generálmajor Richard Tesařík
* 3.12.1915 (Praha)† 27.3.1967 (Příbram)
Richard Tesařík se narodil 3.12.1915 v Praze v rodině obchodního příručího a operní subrety. Od roku 1921 žila jejich rodina v Příbrami, kde absolvoval obecnou školu, měšťanku a obchodní nástavbu a později aranžerskou školu v Praze.
V říjnu 1937 nastoupil vojenskou prezenční službu v Berouně, odkud byl vyslán do poddůstojnické školy v Kladně. Po škole se v dubnu 1938 vrátil do Berouna, během mobilizace velel družstvu u strážního praporu v Postoloprtech u Žatce.
Po mnichovské kapitulaci byl přemístěn k hraničnímu praporu na Podkarpatskou Rus, kde se v březnu 1939 se svým družstvem zúčastnil boje u Domaninského mostu s maďarskými fašisty. Poté byl převelen do Pardubic, kde se rozhodl, že opustí okupovanou vlast a připojí se k zahraničnímu odboji. Krátce před vypuknutím války překročil v srpnu hranice protektorátu a odešel do Krakova, kde se přihlásil k Legionu Čechů a Slováků v Polsku. S ním se pak v září téhož roku zúčastnil prvních bojů s Němci jako střelec protiletadlového kulometu. Po ústupu polské armády byla naše vojska zajata Rudou armádou,a po krátké internaci byl propuštěn. Žil u rodiny volyňských Čechů v Českém Kvasilovu na Ukrajině, odkud se skupinou dobrovolníků odešel v březnu 1940 do výcvikového tábora našeho vojska (tehdy ale v podstatě internačního tábora) v Orankách, později v Suzdalu, kde se stal instruktorem tzv. Východní skupiny čs. armády v zahraničí v hodnosti četaře. Od února 1942, kdy se naše jednotky začaly formovat v Buzuluku, byl zařazen jako výkonný rotmistr 2. roty 1. čs. samostatného polního praporu v SSSR v hodnosti rotného. Pak absolvoval důstojnický kurz, po něm se stal velitelem čety 2. pěší roty a v lednu 1943 odjel s jednotkou na frontu.
Již v prvním boji 1. čs. samostatného polního praporu se u Sokolova vyznamenal, když při protiútoku na řece Mži v noci 9.3.1943 zastoupil těžce zraněného velitele roty a v boji zblízka, při kterém byl sám lehce raněn, zabil německého poddůstojníka a ukořistil cenné dokumenty. Za mimořádnou odvahu a hrdinství byl vyznamenán Československým válečným křížem 1939 a sovětským Řádem Rudé hvězdy.
V červenci 1943, kdy měl již hodnost podporučíka, se přihlásil k nově se formující 1. čs. samostatné tankové brigádě v Tambově, nastoupil do přeškolovacího kurzu, po jeho dokončení byl jmenován do funkce velitele roty lehkých tanků T-70. Se svojí rotou se pak zúčastnil bojů o Kyjev a na západní Ukrajině. Byl ustaven do funkce velitele praporu, který pod jeho velením razil cestu 2. polnímu praporu a dne 6.11.1943 jako jedna z prvních jednotek vůbec, dosáhl břehů Dněpru. V tomto boji podporučík Richard Tesařík osobně zlikvidoval tři kulometná hnízda a zničil protitankový kanón. Těmito hrdinskými činy se stal jedním ze tří příslušníků československé jednotky, kterým byla 21.12.1943 udělena Zlatá hvězda Hrdiny SSSR za osvobození Kyjeva. Kromě tohoto vysokého vyznamenání obdržel svůj druhý Československý válečný kříž 1939 a v březnu 1944 byl povýšen do hodnosti poručíka. V červnu se pak oženil se zdravotnicí, rotnou Markétou Olšanovou, kterou poznal již u Sokolova.
V září 1944, jako velitel 3. tankového praporu se zúčastnil zahájení karpatsko-dukelské operace, kdy
v bojích o Hyrowu horu utrpěl jeho tank přímý zásah, při němž přišel o levé oko. Po vyléčení ze zranění se v listopadu téhož roku vrátil na frontu již v hodnosti nadporučíka. Velel praporu v závěrečných bojích na Dukle, kde získal svůj třetí Československý válečný kříž 1939.
Bojovou cestu zakončil ve Slezsku, kde se jeho prapor zúčastnil druhé fáze Ostravské operace na konci března 1945. Pak byl jmenován velitelem čestné stráže prezidenta republiky Edvarda Beneše v Košicích. Ke své jednotce se vrátil až po válce, kdy plnil úkoly k zajištění hranic republiky ve Slezsku.
Od října 1945, v hodnosti štábního kapitána, začal studovat na Vojenské akademii tankových a mechanizovaných vojsk v Moskvě, úspěšně absolvoval v červnu 1949. Od července 1949, jako major, učil na Vyšším vojenském učilišti v Praze, od roku 1950, jako podplukovník byl jmenován do funkce náčelníka štábu velitelství tankového a mechanizovaného vojska MNO. V prosinci 1951 byl povýšen do hodnosti plukovníka, po konfliktu s ministrem obrany A. Čepičkou musel v říjnu 1952 MNO opustit a stal se velitelem tankového a mechanizovaného vojska 2. vojenského okruhu v Trenčíně. Podle vzpomínek tehdejších důstojníků se těžko adaptoval do mírového života a občas se choval svérázně. O jeho excesech kolovaly po řadu let v ČSLA různé historky. Není se čemu divit, že v prosinci 1953 byl zatčen a uvězněn v Ruzyni pro ztrátu tajného dokumentu a kvůli řízení v opilosti a zranění chodce. V srpnu 1954 byl, v souvislosti s návštěvou N. S. Chruščeva propuštěn a následně odsouzen jen ke krátkému podmíněnému trestu za nedbalost. V listopadu pak převzal velení 13. tankové divize a po pádu ministra A. Čepičky byl v červnu 1956 povýšen do hodnosti generálmajora. Poté, co vystřídal několik velitelských funkcí, byl vyslán v srpnu 1959 na Akademii generálního štábu v Moskvě, ale pro časté konflikty s ostatními posluchači a nevhodné chování na recepci maďarského velvyslanectví ho nadřízení odvolali zpět do Prahy (podle tehdejší historky šlo o „nevhodné“ vyjádření proti přátelení se s Němci). V listopadu 1960 byl vyloučen z KSČ a současně propuštěn z armády.
Po nuceném odchodu do zálohy pracoval v ČSAD a to až do června 1966, kdy přešel do podniku AVIA-Letňany jako bezpečnostní technik. V té době se výrazně zhoršil jeho zdravotní stav, v listopadu 1966 odešel do důchodu a brzy poté, 27.3.1967, zemřel na infarkt. Je pochován v rodinné hrobce v Příbrami.
Zdroje (mimo informací z desek):
http://forum.valka.cz/viewtopic.php/t/33173
VPM:
hrob - Příbram, okres Příbram
památník - Kyjev, stát Ukrajina
pomník - Vyšný Komárnik, stát Slovenská republika
pomník - Příbram, okres Příbram
Vaše komentáře, připomínky, návrhy či doplnění zasílejte prosím na monument@vets.cz.