Praha 1
Pamětní deska Obětem 2. světové války
VĚRNI SOBĚ A NÁRODU
POLOŽILI TITO ZAMĚSTNANCI
POŠTOVNÍHO ÚŘADU PRAHA 7
SVÉ ŽIVOTY ZA SVOBODU VLASTI
Adam Jan, Bareš František, Čapek Jiří, Čtvrtečka Václav, Decsy Emil, Halačka František, Hlaváček Václav, Holler Karel, Jirout Adolf, Kabíček Jaroslav, Kolář Josef, Kotek František, Lederer Moric, Opatrný Josef, Prejza Václav, Provazník Josef, Svoboda Antonín, Šulc Otakar, Tuschl Josef, Urban Karel.
Josef Provazník
12. Listopad 1912 - 7. Květen 1945
poštovní zřízenec
Na Vrších 396, Praha VIII
padl před domem kde bydlel
(zdroj: Martin Václavík - vlastní bádání)
Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-0001-20453
Pomník přidal: Vladimír Štrupl
Doplnění informací: Martin Václavík
Pamětní deska Obětem 2. světové války
OLDŘICH HEŘMÁNEK Z PRAHY VIII
39.LETÝ 5.V.1945
VLADIMÍR BRABEC Z PRAHY-PODOLÍ
27.LETÝ 5.V.1945
LADISLAV SEDLÁK Z PRAHY XI
21.LETÝ 5.V.1945
NEZNÁMÝ BOJOVNÍK
NEZNÁMÝ BOJOVNÍK
NEZNÁMÝ BOJOVNÍK
NEZNÁMÝ BOJOVNÍK
NEZNÁMÝ BOJOVNÍK
VĚRNI ZŮSTANEME
Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE0001-55400
Pomník přidal: Vladimír Štrupl
Pamětní deska Jan Musil
8.V.1945
V BOJI PRO VLAST
A NÁS VŠECHNY
PADL NA TOMTO MÍSTĚ
JAN MUSIL
NAR. 24.XII.1893
NEZAPOMENEME!
Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-0001-20523
Pomník přidal: Vladimír Štrupl
Pamětní deska Obětem 2. světové války
PADLI ABYCHOM VĚČNĚ ŽILI
1939 - 1945
ALEŠ JAN
FÁRA FRANTIŠEK
HAMPL ANTONÍN
NOSEK JOSEF
ROŠICKÝ EVŽEN
ŠANTROCH VRATISLAV
ŠLEHOFER OTTO
ŠTOCHL ANTONÍN
VÁVRA HUGO
VELEBA JAROSLAV
VESELÝ FRANTIŠEK
VOGL ZDENĚK
VYDRA JOSEF
WALDMAN JOSEF
Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE0001-20549
Pomník přidal: Prof. Ing. Bohuslav Veverka, DrSc.
Pamětní desky Obětem 2. světové války
Na paměť padlých hrdinů kteří - plníce odkaz velkých synů národa nezradili, bojovali a život položili za demokratickou a svobodnou Československou republiku.
1939 -1945
Padlí civilisté a skauti ze Zpravodajské brigády
Mieczislav Ciepielovski, Jiří Čapek, Jaroslav Doležálek, Michal Dorotschenko, Josef Dvořák, František Fráňa, Václav Fráňa, Josef Havelec, Otakar Herink, Josef Hokeš, Jindřich Holec, Ladislav Jirásek, Josef Jirgl, Adolf Jirout, Miroslav Junek, Josef Juřík, Šimon Kalis, Josef Kolář, Bedřich Kopecký, Mateus Krasevski, Josef Kučera, Jindřich Lébr, Prokop Lojín, Vlastmil Marek, Vladimír Marek, Zdeněk Moučka, František Muller, Petro Nestiur, Jan Oglocinski, Zdeněk Paseka, Jan Petrák, Josef Pražma, Jiří Raur, Miroslav Rezek, Miloš Satrán, Karel Schuler, Nikolaj Sidorenko, František Jukl, Oldřich Sika, Josef Soukup, František Stavělík, Jiří Stuchlík, Alfons Svoboda, Ing.Karel Škarvan, Josef Šubrt, Mieszislav Tresciak, Václav Trojánek, Jan Vilhan, Milsolav Valentín, Stanislav Matuzsák, Jaroslav Kauscký, Jaroslav Průšek, Václav Sláma, Vít Sláma, Václav Prchlík, Karel Roos,
Padlí zaměstnanci
Vilém Bajgar, Karel Baláš, Josef Bukovský, Pavel Čermák, Josef Dvořák, František Faul, Josef Hofman, Vladimír Janoušek, Josef Just, Václav Kaňkovský, Josef Karabec, Jaroslav Karásek, Václav Kopřiva, Bohumil Korn, Bedřich Kroupa, Karel Kubík, Josef Jučera, Josef Kusala, Bohumil Lojín, Alois Pařenica, Jan Procházka, Antonín Ptáček, Jaroslav Robovský, Bohumil Sajtl, Šimon Salzer, František Sedlák, Karel Slanec, František Šedivý, Alois Tomás, Karel Trpálek, Jaroslav Truxa, Karel Tůma, Václav Včala, Jan Vella, Jaroslav Zábranský, Jan Zahrádka, Josef Zach, Jan Zeman, Adolf Zikán, Stanislav Zuzák
Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-0001-20501
Pomník přidal: Vladimír Štrupl
Pamětní deska Obětem 2. světové války
V ÚTERÝ 8. KVĚTNA
1945,
V DEN KAPITULACE
NĚMECKÝCH VOJSK
V PRAZE
BYLO U TÉTO ZDI
NACISTICKOU
ZVŮLÍ ZAVRAŽDĚNO
29 NAŠICH
SPOLUOBČANŮ.
ČEST JEJICH PAMÁTCE!
v roce 2015 byla deska vyměněna, původní stav - další 2 fotky v příloze
Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-0001-20519
Pomník přidal: Tomáš Klokočník
Doplnění informací: Vladimír Štrupl
Pamětní deska Obětem komunismu - politici ČSSD
Věnováno památce
Zdeňka Bechyně
Františka Čoupka
Přemysla Janýra
Josefa Munzara
Zdeňka Pešky
Josefa Veverky
a všem, kteří se v roce 1968
podíleli na pokusu o obnovení
Československé sociální demokracie
a tím i demokracie v zemi.
Jejich odkazu věrni zůstaneme!
Během pražského jara 1968 byl na konferenci bývalých sociálně demokratických funkcionářů ustaven pětičlenný ústřední přípravný výbor, který byl pověřen kontaktovat Národní frontu a informovat ji o obnovení strany, neboť její likvidaci sloučením s KSČ v červnu 1948 považovali podle organizačního řádu strany za neplatnou. Jednání s představiteli KSČ bylo neúspěšné a srpnová invaze vojsk Varšavského paktu obnovovací činnost ukončila.
Zdeněk Bechyně (1905 Prostějov – 1974 Mariánské Lázně) byl v letech 1945–1948 členem krajského vedení sociální demokracie v Karlových Varech a náhradník ústředního výkonného výboru; odpůrce Fierlingerovy prokomunistické politiky. V březnu 1949 byl poprvé zatčen a v září téhož roku propuštěn. Znovu zatčen byl v červnu 1950 a v roce 1951 odsouzen za velezradu ke čtrnácti letům vězení; propuštěn byl až v červnu 1964. V době pražského jara 1968 stál v čele úsilí o obnovu Československé sociální demokracie; koncem dubna 1968 byl zvolen předsedou přípravného výboru strany a od května do července 1968 vedl jeho jménem jednání s představiteli KSČ a Národní fronty. Po srpnové invazi ukončil činnost přípravného výboru. Na jaře 1969 se v Londýně setkal s vedoucími reprezentanty exilové ČSSD. Do své smrti žil v ústraní v Mariánských Lázních.
František Čoupek (1893 Bosonohy u Brna – 1972 Brno) po roce 1920 začal působit v sociálně demokratické straně a jejich odborech, posléze byl zvolen členem krajského stranického vedení v Brně. Za německé okupace byl vězněn. Po válce až do roku 1948 byl předsedou brněnského krajského výkonného výboru a současně členem ústředního výkonného výboru strany; byl odpůrce Fierlingerovy linie. V době únorové krize 1948 byl zbaven všech funkcí a vyloučen ze strany. V roce 1953 byl zatčen a v procesu s brněnskými sociálními demokraty v dubnu 1955 jako hlava protistátní skupiny odsouzen k 25 letům vězení; propuštěn byl až v prosinci 1963. Na jaře 1968 se zapojil do úsilí o obnovu Čs. sociální demokracie a byl zvolen do pětičlenného přípravného výboru strany. Po srpnové sovětské invazi 1968 odešel do ústraní.
Přemysl Janýr (1926 Bratislava – 1998 Praha) byl od roku 1945 členem sociální demokracie a 1945–1948 předsedou krajské komise sociálně demokratické mládeže v Českých Budějovicích a členem ústřední komise mládeže ČSSD. V roce 1949 byl zatčen, obviněn z velezrady a špionáže a odsouzen k deseti rokům vězení, v roce 1955 byl podmíněně propuštěn. V roce 1965 byl rehabilitován a poté působil jako novinář. Na jaře a v létě 1968 patřil k protagonistům úsilí o obnovu sociální demokracie, stal se členem přípravného výboru a účastnil se všech jednání s představiteli KSČ a Národní rady. V říjnu 1968 odešel na studijní pobyt do Vídně, kde záhy zůstal v exilu. Pracoval jako funkcionář exilové ČSSD, ve Vídni vydával občasník Korespondence, podporoval československý disent, publikoval v exilovém tisku. Koncem listopadu 1989 se vrátil do vlasti a podílel se na obnovení ČSSD a jejího tisku.
Josef Munzar (1904 Košťálov u Lomnice nad Popelkou – 1971 Praha) byl od roku 1926 členem a funkcionářem sociálně demokratické strany a jejich odborů. Po únorovém převratu 1948 byl zbaven funkcí a propuštěn ze zaměstnání. Na přelomu 40. a 50. let udržoval styky se sociálně demokratickou opozicí proti komunistickému režimu, rozšiřoval protistátní letáky a údajně navázal spojení s exilovou ČSSD. V lednu 1954 byl zatčen a v říjnu téhož roku odsouzen ve velkém procesu s „pravicovými“ sociálními demokraty k sedmnácti letům vězení; v květnu 1960 byl propuštěn na amnestii. V době pražského jara 1968 se aktivně podílel na pokusu o obnovení činnosti sociální demokracie a stal se jedním z pěti členů jejího ústředního přípravného výboru.
Zdeněk Peška (1900 Praha – 1970 Praha) působil jako profesor ústavního práva na Právnické fakultě UK v Praze a předseda Sdružení sociálně demokratických právníků. Během druhé světové války byl vězněn. Po únorovém převratu 1948 se podílel na protikomunistické rezistenci, spoluzakládal ilegální Československou sociální demokracii. V roce 1949 byl zatčen a následující rok v procesu s Miladou Horákovou odsouzen k 25 letům vězení. V roce 1960 byl propuštěn na amnestii a v roce 1968 právně rehabilitován. V době pražského jara 1968 se účastnil diskuzí někdejších funkcionářů sociální demokracie o možnosti obnovy strany, k níž se stavěl dosti skepticky, a stal se členem přípravného výboru Masarykova sdružení demokratického socialismu.
Josef Veverka (1903 Nymburk – 1971 Liberec) byl od roku 1920 členem Československé sociálně demokratické strany dělnické, posléze redaktorem jejího tisku. Během Protektorátu byl dvakrát vězněn. Po únoru 1948 byl zbaven všech funkcí, propuštěn z redakce Stráže severu a vyloučen z ČSSD. V září 1949 byl nejprve internován v pracovním táboře, poté zatčen a v červnu 1950 v procesu se sociálními demokraty odsouzen ke dvanácti letům vězení, v listopadu 1954 v novém procesu na doživotí (trest později změněn na dvacet jedna let vězení). Propuštěn byl až v lednu 1964 po intervenci britské Labour Party. v době pražského jara 1968 stal členem přípravného výboru pro obnovení činnosti ČSSD a předsedou liberecké odbočky K-231.
(zdroj: http://www.pametnimista.usd.cas.cz )
Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Pomník přidal: Marek Lanzendorf
Pomník Obětem války 1848-49
není
Socha dvouocasého lva s českou královskou korunou na hlavě je dílem slavného sochaře Josefa Maxe (1804-1855), jehož díla zdobí i Karlův most. Jednu z jeho sochařských prací, pomník maršála Václav Radeckého z Radče, můžeme obdivovat v lapidáriu Národního muzea na pražském Výstavišti.
Vytvořil ji v roce 1852 na památku českých vojínů, kteří padli v řadách rakouské armády při italském tažení v letech 1848-49. Podnět k vytvoření pomníku dala hraběnka Eliška Šliková, jejíž bratr byl jedním z císařských generálů.
Původně stál lev na hradební baště poblíž Nové brány (dříve v místech Hybernské ulice). Po vykoupení opevnění pražskou obcí byl v r. 1875 přenesen do městských sadů Na Poříčí, kde vydržel do r. 1950 před městským muzeem. V r. 1952 byl pak přenesen na své dnešní místo.
V březnu 2014 byl podstavec vandalsky poničen nasprejovaným nápisem. Vzhledem k tomu, že barva se vpila hluboko do pórů pískovcového kvádru, nestačilo jej pouze vyčistit, ale po odstranění černé barvy muselo být
přistoupeno k restaurátorské retuši. Po vymazání písma bylo nutné retušovat a zapatinovat i okolní plochu podstavce a tím sjednotit barevnost pískovce v estetický celek. Policii se podařilo pachatele dopadnout, neboť na sochu napsal svoje jméno. Oprava byla vyčíslena na 18 400 Kč.
(Zdroj: E. Hrubešová a J. Hrubeš - Pražské sochy a pomníky, 2009 a Metro, 22.5.2014)
Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Pomník přidal: Vladimír Štrupl
Pamětní deska Obětem 2. světové války
V TÉTO BUDOVĚ BÝVALA
V LETECH 1920-1942
ŽIDOVSKÁ OBECNÁ ŠKOLA
A V LETECH 1942-1945
ŽIDOVSKÉ ÚSTŘEDNÍ MUZEUM
VĚTŠINA DĚTÍ, UČITELŮ
A PRACOVNÍKŮ MUZEA
BĚHEM VÁLKY ZAHYNULA
IN THIS BUILDING WAS BASED
THE JEWISH PRIMARY SCHOOL
IN THE YEARS 1920-1942 AND
THE CENTRAL JEWISH MUSEUM
IN THE YEARS 1942-1945
MOST OF THE CHILDREN, TEACHERS
AND MUSEUM PERSONEL
PERISHED DURING THE WAR
Následuje identický text v hebrejštině
Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Pomník přidal: Vladimír Štrupl
Pamětní deska Berta a Tobiáš Jakobovits
ZDE ŽILI V LETECH 1922 – 1938
BERTA A TOBIÁŠ JAKOBOVITS
V ŽIDOVSKÉM ÚSTŘEDNÍM MUZEU
PRACOVALI V LETECH 1941 – 1944
27. 10. 1944 BYLI DEPORTOVÁNI
DO OSVĚTIMI, KDE ZAHYNULI
Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Pomník přidal: Josef Kareš
Příprava dat: Aleš Zahradníček