Autor: archiv vets.cz
Polní maršál Leopold Josef Maria hrabě von Daun, kníže z Thiana
* 24.9.1705 (Vídeň)† 5.2.1766 (Vídeň)
Leopold Josef Maria hrabě von Daun, kníže z Thiana (24. září 1705 Vídeň — 5. února 1766 tamtéž) byl významný rakouský vojevůdce v době válek o rakouské dědictví.
Narodil se jako syn polního maršála Wiricha Philippa Lorenze hraběte von Daun, knížete z Thiana, a Marie Barbory hraběnky z Herbersteinu. Roku 1718 vstoupil do rakouské armády, r. 1731 se stal velícím plukovníkem pěšího pluku, jehož čestným majitelem byl jeho otec. Po konci války o dědictví polské r. 1736 byl jmenován císařským komořím a generálmajorem, po tažení proti Turkům r. 1739 polním podmaršálkem. Podílel se na organizaci vojenské zdravotní služby v Uhrách a do válek o dědictví rakouské vstoupil jako plukovník-majitel pěšího pluku.
Po bitvách u Hohenfriedbergu a Žďáru povýšen na polního zbrojmistra. Za podíl na zpracování výcvikového řádu pro pěchotu a jezdectvo byl r. 1751 jmenován ředitelem vojenské akademie ve Vídeňském Novém Městě a velícím generálem ve Vídni. V letech 1754–1756 povýšen na polního maršála a jmenován předsedou soudního kolegia dvorské válečné rady. Po vítězství u Kolína a v důsledku porážky prince Karla Alexandra Lotrinského u Štěrbohol a Lutynie (Leuthenu) roku 1757 převzal vrchní velení nad rakouskou armádou. V letech 1758-9 zmařil plán Friedricha II. na dobytí Olomouce a zvítězil v bitvách u Hochkirchu a Maxenu, nesl vinu za porážky u Lehnice a Torgavy (1760). Krátce poté byl jmenován státním ministrem a prezidentem dvorské válečné rady. Byl nositelem Řádu zlatého rouna (1753) a Řádu Marie Terezie (1758).
Roku 1745 se oženil s Josefou hraběnkou Fuchsovou, ovdovělou hraběnkou Nosticovou, s níž měl tři děti: dceru Marii Terezii, provdanou Pálffyovou, a syny Franze Karla a Leopolda. Je pohřben v kapli sv. Jiří v augustiniánském kostele ve Vídni.
Kariéra:
1718 - vstupuje do císařsko - královské armády
1731 – jmenován velícím plukovníkem pěšího pluku, jehož čestným majitelem byl jeho otec
1734 - 35 - bojuje v Itálii ve válkách o tzv. dědictví polské
1736 - jmenován císařským komořím a generálmajorem
1739 – bojuje proti Turkům, jmenován polním podmaršálkem
40. léta - bojuje ve válkách slezských pod Neipperkem a Khevenhüllerem
1748 - zakladatel a ředitel kadetní školy ve Vídeňském Novém městě, ze které se r. 1751 vyvinula vojenská akademie, jejímž ředitelem byl opět jmenován
1751 – vojenský velitel Vídně
1753 - vyznamenán Řádem zlatého rouna
1754 - povýšen na polního maršála a jmenován předsedou soudního kolegia dvorské válečné rady
6. 5. 1757 – pruský král Fridrich II. zvítězil v bitvě u Štěrbohol a oblehl Prahu, sám Daun v té době buduje na Královéhradecku a na Moravě další armádu z nově odvedených branců, přeběhlíků a zbytků jiných vojenských jednotek
18. 6. 1757 – porazil pruského krále Fridricha II. u Kolína, v bitvě je sám raněn
5. 12. 757 – společně s Karlem Lotrinským je Prusy poražen u Leuthenu
7. 3. 1758 – je vyznamenán prvním velkokřížem nově založeného řádu Marie Terezie
VI. 1758 - obdržel vrchní velení, odráží pruskou armádu od Olomouce, její ustupující kolony rozprášil 30. 6. u Domašova
14. 10. 1758 – poráží a drtí pruskou armádu u Hochkirchu
21. 11. 1759 – po bitvě u Maxenu zajal pruského generála Finka s 15 000 muži
1760 - vniká do Slezska, u Lehnice je 15. 8. poražen, 3. 11 je v bitvě u Torgavy raněn a tato bitva je také ztracena
1761 - jmenován presidentem vojenské dvorní rady, přebírá znovu vrchní velení, vtrhl do Slezska, ale nemohl zabrániti pádu Svídnice
po válce věnoval všecky síly své zdokonalení rakouské branné moci
5. 2. 1766 – umírá ve Vídni
1888 – rakouský pěší pluk č. 56. obdržel na počest jeho jméno
Dopis od císařovny:
Osmnáctého, v den narozenin monarchie (t. j. 18. června 1758)
Milý hrabě Daune!
Je nemyslitelné, že bych mohla nechat minout dnešní velký den, aniž bych Vám poslala své, zajisté co nejsrdečnější a nejuznalejší blahopřání. Monarchie je Vám zavázána za svoji záchranu, stejně jako já za své bytí, za svoji krásnou a drahou armádu i za svého jediného a nejmilejšího švagra. To mi určitě nikdy, pokud budu živa, nevymizí ze srdce ani z paměti, naopak, zdá se mi, že je to rok od roku živější a citlivější a že se za to Vám ani Vašim drahým nebudu nikdy moci dost odvděčit. Toto je také den, kdy by se mělo vojsku připomenout nejen moje jméno, ale i dílo Vašich paží, stejně jako to, že jste se právem stal – bohužel za cenu prolití vlastní krve – mým prvním rytířem. Bůh Vás pro mne zachovej ku prospěchu státu, vojska i mé osoby jako mého nejlepšího, nejopravdovějšího, dobrého přítele. Zůstávám zcela Vaší, dokud budu živa, nejmilostivější paní.
Marie Terezie
Zdroje (mimo informací z desek):
Wikipedie
VPM:
pomník - Guntramovice, okres Opava
pomník - Křečhoř, okres Kolín
Vaše komentáře, připomínky, návrhy či doplnění zasílejte prosím na monument@vets.cz.