Spolek pro vojenská pietní místa

Nápis:
MILADA HORÁKOVÁ

NAROZENA: 25.12.1901
POPRAVENA: 27.6.1950 VE VĚKU
48. LET
ŽIVOTOPIS: BYLA ČESKOSLOVENSKÁ POLITIČKA
POPRAVENÁ ZA ÚDAJNÉ SPIKNUTÍ A VELEZRADU BĚHEM KOMUNI-
STICKÝCH POLITICKÝCH PROCESŮ\. V 50. LETECH MINULÉHO STOLETÍ.
BYLA JEDINOU ŽENOU POPRAVENOU BĚHEM TĚCHTO NESPRAVEDLIVÝCH
PROCESŮ.
DÍKY MIMOŘÁDNÉ ODVAZE PROJEVENÉ BĚHEM SVÉHO PROCESU SE STALA
SYMBOLEM ODPORU PROTI ZLOVŮLI VLÁDNOUCÍ KOMUNISTICKÉ STRANY.
POSLEDNÍ SLOVA: PADÁM,PADÁM,TENTO BOJ JSEM PROHRÁLA
ODCHÁZÍM ČESTNĚ MILUJITUTO ZEM, MILUJI TENTO LID, BUDUJTE MU
BLAHOBYT. ODCHÁZÍM BEZ NENÁVISTI K VÁM. PŘEJI VÁM TO, PŘEJIVÁM
TO...


DĚKUJEME VŠEM,
ORGANIZACÍM I JEDNOTLIVCŮM,
KTEŘÍ NÁS FINANČNĚ PODPOŘILI A
PODÍLELI SE S NÁMI NA REALIZACI PROJEKTU

PĚSTUJ PROSTOR PŘEDŠKOLÍ

CELÝ PROJEKT BY NEVZNIKL BEZ NÁS:
ANNA BOŠKOVÁ, NELA DIVIŠOVÁ, ANNA A ŠTĚPÁNKA DOLEJŠOVY,
TEREZA MAJŠMANOVÁ, MARKÉTA KLENCOVÁ, KATEŘINA KREJČOVÁ,
ANNA A LUCIE MATĚJKOVY, ELIŠKA RUŽIAKOVÁ, STEPHANIE
SEYMOUR, ZUZANA ŠTĚPÁNÍKOVÁ, LUKÁŠ TRYKAR,
A DĚTI Z KROUŽKŮ KERAMIKY DANY KRÁČMAROVÉ


MOJI MILOVANÍ

VÍTE, ŽE JSEM VÁM ČASTO,
PO NÁVRATU Z NĚMECKÉHO VĚZENÍ
ŘÍKALA, ŽE JSEM SI VĚDOM, ŽE
MŮJ ŽIVOT, KTERÝ JSEM OPRAVDU
BOŽÍM ZÁZRAKEM ZACHRÁNILA,
BYL MI JENOM PROPŮJČEN. COŽPAK
JSEM SE TEHDY MUSELA VRÁTIT ? MÁ
HLAVA BYLA JIŽ ZTRACENA, 27 KA-
MARÁDŮ PADLO POD SEKYROU, A JÁ
BYLA NAJEDNOU ZASE MEZI VÁMI...
NELITUJTE MNE. ŽILA JSEM PLNÝ,
OPRAVDOVÝ ŽIVOT, KTERÝ NESTÁL,
NEZAHNÍVAL, ALE PRUDCE
TEKL A VÍŘIL.....


TŘI HODINY PŘED POPRAVOU

MOJI NEJMILEJŠÍ BEZRADNÁ
A ZOUFALÁ NEJSEM - A TOTO
NEHRAJI, JE TO VE MNE TAK
KLIDNÉ, PONĚVADŽ MÁM KLID VE
SVÉM SVĚDOMÍ...
MÁM VÁS TOLIK, TOLIK RÁDA. LÍBÁM
VÁS A TISKNU. JSEM V MYSLI
A MODLITBÁCH JEN A JEN U VÁS.
HRÁLA JSEM TO SNAD ŠPATNĚ, ALE
MYSLELA JSEM TO POCTIVĚ. TO MI
MŮŽETE VĚŘIT. JSEM POKORNÁ
A ODEVZDANÁ DO VŮLE BOŽÍ-TUTO
ZKOUŠKU MI URČIL A JÁ JÍ PROCHÁ-
ZÍM S JEDINÝM PŘÁNÍM: ABYCH
SPLNILA ZÁKONY BOŽÍ A ZA-
CHOVALA SVÉ ČESTNÉ
LIDSKÉ JMÉNO....


MÁ JEDINÁ DCERUŠKO JANO

...CHOĎ SVĚTEM S OČIMA OTEVŘENÝMA
A POSLOUCHEJ NEJEN SVOJE BOLESTI
A ZÁJMY ALE I BOLESTI, ZÁJMY
A TUŽBY TĚCH OSTATNÍCH. NEŘÍKEJ
NIKDY NAD ŽÁDNOU VĚCÍ: DO TOHO
MI NIC NENÍ VŠECHNO TĚ MUSÍ
ZAJÍMAT A HLAVNĚ O VŠEM MUSÍŠ
HLOUBAT, POROVNÁVAT, DÁVAT SI
JEDNOTLIVÉ JEVY DOHROMADY. ČLOVĚK
NEŽIJE NA SVĚTĚ SÁM - V TOM JE
VELIKÉ ŠTĚSTÍ, ALE TAKÉ OHROMNÁ
POVINNOST. TA POVINNOST JE V PRVÉ
ŘADĚ V TOM NEBÝT A NEČINIT SE
VÝLUČNÝM, TEDY SPLYNOUT S
POTŘEBAMI A CÍLEM OSTATNÍCH.
......


MŮJ, MUŽI NEJDRAŽŠÍ....

...PÍŠI TI JAKO VŠEM OSTATNÍM
A NEVÍM ANI, JSI-LI MEZI ŽIVÝMI
A JELI VŮBEC KDY MOŽNO, ABYS TATO
SLOVA ČETL. TO JE NEJVĚTŠÍ BOLESTÍ
MÉHO SRDCE, ŽE NEVÍM O TOBĚ NIC
A NEMÁM O TOBĚ ŽÁDNOU, ANI TU
SMUTNOU JISTOTU, A UŽ SNAD ZBÝVÁ
JEN NĚKOLIK HODIN Z MÉHO ŽIVOTA.
JE TO POPRVÉ ZA TA DLOUHÁ LÉTA
NAŠEHO SPOLEČNÉHO ŽIVOTA, CO STOJÍM
BEZ TEBE VE ZKOUŠCE, KTEROU MI OSUD
URČIL. JSEM PŘI TOM POMYŠLENÍ TAK
SAMA A NEDOVEDU Z TÉ TRAGÉDIE NIC
POCHOPIT. SNAD SE MI TO VYSVĚTLÍ AŽ
NĚKDE TAM, KDE SE NAŠE DUŠE ZASE
SEJDOU...