Praha 5

Bieblova, Butovická, Drtinova, Duškova, Habartovská, Hlubočepská, Holečkova, Janáčkovo nábřeží, Jindřicha Plachty, Jinonická, K Barrandovu, Ke Smíchovu, Klamovka, Kováků, Kříženeckého náměstí, Křížová, Lipová alej, Matoušova, Mělnická, Mošnova, Musílkova, Na Doubkové, Na Farkáně III, Na Hřebenkách, Na Skalce, Na Srpečku, Na Šumavě, Na Václavce, Na Zlíchově, Nádražní, náměstí 14. října, náměstí Kinských, náměstí Pod Lipou, Naskové, Pavla Švandy ze Semčic, Pechlátova, Peroutkova, Plaská, Plzeňská, Pod Habrovou, Pod Klikovkou, Pod Kotlářkou, Pod Žvahovem, Preslova, Prosluněná, Radlická, Slávy Horníka, Strakonická, Stroupežnického, Štefánikova, Švédská, Tůmova, U Kostela, U Mrázovky, U Nikolajky, U Pernikářky, U Santošky, U Smíchovského hřbitova, V Cibulkách, V Úvalu, Vavřinecká, Višňovka, Vítězná, Vrázova, Výmolova, Xaveriova, Zahradníčkova, Zborovská, Žvahovská

Hrob Vladimír Kašpar

Autor: Vladimír Štrupl, 26.05.2017
Umístění: Praha 5, Plzeňská 30/233, lesní hřbitov u krematoria Motol, hrob č. 174
Nápis:
Dr. VLADO KAŠPAR
plukovník v. v.
novinář
*11.8.1923 +4.2.2006
Poznámka:

PhDr. Vladimír, též Vlado, Kašpar, se narodil ve slovenské Nitře. Byl čs. odbojář, voják, novinář, politik Komunistické strany Slovenska, později působící za Komunistickou stranu Československa v českých zemích, poslanec České národní rady a poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění na počátku normalizace. Po roce 1969 profesně a politicky pronásledován. Po roce 1989 aktivní při základání profesních sdružení novinářů v České republice.
Za války se podílel na odboji. Byl mu udělen Čs. válečný kříž a Řád Slovenského národního povstání. Původním povoláním byl novinář. Po válce nastoupil jako redaktor do armádního deníku Bojovník a do listu Obrana lidu. Od roku 1950 řídil úsek tisku a kultury Ministerstva národní obrany v Praze, později byl šéfredaktorem listu Československý voják. V lednu 1955 byl vyloučen z KSČ a degradován do hodnosti vojína. Pracoval potom jako dělník, dálkově tehdy vystudoval žurnalistiku na filologické fakultě Univerzity Karlovy. Později mu byl umožněn návrat do žurnalistické profese, v roce 1964 založil časopis Signál, který pak řídil pět let. V červnu 1968 se stal prvním předsedou Svazu českých novinářů. Tento post zastával do září 1969. K roku 1969 je uváděn jako předseda Svazu českých novinářů a předseda Ústředí novinářů ČSSR, bytem Praha. Zasedal v ČNR, působil v její státoprávní a kulturní komisi.
Po provedení federalizace Československa usedl do Sněmovny národů Federálního shromáždění.
Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa ho Ústřední výbor Komunistické strany. V té době je uváděn jako šéfredaktor časopisu Signál. Za normalizace musel opustit redakci Signálu a v dubnu 1970 byl už podruhé ve svém životě vyloučen z KSČ. Pracoval potom v Podniku technických a propagačních služeb průmyslu a v Technicko-ekonomickém ústavu těžkého strojírenství, kde setrval do ledna 1989, kdy odešel do penze. Po sametové revoluci patřil mezi zakladatele Syndikátu českých novinářů a Klubu novinářů Pražského jara 1968. Byl členem výborů obou těchto sdružení a členem řídícího výboru Mezinárodní federace novinářů.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Vladim%C3%ADr_Ka%C5%A1par


Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Souřadnice: N50°3'51.11'' E14°19'31.1'' (střed hřbitova)
Pomník přidal: Diana a Vladimír Štruplovi
Příprava dat: Vladimír Štrupl

Hrob Milan Štěrba

Autor: Aleš Zahradníček, 29.12.2008
Umístění: Praha 5, Plzeňská 30/233, lesní hřbitov u krematoria Motol
Nápis:
SOG

por. MILAN ŠTĚRBA
*25.8.1973 +17.3.2008

Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Pomník přidal: Vladimír Štrupl
Příprava dat: Vladimír Štrupl

Společné pohřebiště Obětí komunismu

Autor: Prof. Ing. Bohuslav Veverka, DrSc., 04.12.2007
Umístění: Praha 5, Plzeňská 30/233, Lesní hřbitov u krematoria Motol
Nápis:
nápisy na jednotlivých deskách:
SPOLEČNÉ POHŘEBIŠTĚ

OBĚTEM KOMUNISMU

OBĚTEM KOMUNISMU 1948 - 1989
ZEMŘELI ZA TEBE, ZEMŘELI ZA NÁS

K PAMÁTNÍKU OBĚTÍ KOMUNISMU
Hromadné hroby v Ďáblicích a společné pohřebiště zdejšího hřbitova jsou místa kam se v Praze ukládala těla a popel obětí komunismu.
Nespěcháš-li, zajdi alespoň na chvíli za těmi, kteří se svobody nedožili, zemřeli za Tebe, zemřeli za nás.

Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Souřadnice: N50°03'53.4'' E14°19'25.1''
Pomník přidal: Prof. Ing. Bohuslav Veverka, DrSc.
Příprava dat: Martin Brynych

Kenotaf Jan Hlína

Autor: Hana Krátošková, 25.10.2016
Umístění: Praha 5, Plzeňská 30/233, oddělení 5
Nápis:
JAN HLÍNA
7.3.1896 - 2.9.1954
Poznámka:

Hlína Jan, nar. 7.3.1896 Žižkov okr. Praha, bydliště Radošice, Skuteč okr. Blatná, Vysoké Mýto. V RU armádě sloužil u 11. pěšího pluku jako vojín. Zajat 2.11.1916, Faitha. Do čs. legií v Itálii se přihlásil 30.11.1917, Padula. Zařazen 17.4.1918 k 33. pěšímu pluku. Službu v legiích ukončil 15.7.1919, kdy přešel k četnictvu.
(zdroj http://www.vuapraha.cz/soldier/7019378 )


Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Souřadnice: N50°3'51.54'' E14°19'31.22'' (střed oddělení)
Pomník přidal: Marek Skýpala

Kenotaf Josef Fischer

Autor: Vladimír Štrupl, 25.05.2017
Umístění: Praha 5, Plzeňská 30/233, lesní hřbitov u krematoria Motol, hrob č. 629
Nápis:
JOSEF FISCHER
2.8.1895 - 29.3.1945
KONCENTRAČNÍ TÁBOR DACHAU

Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Souřadnice: N50°3'51.11'' E14°19'31.1'' (střed hřbitova)
Pomník přidal: Diana a Vladimír Štruplovi
Příprava dat: Vladimír Štrupl

Kenotaf Otakar Sviták

Autor: Vladimír Štrupl, 26.05.2017
Umístění: Praha 5, Plzeňská 30/233, lesní hřbitov u krematoria Motol, hrob č. 216
Nápis:
IN MEMORIAM
GENERÁL LETECTVA OTAKAR SVITÁK
POLOŽIL ŽIVOT ZA VLAST
3.3.1894 - 26.8.1942
Poznámka:

Nápis na desce je prakticky nečitelný, umístění je označeno červenou šipkou. Místo není VH podle zákona č. 122/2004 Sb.
Narodil se v Kopřivnici na Moravě. Odveden 20. 6. 1915, přidělen k 100. pěšímu pluku a stal se jednoročním dobrovolníkem. 7. října téhož roku byl povýšen do hodnosti svobodníka, od 1. března 1916 převelen k 56. pěšímu pluku na východní frontu.
12. července 1916 byl Sviták v bitvě o Piotrkow zajat ruskými vojsky, která ho předala do důstojnického zajateckého tábora v Bolchově, protože v té době měl již hodnost podporučíka. V zajateckém táboře byl členem zajateckého výboru.
V lednu 1919 byl Sviták jmenován velitelem šestého vlaku s kulometnou rotou a s plukovním skladem. 8. června 1920 se pluk probojoval až do Vladivostoku, ze kterého odjel Sviták a další legionáři do Britské Kolumbie v Kanadě. Poté jeli vlakem do Québecu a pak opět lodí do Evropy.
Dne 2. listopadu 1920 byl Sviták přidělen ke 2. leteckému pluku do Olomouce, kde pracoval jako přednosta v hlavních vzduchoplaveckých dílnách. Výnosem Ministerstva národní obrany č. j. 15263/III – I. odd. byl ustanoven k 30. září 1929 přednostou III. letecko-hospodářského oddělení III. odboru – leteckého - MNO, které se nacházelo v Praze, a byl povýšen na podplukovníka (s účinností od 18. prosince 1929). Do Prahy se přestěhoval i s rodinou a bydleli v bytě v Dejvicích, Velvarská 24.
1. ledna roku 1937 byl povýšen na plukovníka technické zbrojní letecké služby.
S obsazením pohraničí německým Wehrmachtem čekalo Svitáka nové a důležitější poslání. Organizoval odsun pilotů a leteckých mechaniků z okleštěného a později okupovaného Československa. Byla to rozsáhlá vojenská akce, která byla organizovaná ilegální vojenskou odbojovou skupinou „Obrana národa“, jež působila od podzimu 1938 do jara 1939 jako součást Ústředního vedení odboje domácího (ÚVOD). Velitelem této organizace byl gen. Josef Bílý a Sviták byl členem jeho „generálního štábu“. Také prováděl průmyslovou špionáž v různých průmyslových podnicích po celém území protektorátu. 27. července 1940 byl v Praze zatčen gestapem a počátkem r. 1941 převezen do vězení v Drážďanech a za rok do Berlína, do vězení Plötzensee, kde byl pak popraven
V roce 1946 byl vyznamenán Čs. válečným křížem 1939 in memoriam a povýšen do hodnosti generála in memoriam. V roce 1947 Legionářská obec na Vinohradech uspořádala slavnost, při níž se přejmenovala na Jednotu generála Svitáka. Ta se ale musela po únoru 1948 přejmenovat zpátky a Sviták upadl na dlouhá léta v zapomnění. Tělo Otakara Svitáka nikdy nebylo řádně pohřbeno, ale je alespoň symbolicky pohřbeno na hukvaldském hřbitově.
https://www.valka.cz/14766-Svitak-Otakar-general-technicke-zbrojni-sluzby-letectva-in-memoriam


Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE0005-33318
Souřadnice: N50°3'51.11'' E14°19'31.1'' (střed hřbitova)
Pomník přidal: Diana a Vladimír Štruplovi
Příprava dat: Vladimír Štrupl

Pomník Obětem 2. světové války

Autor: Jiří Porteš, 01.05.2005
Umístění: Praha 5, Pod Habrovou, Hlubočepy
Nápis:
OBČANÉ!
POSTŮJTE NA MÍSTĚ, KDE 8. KVĚTNA 1945
BYLO ZAVRAŽDĚNO 18 BEZBRANNÝCH ČECHŮ
A TICHOU VZPOMÍNKOU UCTĚTE JEJICH PAMÁTKU.
SVAZ BOJOVNÍKŮ ZA SVOBODU PRAHA XVI, 1. JEDNOTA HLUBOČEPY - ZLÍCHOV
Poznámka:

Kříž umístěn na chodníku v místech popravy 14 rev. bojovníků.
Související deska se jmény je umístěna poblíž Pod Habrovou 11/čp. 371 na boku garáže (tam byli popraveni další 4 bojovníci). (zdroj databáze CEVH MO ČR)


Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-0005-21009
Souřadnice: N50°02'03.98'' E14°23'45.01''
Pomník přidal: Jiří Porteš

Pamětní deska Obětem 2. světové války

Autor: Jiří Porteš, 01.05.2005
Umístění: Praha 5, Pod Habrovou 371/11, Hlubočepy
Nápis:
8. KVĚTNA 1945
BRABEC V., FLORIÁN J., FRIDRICH P., HAMR M., HENDL B., MALÝ O., MRKÁČEK J., NOVONÝ J., PLÁTEK A., ŘEZNÍČEK J., SEMAN A., STEJSKAL V., DR. STRÁNSKÝ A., SOVA V., ŠPAČEK F., VELKÝ J., VOREL R., VOSÁHLO S., ŽÍŽALA O. TLAPÁK J.
LIDÉ BDĚTE!
Poznámka:

Deska připevněna z uliční strany na zdi garáže, na místě popravy 4 osob.
20 jmen obětí z Pražského povstání. Z toho 14 obětí souvisí s místem Pod Habrovou 16/čp. 350, 4 popraveni před garáží čp. 371 a dva bojovníci padli jinde (ale bydleli poblíž - Bohumil Hendl a Jan Tlapák). (zdroj databáze CEVH MO ČR)


Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-0005-20100
Souřadnice: N50°03'03.65'' E14°53'43.79''
Pomník přidal: Jiří Porteš

Pamětní deska Ludvík Očenášek

Autor: Vladimír Štrupl, 11.10.2008
Umístění: Praha 5, Pod Klikovkou 1916/2, na podezdívce plotu
Nápis:
V TÉTO ZAHRADĚ USEDLOSTI DEMARTINKY
ZŘÍDIL ZA SVĚTOVÉ VÁLKY LÉTA 1918
SE SOKOLSKOU ODVAHOU VYNÁLEZCE
LUDVÍK OČENÁŠEK
TAJNOU TELEFONNÍ STANICI A NA
VOJENSKÉ LINCE VÍDEŇ - BERLÍN
ZACHYCOVAL ROZHOVORY,
KTERÉ OZNAMOVAL MAFII
Poznámka:

Ludvík Očenášek (4. srpna 1872, Kříše – 10. srpna 1949, Dražeň) byl český konstruktér a vynálezce, který významně přispěl především k rozvoji raketové techniky.
Narodil se na Plzeňsku. Po vystudování střední průmyslové školy v Praze (studoval ji při zaměstnání) založil v roce 1898 mechanickou dílnu pro své pokusy. Mimo jiné zkonstruoval a postavil největší letadlo v Rakousku-Uhersku, první let ale provedl bez jeho vědomí mechanik a po havárii zbyl nepoškozený pouze motor, který byl darován českému letci Čihákovi. Zabýval se vývojem motorů, které vyráběl ve své dílně v Nuslích (Jaromírova ulice), v roce 1915 předal francouzské rozvědce své plány na raketové torpédo. V roce 1928 se proslavil raketovými pokusy, 2. března 1930 vypustil osm raket do výšky 2000 m z pláně u hřiště SK Nusle nad Nuselským údolím. Prováděl se svými raketami několikakilometrové přelety mezi bývalými lomy poblíž řeky Sázavy na Benešovsku.
Zkonstruoval člun s reaktivním pohonem a prováděl s ním pokusné plavby na řece Berounce. Poslední jeho konstrukcí byla série pokusů s padákovým systémem, ale dokumentace se nedochovala, v závěru svého života byl pronásledován komunistickým režimem, s nímž odmítl spolupracovat.
Více záznamů o jeho činnosti lze nalézt v muzeu raketové techniky v USA, o jeho životě byl natočen výukový film pro střední školy, který obsahuje velké množství dobových materiálů (byl ke zhlédnutí v archivu dnes již zrušeného Středoškolského televizního studia při Střední průmyslové škole Na Třebešíně v Praze).
V obou světových válkách se zapojil do odboje, za první světové války se zabýval špionáží a realizoval několik odposlechů přímo na telefonním vedení nepřítele. Na jaře 1918 se mu podařilo objevit tajnou vládní telefonní linku spojující Vídeň s Berlínem. Po zbytek války ji odposlouchával a získané informace předával odbojové organizaci Maffie, usilující pod vedením T. G. Masaryka o zřízení samostatného československého státu.
Období druhé světové války prožil v anonymitě, neboť byl již znám svými pokusy s raketami a odmítl se podílet na zbrojním programu Třetí říše. Vyvíjel a úspěšně vyzkoušel protitankovou raketu, jejíž plány poslal prostřednictvím odboje do Londýna, cestou se ale ztratily. Během Pražského povstání bojoval proti Němcům a byl těžce raněn.
Od roku 2012 je po něm pojmenována základní škola v Dolní Bělé, do níž Očenášek chodil. V té době se však škola nacházela v místě dnešního obecního úřadu, nesoucí dnes pamětní desku s Očenáškovým jménem. Škola byla na ZŠ a MŠ Ludvíka Očenáška přejmenována k výročí od 60 let jejího založení a 140 let od narození Očenáška.
Pramen: cs.wikipedia.org


Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Pomník přidal: Vladimír Štrupl a Pavel Měkota
Příprava dat: Vladimír Štrupl

Hrob Antonín Pavlovič

  • + o skupině VPM (P-05, Košíře, hřbitov)
Autor: Vladimír Štrupl, 06.04.2006
Umístění: Praha 5, Pod Kotlářkou 98/7, Košíře, hřbitov
Nápis:
ANTONÍN PAVLOVIČ
* 10.4.1912
PADL V BOJI ZA OSVOBOZENÍ PRAHY 8.5.1945
Poznámka:

Uveden v seznamu padlých a zemřelých ve dnech Pražského povstání 5.-9. května 1945 v knize J. Marka, I. Pejčocha, J. Plachého a T. Jakla - Padli na barikádách (VHÚ Praha, 2015) s těmito doplňujícími či odlišnými údaji:
strojník, bydliště: Praha XVII, Brožíkova č.p. 245, padl 6.5.1945 na Zlíchově.


Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-0005-20177
Pomník přidal: Vladimír Štrupl