleno přes 33 tisíc. Později bylo vybíjeno i romské a slovanské obyvatelstvo, a odhaduje se, že do osvobození, během dvou let masového zabíjení tam přišlo o život 100-200 tis. osob.

1943
Bitva o Kyjev (3.–6. listopadu 1943) se uskutečnila v rámci mohutné ofenzívy sovětských vojsk, zvané bitva o Dněpr, která následovala po provedení úspěšných operací v bitvě u Kurska, kdy Rudá armáda přešla do mohutného nástupu a převzala definitivně strategickou iniciativu. Osvobození Kyjeva od německých okupantů se zúčastnila na významném úseku 1. československá samostatná brigáda v SSSR. Osvobození Kyjeva bylo svěřeno 1. ukrajinskému frontu, kterému velel generál armády N. F. Vatutin.
Po překročení Dněpru Rudou armádou bylo vytvořeno několik předmostí. Sovětská strana se pokoušela zaútočit na Kyjev od bukrynského předmostí, ležícího asi 100 km jižně, avšak neúspěšně. Proto se rozhodla pro lest. Sověti na předmostí umístili dřevěné makety tanků, děla vedla rušivou palbu, měnila stanoviště, vysílalo se z více radiostanic a vytvářel se tak dojem příprav na útok. Jednotky určené k útoku na Kyjev se v utajení přesunuly na předmostí u vesnice Ljutěž, odkud byl veden nečekaný útok. Československá brigáda se na ljutěžské předmostí přepravila v noci z 22. na 23. října, jako záloha 38. armády. Na žádost velitele brigády, plk. L. Svobody, byla jednotka zařazena pod 51. střelecký sbor a nasazena ve směru hlavního útoku. Původní termín útoku 1. listopad se nepodařilo dodržet, sovětské hlavní velení trvalo na osvobození Kyjeva do 7. listopadu, což bylo výročním datem největšího sovětského svátku – VŘSR.
Dělostřelecká příprava k sovětskému útoku byla zahájena 3. listopadu v 8 hodin a trvala spolu s leteckými nálety na přední okraj německé obrany 40 minut. Přípravy se zúčastnily i houfnice 1. dělostřeleckého oddílu čs. brigády. K prolomení nepřátelské obrany byla poprvé soustředěna mohutná dělostřelecká síla – přes 350 děl na jeden kilometr fronty. „Díky mohutnému soustředění sovětských vojsk a bojové techniky se podařilo v prostoru průlomu v pásmu činnosti 38. armády vytvořit značnou přesilu a to v živé síle až trojnásobnou, v dělostřelectvu téměř pětinásobnou a v tancích devítinásobnou. Velení 1. ukrajinského frontu se rozhodlo vést hlavní úder silami 38. armády na jih, prolomit obranu nepřítele, a pak zasazením rychlých svazků bojovat v jihozápadním směru obejít Kyjev ze západu a osvobodit hlavní město Ukrajiny.“ První pásmo německé obrany přestalo prakticky existovat, avšak Němcům se podařilo jednotky stáhnout do pásma druhého. Rudá armáda postoupila první den o 10 kilometrů, další útok pokračoval 4. listopadu, kdy dokázali Sověti vytvořit v místech úderů až desetinásobnou převahu a jejich vojska tak bez obtíží prolomila německou obranu. V tomto okamžiku německé vedení rezignovalo na obranu Kyjeva a jeho hlavním úkolem bylo stažení bojeschopných jednotek pod krytím zadních sledů, zadržujících v připravených opevněních útoky sovětských vojsk. Nasazením sovětských tanků generála Rybalka a jejich průlom západně od města večer 4. listopadu rozhodl o osvobození Kyjeva.
Průběh nasazení 1. čs. samostatné brigády v SSSR v bitvě o Kyjev
Dne 30.9.1943 byl zahájen přesun 1. čs. samostatné brigády v SSSR z Novochoperské stanice Priluki, vzdálené asi 100 km východně od Kyjeva. „Stav brigády ke 30.9.1943: 105 důstojníků, 27 rotmistrů, 869 poddůstojníků, 2134 vojínů, 174 příslušníků Rudé armády – celkem 3309 mužů, 410 koní, 10 středních tanků T-34, 10 lehkých tanků T-70, 10 obrněných aut BA-64, 6 houfnic 122 mm, 12 protitankových kanónů 76mm, 10 KPÚV 45 mm, 4 DPL 37mm (Automatický protiletadlový kanón vz. 39), 12 minometů 82mm, 18 minometů 50mm, 7 VKPL, 24 těžkých kulometů, 86 lehkých kulometů, 43 PTP (protitanková samonabíjecí puška vz. 1941), 467 automatů PPŠ, 2133 automatických pušek AVT, 25 snajperských pušek, 26 radiostanic, 18 osobních aut, 195 aut tažných, speciálních a nákladních, 27 motocyklů."
První ztráty byly 12. října 1943, kdy německé letectvo bombardovalo vlakový transport v prostoru železniční stanice Jachnovščina. Celkem při náletu zahynulo 57 vojáků a zraněno bylo 54 vojáků, převážně dělostřelci. 12.-17. října 1943 se brigáda soustředila asi 50 km východně od Kyjeva.
18.-22. října 1943 se brigáda přesunula k východnímu břehu Dněpru.
V noci z 22. na 23. října 1943 překročila brigáda Dněpr po improvizovaném mostě a zaujala postavení na Ljutěžském předmostí, severně od Kyjeva, jako záloha (druhosledová jednotka) velitele 38. armády generálporučíka K. S. Moskalenka. Brigáda měla za úkol nedovolit nepříteli vyjít na přepravu přes Dněpr u Svaromě. Brigáda byla připravena k útokům na Borki, Demidovo, Guta Mežigorskaja.
3. listopadu 1943 v 8:00 ráno byla zahájena ofenzíva na Kyjev. 1. dělostřelecký oddíl čs. brigády pod velením kpt. I. Pazderky se zúčastnil dělostřelecké přípravy průlomu nepřátelského obranného postavení. Původně měla být brigáda nasazena jako záloha 38. armády do druhého sledu s úkolem chránit pravý bok 38. armády. Velitel 1. čs. samostatné brigády plk. L. Svoboda se zasazením do druhého sledu nesouhlasil a žádal o začlenění brigády do prvního sledu a na směru hlavního úderu. „Nesouhlasíme s úkolem postupovat ve druhém sledu a jen chránit pravé křídlo vaší 38. armády. Jdeme na Kyjev (…) Útok na Kyjev je v jádru útokem na nepřátelské postavení před Prahou. Váš boj je naším bojem, není nás mnoho, ale jsme tu s Vámi – bok po boku. Není proto možné, abyste táhli káru války sami a my se jen vozili. Chceme útočit v prvním sledu. Generál Čibisov ukazuje na mapu: „Prosím, vyberte si sám směr útoku.“ Ukazuji mu na operační mapě, kde bychom chtěli být nasazeni. „To ovšem je směr hlavního úderu!“ Říká gen. Čibisov. „Uvědomuji si to“, odpovídám. „Ale prokážete-li nám tu důvěru, mi nezklameme. Svůj úkol bychom se ctí splnili.“ Generál Čibisov posléze souhlasil s výhradou, nebude-li mít námitky velitelství frontu.“ Velitel brigády plk. L. Svoboda před bojem osobně objížděl jednotlivé jednotky brigády, aby promluvil s jejich příslušníky. „Vojáci, boj o hlavní město sovětské Ukrajiny, o Kyjev, byl zahájen. Bude to boj historický, neboť zasadí německé armádě jeden z největších a posledních úderů. Můžeme být šťastni, že se jej účastníme. Náš národ nám ukládá, abychom o Kyjev bojovali tak, jako bychom bojovali o Prahu, o Brno, o Bratislavu, Košice.“
Ze 3. na 4. listopadu se přesunula brigáda do lesa západně od Vyšgorodu, odkud měla spolu s 240. pěší divizí likvidovat úporně bránícího se nepřítele. K útoku nedošlo, nepřítel Vyšgorod vyklidil.
4. listopadu 1943 velitel 51. střeleckého sboru, generálmajor P. Avděnko, „vydal rozkaz útočit na nepřítele, který ustupoval k Vyšgorodu a k večeru 4. listopadu 1943 ovládnout severovýchodní okraj města v předmostí Priorka. Po opětovné dělostřelecké přípravě vyrazila sovětská vojska a rychle vnikla do nepřátelských obranných postavení. V této situaci zasadil velitel 1. ukrajinského frontu gen. arm. N. F. Vatutin do bojů 3. gardovou tankovou armádu, jejíž svazky obešly ze západu nepřátelská vojska bránící Kyjev. V 16 hodin se podařilo sovětským vojákům obsadit dětské sanatorium. Nepřítel se však urputně bránil a podnikal řadu zuřivých protiútoků. Do boje zasáhly i průzkumné jednotky 1. polního praporu pod velením pplk. J. Nováka (zástupce npor. J. Dočkal, kpt. J. Kholl) a 2. polního praporu pod velením mjr. M. Kukly (zástupce kpt. O. Záhora). Vzhledem k tomu, že se Němcům podařilo po uskutečněném protiútoku proniknout do sovětských obranných postavení, vyslali velitelé našich praporů svůj průzkum s cílem upřesnit nastalou situaci. Při této průzkumné akci ale došlo k prudké srážce s nepřítelem. Sovětským vojskům se podařilo úkoly splnit a zahájili boje v předměstí Kyjeva." Velitel frontu arm. gen. N. F. Vatutin na žádost plk. L. Svobody přidělil brigádu k 51. sboru na směru hlavního úderu. Velitel čs. brigády obdržel rozkaz k útoku, který byl rozpracován do pěti postupných cílů: 1) Jižní okraj lesa, jižně od dětského sanatoria. 2) Sovchoz a kóta 173,6 na okraji Kyjeva. 3) Barákový tábor Syrec. 4) Železniční trať od Kino závodu. 5) Armádní učiliště uprostřed města. Vzdálenost z východiště útoku k poslednímu cíli byla 10 km. S tímto rozkazem pak byli seznámeni všichni příslušníci brigády, kterým byly stanoveny cíle jejich činnosti.
5. listopadu 1943 časně ráno zaujala brigáda východiště k útoku na Kyjev v oblasti dětského sanatoria. Část pěchoty brigády odráží se sovětskými jednotkami Německý protiútok od předmostí Priorky na dětské sanatorium. „Potom už se scházejí velitelé útvarů, abych jim osobně zakreslil do map směr útoku a pět postupných cílů pro tento den.“ V osm hodin zahájilo sovětské dělostřelectvo spolu s letectvem palebnou přípravu k útoku. Do této dělostřelecké přípravy zasáhli i příslušníci 1. dělostřeleckého oddílu (kpt. I. Pazderka). Přesnou palbou zničil oddíl celou řadu nepřátelských obranných objektů, dvě nepřátelské baterie, jednu kanónovou a jednu minometnou baterii a také velké množství živé síly. V 11:30 vyráží brigáda do útoku. Sousedé zprava 136. pěší divize, zleva 240. pěší divize.
„Velitel brigády (plk. L. Svoboda) se mnou (kpt. L. Novák, přednosta 1. oddělení štábu) a s přednostou 2. oddělení (npor. L. Engelem), s radiostanicí a telefonním rojem vyrazil ihned za pěchotou (pěšky) a řídil osobně útok – nebyl vůbec k udržení a chtěl být v Kyjevu první (to se mu také povedlo), takže jsme několikrát vlezli do minometných a dělostřeleckých paleb, řízených na první sledy pěchoty a tanků.“
Nepřítel se zuřivě bránil. Brigáda postupovala v součinnosti se sousedícími jednotkami vpřed a likvidovala nepřátelský odpor. Ve 12:30 již vyráží brigáda z prvního postupného cíle a ve 13 hodin bylo dosaženo druhého postupného cíle a jednotky postupovaly dál. Čs. tankistům pod velením npor. G. Krautstengela (Krátkého) se podařilo za pomocí pěchoty a ženistů 1. polního praporu (ženijní důstojníci brigády: npor. J. Zhor a npor. V. Kovařík, velitel ženijní čety tankového praporu čet. Ivan Božuk) překonat protitankový příkop. Koordinovaný útok brigády se zkomplikoval ve 14 hodin, kdy v důsledku opožďování sovětského souseda si byl nucen 2. prapor krýt své levé křídlo sám. V tomto okamžiku přešlo velení na střední důstojnické kádry, ovládající útok na ohniskovou obranu nepřítele. Československé tanky s výsadkem obcházely jednotlivé opěrné body, které pak likvidovali pěšáci za pomoci dělostřelců.
Při svém postupu se jednotky čs. brigády dostaly až k mostu, který Němci podminovali. Společným úsilím tankistů a samopalníků tankového praporu, kteří pronikli až do nepřátelského týlu, se podařilo zničit odpor nepřítele a most zachránit. Záchranou mostu se vytvořila příhodná situace, které čs. a sovětští vojáci využili a pronikli ve 14:50 do ulic Kyjeva. Boje zesílily, Němci přeměnili řadu domů a objektů pro účely své obrany a snažili se zabránit nebo zpomalit postup našich a sovětských jednotek. V 15:00 započal boj v předměstí Kyjeva ve směru závodu „Bolševik“. Společně s tanky vnikla do Kyjeva 1. a 2. zesílená rota jako boční zajištění. Rozpoutal se těžký pouliční boj. Své hrdinství prokázali samopalníci tankového praporu, pod velením por. Antonína Sochora, a tankisté podporučíka Josefa Buršíka a podporučíka Richarda Tesaříka. Naše tankisty doprovázely dvě Kyjevské odbojářky, Olga Kučerová a Lýdie Uvarenková, které upozornily velitelský tank ŽIŽKA (pod velením ppor. Josefa Buršíka) na postavení nepřítele. Úsilí útočících jednotek přineslo velký úspěch, pod soustředěným tlakem byl nepřítel donucen k ústupu a opouštěl jedno obranné postavení za druhým. Kolem 18 hodiny dosáhly jednotky 1. polního praporu (pod velením pplk. J. Nováka, zástupci - npor. J. Dočkal a kpt. J. Khol) a tankového praporu (rota T-34/76 ppor J. Buršíka a rota T-70M ppor R. Tesaříka) s motorizovanými samopalníky por. Antonína Sochora pátého konečného postupného cíle – nádraží Kyjev a armádní učiliště uprostřed města. V noci se k nim přidala i samopalnická četa druhého praporu pod velením rtm. O. Kvapila, která se odtrhla od svého praporu a postoupila daleko vpřed. V pozdních večerních hodinách postoupil přes silnou obranu nepřítele do středu města také 2. polní prapor (pod velením mjr. M. Kukly, zástupce kpt. O. Záhora). Po dosažení stanovené čáry se pěší jednotky zakopaly a vytvořily kruhovou obranu. Plk. L. Svoboda se přemístil se svým štábem (zástupce velitele brigády pplk. V. Přikryl, náčelník štábu škpt. B. Lomský a přednostové prvního až sedmého oddělení kpt. L. Novák, npor. L. Engel, npor. M. Šmoldas, škpt. J. Koutný, npor. F. Skokan, kpt. R. Kantorek a npor. M. Bachrach) do Volejkova, kde od velitele 51. střeleckého sboru dostal rozkaz pokračovat v útoku hned ráno v 6:00 6. listopadu 1943. „Němci však, když zjistili, že jim Rybalkovy tanky odřezávají všechny ústupové cesty, se snaží uprchnout, ale před tím chtějí město zničit. Smrtelné nebezpečí nad Kyjevem, už nejde o hodiny, ale o minuty. Proto se nezastavujeme; ostatně ve 24:00 mě volá nový velitel 38. armády generál plukovník Moskalenko a (…) nařizuje telefonicky: „pokračujte v útoku … Nedívejte se nalevo ani napravo a postupujte vpřed tak, aby do svítání 6. listopadu 1943 byl Kyjev osvobozen!“
6. listopadu 1943 „Tanky, samopalníci a ženisté vyrazili k poslednímu útoku v 02:00; posledních 11 km cestou ohně, řítících se stěn a střech, poslední dělové rány a kulometné dávky tohoto vyčerpávajícího, ale skvělého útoku.“ při kterém českoslovenští vojáci jako první dosáhli centra Kyjeva a v 7 hodin břehu Dněpru. Ústupová cesta, zbývající ještě do té chvíle nepříteli, je přeťata. Dopoledne se pak brigáda přesunuje na předměstí Sofijevskou Borščagovku. Kyjev byl osvobozen.
Od 7. listopadu 1943 do 8. března 1944 byla brigáda nasazena v operacích u Čerňachova, Komuny Čajky a chutoru Petrivka, v prostoru Vasilkova, v Žitomirsko-berdičevské operaci. Osvobozovala Rudu, Bílou Cerkev. Bránila severní břeh řeky Horní Tikič. Útočila na předmostí u Ostrožan. Byla nasazena na klíčovém úseku v obranných bojích u Žaškova v rámci koruň-ševčenkovské operace. Českoslovenští vojáci se při bitvě o Kyjev, ale i při následných bojích ukázali v tom nejlepším světle. Nejenže dokázali pružně reagovat na vzniklou situaci, ale prokázali též vynikající výcvik a dobrou úroveň vedení boje. Při dobývání Kyjeva měli centrum podle plánu obsadit tanky sovětského generálporučíka Kravčenka, ovšem Čechoslováci byli rychlejší.
Nejvyšší sovět SSSR udělil brigádě Řád Suvorova II. stupně a Řád Bohdana Chmelnického I. stupně.
21. prosince 1943 Nejvyšší sovět SSSR jmenoval tři bojovníky čs. brigády Hrdiny Sovětského svazu a udělil jim Řád Lenina: poručík Josef Buršík a podporučíci Antonín Sochor a Richard Tesařík. Dále udělil 139 sovětských řádů a medailí.
Náčelník štábu tankového praporu nadporučík V. Janko a velitel čety samopalníků podporučík S. Petras byli vyznamenáni Řádem Lenina.
Dále byly uděleny 4 Řády rudého praporu, 6 Řádů Vlastenecké války I. stupně, 16 Řádů Vlastenecké války II. stupně, 27 Řádů rudé hvězdy, 16 Řádů slávy III. stupně, 31 medailí Za odvahu a 36 medailí Za bojové zásluhy.
Prezident E. Beneš v prosinci 1943 v Moskvě dekoroval bojovou zástavu brigády válečným křížem 1939 a československou medailí Za chrabrost. Československým válečným křížem 1939 vyznamenal 295 příslušníků brigády. 41 vojáků obdrželo vyznamenání in memoriam.
Velitel brigády, Plk. L.Svoboda obdržel Řád Suvorova II. stupně a Čs. Válečný kříž 1939.

(zdroj http://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_o_Kyjevský_kotel )


Souřadnice: N50°27'0.11'' E30°31'26.9'' - přibližná pozice dle adresy
Pomník přidal: Michal Lukášek
Doplnění informací: Milena Kolaříková, ing. František Jedlička

Pomník 1. čs. samostatné brigády v SSSR

Autor: vets.cz, archiv
Umístění: Kyjev, neznámo kde
Nápis:
neznámý
Poznámka:

Podklady: Ing. Alexandr Drbal, Jiří Hofman (publikace "Češi na Volyni základní informace", vydalo Sdružení Čechů z Volyně a jejich přátel, Praha 2007)


Souřadnice: N50°27'0.11'' E30°31'26.9'' - přibližná pozice dle adresy
Pomník přidal: Martin Brynych

Pamětní deska Česká Družina

Autor: Michal Lukášek, 18.06.2006
Umístění: Kyjev, Michailovský klášter
Nápis:
ДОБРОВОЛЬЧА
ЧЕСЬКА ДРУЖИНА -
ЗАРОДОК ВІЙСЬКОВОГО АНТИАВСТРІЙСЬКОГО
РУХУ ОПОРУ ТА ЗБРОЙНИХ СИЛ МАЙБУТНЬОЇ
ЧЕХОСЛОВАЦЬКОЇ РЕСПУБЛІКИ -
ФОРМУВАЛАСЯ В СЕРПНІ 1914 Р. У
МИХАЙЛІВСЬКОМУ МОНАСТИРІ
ЦЕЙ БУДИНОК У 1901 - 1918 РОКАХ БУВ ГРОМАДСЬКИМ ЦЕНТРОМ ЧЕХІВ У КИЕВІ

ЧЕХОСЛОВАЦКАЯ ГРОМАДА ЛЕГЇОНЕРІВ - ПРАГА
КИЇВСЬКА МІСЬКАДЕРЖАВНА АДМІНІСТРАЦІЯ - КИЇВ

DOBROVOLNICKÁ
ČESKÁ DRUŽINA
ZÁRODEK VOJENSKÉHO PROTIRAKOUSKÉHO
ODBOJE A BRANNÉ MOCI BUDOUCÍ
ČESKOSLOVENSKÉ REPUBLIKY –
SE OD SRPNA 1914 FORMOVALA V
MICHAJLOVSKÉM KLÁŠTEŘE
TENTO DŮM BYL V LETECH 1901-1918 SPOLEČENSKÝM STŘEDISKEM ČECHŮ V KYJEVĚ

ČESKOSLOVENSKÁ OBEC LEGIONÁŘSKÁ - PRAHA
KYJEVSKÁ MĚSTSKÁ STÁTNÍ ADMINISTRATIVA - KYJEV
Poznámka:

Počátek pozdějších početných čs. vojenských jednotek v Rusku představovala Česká družina, která vznikla již 12.8.1914 jako národní dobrovolnická formace v rámci carské armády. Tvořili ji čeští krajané žijící na území Ruska a nábor dobrovolníků organizovaly krajanské spolky.
Podrobně viz: http://cs.wikipedia.org/wiki/česká_družina


Souřadnice: N50°27'0.11'' E30°31'26.9'' - přibližná pozice dle adresy
Pomník přidal: Michal Lukášek
Doplnění informací: Ing. František Jedlička

Pamětní deska Václav Vondrák

Autor: vets.cz, archiv
Umístění: Kyjev, není známé
Nápis:
neznámý
Poznámka:

V. Vondrák (*1880+1962), významný činitel čs. protirakouského odboje, deska odhalena 3.11.2000 a zřízena na náklady ČsOL.
Podklady: Ing. Alexandr Drbal, Jiří Hofman (publikace "Češi na Volyni základní informace", vydalo Sdružení Čechů z Volyně a jejich přátel, Praha 2007)
Vondrák Václav, nar. 11.3.1880, Přelouč. V RU armádě sloužil u 6. praporu polních myslivců jako jednoroční dobrovolník. Zajat 23.11.1914, Vjegluš u Kostelnice. Do ČS legií v Rusku se přihlásil 29.7.1917, Petropavlovsk, zařazen 23.9.1917 k 8. střeleckému pluku. Demobilizován 5.10.1920 jako podporučík hlavního intendantu.
(zdroj databáze VÚA Praha)


Souřadnice: N50°27'0.11'' E30°31'26.9'' - přibližná pozice dle adresy
Pomník přidal: Martin Brynych
Doplnění informací: Ing. František Jedlička

Pamětní deska Jaroslav Hašek

Autor: Michal Lukášek, 18.06.2006
Umístění: Kyjev, Volodymyrská ulice
Nápis:
У ЦЬОМУ
БУДИНКУ
В 1916 - 1918 Р. Р.
ЖИВ І ПРАЦЮВАВ
ВИДАТНИЙ ЧЕСЬКИЙ
ПИСЬМЕННИК - ГУМОРИСТ
ЯРОСЛАВ ГАШЕК
Poznámka:

Hašek Jaroslav, nar. 30.4.1883, Praha, domovská obec Lipnice. Do ČS legií v Rusku zařazen 29.6.1916 jako vojín 1. střeleckého pluku. Později zběhl k Rudé armádě, kde sloužil jako komisař.
(zdroj databáze VÚA Praha)
V roce 1915 narukoval v Českých Budějovicích k 91. pluku a s ním odjel na haličskou frontu v Rusku. O úmyslu narukovat téměř nikomu neřekl, byl proto nějakou dobu hledaný. Od září 1915 do léta 1916 byl v zajetí v táboře Totskoje a vstoupil do Československých legií. Poté byl odveden do čs. pluku, kde působil jako písař, emisař náborové komise a střelec, pak byl přeložen ke spojovacímu oddílu, kulometnému oddílu (kdy se zúčastnil bitvy u Zborova) a do kanceláře 1. pluku. Od listopadu 1917 do února 1918 publikoval v časopise Čechoslovan a Čs. voják, tehdy byl autor řady protibolševických článků.
Koncem února 1918 vstoupil do Československé sociálně demokratické strany dělnické. Co vedlo Haška k opuštění myšlenky anarchismu a přijetí socialistických myšlenek, nikde neobjasnil. V březnu se Československé legie vydaly na cestu připojit se k Západní frontě přes Vladivostok, Hašek s tím nesouhlasil a přijel do Moskvy, kde začal spolupracovat s bolševiky. V dubnu přestoupil z čs. legií do Rudé armády a přijel do Samary, následující rok byl ředitelem armádní tiskárny v Ufě, náčelníkem oddělení pro práci s cizinci aj.
V letech 1916–1918 pracoval v Kyjevě v legionářských časopisech.
(zdroj http://cs.wikipedia.org/wiki/Jaroslav_Hašek)


Souřadnice: N50°27'0.11'' E30°31'26.9'' - přibližná pozice dle adresy
Pomník přidal: Michal Lukášek
Doplnění informací: Ing. František Jedlička

Hrob Obětí 2. světové války

Autor: CEVH MO ČR, archiv
Umístění: Kyjev, Svjatošinske kladovišče

Nápis:
ВОЇНАМ
1-ОЇ ОКРЕМОЇ
ЧЕХОСЛОВАЦКОЇ БРИГАДИ
В СРСР
ЯКІ ЗАГИНУЛИ В БОЯХ
ЗА ВИЗВОЛЕННЯ СТОЛИЦІ
РАДЯНСКОЇ УКРАЇНИ
- М. КИЕВА
ВІД НІМЕЦЬКО ФАШИСТСЬКИХ
ЗАГАРБНИКІВ В РОКИ
ВЕЛИКОЇ ВІТЧИЗНЯНОЇ ВІЙНИ
1943 Р.
НЕВІДОМИХ-7 ЧОЛОБІК.
ВІД ВИКОНКОМУ
КИЇВСЬКОЇ МІСЬКРАДИ
ДЕПУТАТІВ ТРУДЯЩИХ
1959 Р.
Poznámka:

Napravo od pomníku je položena deska se seznamem dalších jmen.

volný překlad textu z ukrajinštiny:
VOJÍNŮM
1. ČESKOSLOVENSKÉ BRIGÁDY
V SSSR
KTEŘÍ ZAHYNULI V BOJI
ZA OSVOBOZENÍ HLAVNÍHO MĚSTA
UKRAJINY
MĚSTA KYJEVA
OD NĚMECKÝCH FAŠISTICKÝCH
OKUPANTŮ V ROCE
VELIKÝCH VÍTĚZNÝCH BITEV
1943
NEZNÁMÝCH - 7 LIDÍ.

Seznam Obětí dle portálu CEVH MO ČR:
Ivan Burku vojín 13.7.1917 Velký Studený, Volove 5.11.1943 Kyjev, Dechťarovka
Nikolaj Čebej vojín 13.7.1917 Dulovo, Tjačiv 5.11.1943 Kyjev
Boris Dovhaňuk vojín 1919 Pereboskovce, Rumunsko 5.11.1943 Kyjev
Vasil Dudura vojín 1.3.1920 Tjačiv 5.11.1943 Kyjev, Syrec
Ivan Dupič vojín 29.5.1919 Laz, Tjačiv 5.11.1943 Kyjev, Dechťarovka
Ivan Džugan vojín 1918 Ternovo, Tjačiv 5.11.1943 Kyjev
Konstantin Hübner kapitán 20.11.1915 Sumy 5.11.1943 Kyjev
Vasil Ivanina vojín 12.12.1907 Strihalňa, Volove 5.11.1943 Kyjev, Syrec
Salomon Katz vojín 14.10.1919 Novobarovo, Tjačiv 5.11.1943 Kyjev
Michal Klecko vojín 18.11.1919 Užok, V. Berezný 5.11.1943 Kyjev
Alexandr Konalo vojín 6.3.1916 Zavadka, Svaljava 6.11.1943 Kyjev, Syrec
Ivan Kotej vojín 12.10.1921 Sevljuš 11.11.1943 Komuna Čajka
Ivan Kušnír vojín 1915 Dubové, Tjačiv 13.11.1943 Komuna Čajka
Juraj Maljuk vojín7.3.1923 Turja Bystrá, Perečin 5.11.1943 Kyjev
Ivan Moňák vojín 16.10.1915 Stavné, Velký Berezný 15.11.1943 Kyjev
Michal Pacov vojín 22.9.1921 Bilovanec, Tjačiv 5.11.1943 Kyjev, Syrec
Vasil Plovajko vojín 26.10.1917 Turja, Perečin 5.11.1943 Kyjev, Dechťarovka
Fedor Ponzel desátník 15.1.1918 Lazy, Svaljava 12.11.1943 Komuna Čajka
Ivan Proc vojín 10.2.1922 Berezniky, Svaljava 5.11.1943 Kyjev, Syrec
Michal Semjon vojín 13.10.1919 Lumšory, Perečin 23.12.1943 Kyjev
Ivan Stasik vojín 28.10.1922 Vyš. Verecky, Svaljava 11.11.1943 Komuna Čajka, Petrivka
Demeter Stegura svobodník 4.9.1917 Pavlovo, Svaljava 5.11.1943 Kyjev, Syrec
Jan Šandor vojín 3.3.1921 Kostova, Pastel 6.11.1943 Kyjev
Karel Vopička vojín 4.2.1918 Kladno 5.11.1943 Kyjev
Ivan Železňák vojín 16.4.1921 Sinevir. Poljana, Volove 6.11.1943 Kyjev


Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, UKR-01052
Souřadnice: N50°27'0.11'' E30°31'26.9'' - přibližná pozice dle adresy
Pomník přidal: Vladimír Štrupl
Doplnění informací: ing. František Jedlička

Hrob Obětí 2. světové války

Autor: Milena Kolaříková, 04.03.2013
Umístění: Kyjev, Lukjanivske vijskove kladovišče

Nápis:
ВОИНАМ
ЧЕХОСЛОВАЦКОЙ АРМИИ
ПАВШИМ В БОЯХ
С ФАШИСТСКИМИ ЗАХВАТЧИКАМИ
ПРИ ОСВОБОЖДЕНИИ ГОРОДА КИЕВА
5 НОЯБРЯ 1943 ГОДА
ПОДПОРУЧИК ОЛЕНИЧ МИХАИЛ
СЕРЖАНТ МАКСИМОВИЧ ВАСИЛИЙ
ВОИН УЛИГАНЕЦ ВАСИЛИЙ
ВОИН БОДНАР ВАСИЛИЙ
ВОИН ПИЧКАР ВАСИЛИЙ
ВОИН ДУРДА ЯН
ВОИН КОПЧА МИХАИЛ
ВОИН ШУЛЕВКА МИХАИЛ
ВОИН АНДРУС СЕМЕН
ОТ ИСПОЛКОМА КИЕВСКОГО ГОРОДСКОГО СОВЕТА
ДЕПУТАТОВ ТРУДЯЩИХСЯ
Poznámka:

volný překlad textu z ruštiny:
VOJÍNŮM
ČESKOSLOVENSKÉ ARMÁDY
PADLÝM V BOJÍM
S FAŠISTICKÝMI OKUPANTY
PŘI OSVOBOZOVÁNÍ MĚSTA KYJEVA
5. LISTOPADU 1943
PODPORUČÍK OLENIČ MICHAIL
ČETAŘ MAKSIMOVIČ VASIL
VOJÍN ULIHANEC VASIL
VOJÍN BODNÁR VASIL
VOJÍN PIČKAR VASIL
VOJÍN BURDA JAN
VOJÍN KOPČA MICHAIL
VOJÍN ŠULEVKA MICHAIL
VOJÍN ANDRUS SEMEN

Seznam Obětí dle portálu CEVH MO ČR:
Michal Bodnar svobodník 10.12.1919 Hrušovo, okres Tačevo 5.11.1943 Kyjev
Ivan Durda vojín 21.2.1921 Zadné, okres Iršava 5.11.1943 Kyjev
Juraj Foros vojín 14.4.1921 Prislop, Volove 5.11.1943 Pušča Vodica
Gregor Kabacij vojín 6.6.1916 Lavky, Mukačevo 6.11.1943 Kyjev
Ambrož Kepša vojín 13.11.1919 Skotarské, o. Svaljava 11.11.1943 Kyjev
Michal Kopča vojín 8.8.1920 Skotarske, Svaljava 17.11.1943 Kyjev
Nikolaj Maximovič desátník 1.1.1919 Berezník, Svaljava 17.11.1943 Kyjev
Ivan Mikita vojín 16.11.1901 Drahovo, Chust 5.11.1943 Pušča Vodica
Michal Olenič podporučík 18.9.1914 Repinnoje 5.11.1943 Kyjev
Vasil Pičkar vojín 1.4.1915 Izvor, okres Svalava 5.11.1943 Kyjev
Pavel Poniger vojín 4.12.1920 Petrovec, Království SHS 5.11.1943 Kyjev
Michal Sabadoš vojín 4.1914 Ternovo, Tjačiv 7.11.1943 Kyjev
Michal Svida vojín 27.10.1915 Kuzmino, Mukačevo 7.11.1943 Nižnaja Dubečnaja
Josef Šulevka vojín 1920 25.12.1943 Krukovka
Vasil Ulihanec vojín 29.9.1916 Soločin 6.11.1943 Kyjev
Erich Unger rotný 5.11.1907 Moravská Ostrava 13.12.1943 Kursk
Nikolaj Žulkanič vojín 7.1913 Kchynin, V. Berezny 7.11.1943 Kyjev

Na pomníku neuvedení a ztotožnění v databázi VÚA Praha:
Foros Juraj, vojín, nar. 14.4.1921, Prislop, okres Volové. Padl 5.11.1943, Ukrajina, Kyjev, 1. pěší brigáda, 1. pěší prapor, pohřben Kyjev.
Kabacij Gregor, vojín, nar. 6.6.1916, Lavky, Mukačevo. Zemřel 18.12.1943, 1. pěší brigáda, pohřben Kyjev.
Kepša Ambrož, vojín, nar. 13.11.1919, Velký Rakovec, okres Sevljuš. Padl 11.11.1943, Ukrajina, Kyjev, 1. pěší brigáda, 1. pěší prapor, pohřben Kyjev.
Mikita Ivan, vojín, nar. 16.11.1901, Drahovo, okres Chust. Padl 5.11.1943, Ukrajina, Kyjev, 1. pěší brigáda, 2. pěší prapor, pohřben Kyjev.
Poniger Pavel, vojín, nar. 4.12.1920, Petrovec, Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Padl 5.11.1943, Ukrajina, Kyjev, 1. pěší brigáda, 1. pěší prapor, pohřben Kyjev.
Sabadoš Michal, vojín, nar. ?.4.1914, Ternovo, okres Tačevo. Padl 7.11.1943, Ukrajina, Kyjev, 1. pěší brigáda, 2. dělostřelecký oddíl, pohřben Kyjev.
Svida Michal, vojín, nar. 27.10.1915, Kuzmino, okres Mukačevo. Zemřel 7.11.1943, Ukrajina, Nižnaja Duběčnaja, 1. pěší brigáda, tankový prapor, místo zranění Ukrajina, Kyjev, pohřben Nižnaja Dubečnaja.
Unger Erich, rotný, nar. 5.11.1907, Moravská Ostrava. Zemřel 13.12.1943, Kursk, 1. pěší brigáda, náhradní prapor, místo zranění Kyjev 6.11.1943, pohřben Kursk.
Žulkanič Nikolaj, vojín, nar. ? .7.1913, Kchynin, okres Velký Berezný. Padl 5.11.1943, Ukrajina, Kyjev, 1. pěší brigáda, 2. pěší prapor, pohřben Kyjev.
(zdroj databáze VÚA Praha)


Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, UKR-01053
Souřadnice: N50°27'0.11'' E30°31'26.9'' - přibližná pozice dle adresy
Pomník přidal: Vladimír Štrupl

Hrob Obětí 2. světové války

Autor: Milena Kolariková, 11.02.2014
Umístění: Kyjev, vojenský hřbitov Lukjanivka
Nápis:
BOИHAM
ЧEXOCЛOBAЦКOЙ APMИИ ПABШИM B БOЯX
C ФAШИCTCКИMИ ЗAXBATЧИКAMИ
ПPИ OCBOБOЖДEHИИ ГOPOДA КИEBA
5 HOЯБPЯ 1943 ГOДA
ПOДПOPУЧИК OЛEHИЧ MИXAИЛ
CEPЖAHT MAКCИMOBИЧ BACИЛИЙ
BOИH УЛИГAHEЦ BACИЛИЙ
BOИH БOДHAP BACИЛИЙ
BOИH ПИЧКAP BACИЛИЙ
BOИH БУPДA ЯH
BOИH КOПЧA MИXAИЛ
BOИH ШУЛEBКA MИXAИЛ
BOИH AHДPУC CEMEH

OT ИCПOЛКOMA КИEBCКOГO ГOPOДCКOГO COBETA
ДEPУTATOB TPУДЯЩИXCЯ
1954 ГOД.
Poznámka:

V CEVH uvedeno těchto 17 jmen:
svob. Michal Bodnar
voj. Ivan Durda
voj. Juraj Foros
voj. Gregor Kabacij
voj. Ambrož Kepša
voj. Michal Kopča
des. Nikolaj Maximovič
voj. Ivan Mikita
ppor. Michal Olenič
voj. Vasil Pičkar
voj. Pavel Poniger
voj. Michal Sabadoš
voj. Michal Svida
voj. Josef Šulevka
voj. Vasil Ulihanec
voj. Erich Unger
voj. Nikolaj Žulkanič


Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, UKR1053
Souřadnice: N50°27'0.11'' E30°31'26.9'' - přibližná pozice dle adresy
Pomník přidal: Milena Kolariková
Příprava dat: Vladimír Štrupl

Pomník Čs. brigáda

Autor: Milena Kolariková, 08.03.2013
Umístění: Kyjev, Internacionální nám.
Nápis:
není úplně čitelný

Pomník přidal: Milena Kolariková
Příprava dat: Vladimír Štrupl

Památná deska Česká družina

Autor: Feďo Vrábel, 28.09.2014
Umístění: Kyjev, Sofijské náměstí, na zdi Sofijského chrámu
Nápis:
Zde na Sofijském náměstí 28. září 1914 (11. října nového kalendáře) slavnostně přisahali dobrovolníci České družiny a byl vysvěcen její prapor. Tím bylo zahájeno formování ozbrojených sil budoucí Československé republiky.
V roce 2014 věnovala Čs. obec legionářská
Poznámka:

text v ukrajinštině nepřepsán


Souřadnice: N50°27'12.2'' E30°30'57.74'' - přibližná pozice dle adresy
Pomník přidal: Feďo Vrábel