Ora
Hrob Ignác Brumar
neznámý
ZÚ Řím obdržel v březnu letošního roku žádost MO ČR o zjištění, zda se dochoval hrob rakousko-uherského vojáka české národnosti Ignáce Brumara, narozen 6.7.1896 v Prostějově, zemřel dne 18. října 1918 ve vojenské polní nemocnici Červeného kříže číslo 2 v Pieve Tesino (Trento). ZÚ Řím následně kontaktoval místní zastupitelstvo v Trentu (oddělení pro správu hřbitovů) a pana Tiziano Berte z vojenského muzea v Roveretu se žádostí o zjištění, zda byly ostatky Ignáce Brumara po zrušení původního hřbitova přeneseny do rakousko-uherského vojenského ossária v Trentu nebo na centrální vojenské pohřebiště v Castel Dante v Roveretu, jak to bylo obvyklé ve většině podobných případů. Paní Monica Pedri z radnice v Trentu předala naši žádost místnímu badateli – pan Giuseppe Ielen, od kterého jsme obdrželi informaci, že původní vojenský hřbitov v Tesino byl zrušen ve 30. letech 20. století. Pan Ielen nám zaslal složku 6 historických fotografií ze svého archivu – 5 dobových fotografií vojenského hřbitova v Pieve Tesino, kde byl původně pohřben vojín Brumar a 1 fotografii italské vojenské ambulance Italského Červeného kříže číslo 75 z roku 1915, které zasíláme v příloze. Další informace jsme získali od pana Berte, který na tomto pátrání spolupracoval s amatérským badatelem panem Giovanni Terranova z Trenta.
Počátkem tohoto týdne ZÚ Řím obdržel finální informaci o výsledku pátrání, která opravuje předchozí zprávu, že Ignác Brumar je zřejmě pohřben jako bezejmenný voják na centrálním vojenském pohřebišti v Roveretu. Oběma badatelům se podařilo zjistit, že ostatky Ignáce Brumara byly nejprve ve 30. letech 20. přeneseny na hřbitov v Grigno, odkud byly následně přeloženy na rakousko-uherský vojenský hřbitov v Ora, kde odpočívají až do současné doby. Při exhumaci bylo jméno Ignáce Brumara s největší pravděpodobností pozměněno na Ignaz Brunner, je evidován jako Rakušan, bez uvedení data narození a čísla vojenské jednotky. Pozměnění jmen padlých českých vojáků do německé podoby i jejich následné zkomolení při přepisu je v obdobných případech zcela běžné. Doporučujeme rodině padlého případně ověřit dotazem u Rakouského Černého kříže, zda v rakouských vojenských registrech nejsou dochovány bližší údaje o Ignáci Brumarovi a Ignazi Brunnerovi, které by jednoznačně potvrzovaly, že se jedná o tu samou osobu. ZÚ Řím se však na základě výše uvedených informací domnívá, že se oběma italským badatelům podařilo najít hrob Ignáce Brumara, který se i po exhumaci dochoval jako samostatný hrob včetně pomníku (nepříliš častý případ). V obdobných případech lze většinou jen určit přibližné uložení ostatků na některém centrálním vojenském pohřebišti.
Ora (německy Auer) italský region Trentino, provincie Bolzano je obec se 3 537 obyvateli, z toho 70% je německé národnosti. Zdejší rakousko-uherský vojenský hřbitov vznikl za 1. světové války v roce 1917, v té době sloužil jako pohřebiště rakouských vojáků, kteří zemřeli v blízké vojenské nemocnici i ruských válečných zajatců, kteří zde budovali železniční trať. Po 2. světové válce se z tohoto hřbitova díky aktivitě Rakouského Černého kříže stalo centrální rakousko-uherské vojenské pohřebiště, na kterém se nachází 953 hrobů (z toho 129 bezejmenných vojáků).
Současná poloha hrobu Ignáce Brumara – Ignaze Brunnera (Ora-Auer): kříž číslo 347 (Kreuz nummer 347), hrob číslo 5 (Grab 5), řada 11 (Reihe 11), strana II (Seite II), národnost Rakušan (Ost.).
(zdroj: Velvyslanectví České republiky Řím, PhDr. Ing. Jozef Špánik)
Webová stránka s informacemi k rakousko-uherskému vojenskému hřbitovu v Ora:
http://www.trentinograndeguerra.it/context.jsp?ID_LINK=74&area=5&id_context=344#
Ignác Brumar , nar. 6.7.1896, Prostějov, hodnost neuvedena, zemřel 18.10.1918, Pieve Tesino, podlehl zranění v polní nemocnici ČK č. 2.
(zdroj: http://vuapraha.cz/sites/default/files/kartoteka_padlych_v_1_sv_valce/B/Brud%20-%20Bu%C4%8D/ipage00043.htm )
Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, ITA41817
Souřadnice: N46°20'47.72'' E11°17'55.07'' - přibližná pozice dle adresy
Pomník přidal: PhDr. Ing. Jozef Špánik
Příprava dat: Ing. František Jedlička
