Autor: archiv vets.cz
Armádní generál in memoriam Karel Kutlvašr
* 27.1.1895 (Michalovice, okres Německý (nyní Havlíčkův) Brod)† 2.10.1961 (Praha)
Karel Kutlvašr, armádní generál in memoriam, nar. 27.1.1895, Michalovice, okres Německý (nyní Havlíčkův) Brod, zemřel 2.10.1961, Praha, byl československý legionář, důstojník a generál, příslušník odbojové organizace Obrana národa, vojenský velitel Velké Prahy který velel Pražskému povstání v květnu 1945 – velitelství „Bartoš“.
Studoval na dvouleté obchodní škole v Německém (dnes Havlíčkově) Brodě, kterou úspěšně absolvoval v roce 1911. Poté byl zaměstnán v Humpolci a od dubna 1913 až do vypuknutí 1. světové války pracoval jako úředník firmy Vielwart a Dědina, vyvážející zemědělské stroje, v Kyjevě. V Rusku se tvořila Česká družina, přihlásil se do ní mezi prvními již 18.8.1914 a od 28.9.1914 složil v Kyjevě slavnostní přísahu a o měsíc později odjel na frontu. V následujících více než dvou letech prošel obdobím nebezpečných rozvědek přímo v první linii i v nepřátelském týlu. Za prokázané hrdinství byl postupně povyšován. Z České družiny vznikl 1. střelecký pluk čs. legií v Rusku, kde byl ustanoven velitelem půlroty u 2. roty. S touto jednotkou působil opět na rakouské frontě, a to až do května 1917, 13.1.1917 byl povýšen do hodnosti podporučíka.
Poté převzal velení 4. rotě, s ní se zúčastnil slavné bitvy u Zborova, kde byl raněn a padl zde jeho starší bratr František. Později, po VŘSR, v bojích s bolševiky, se proslavil zejména v bojích o Penzu, Samaru a Bugulmu, bojoval o Simbirsk a Kazaň a na sibiřské magistrále. V listopadu 1919 se přes Vladivostok vrátil zpět do osvobozené vlasti, kam přišel v únoru 1920 v hodnosti podplukovníka ruských legií a v Praze byl ustanoven velitelem všech „ruských vojsk“ ve vlasti.
Rozhodl se pro životní dráhu vojáka z povolání a službu konal i nadále u svého pluku, který byl v říjnu 1920 v rámci unifikace přeměněn na pěší pluk 1 původně v Praze, později redislokován od 15.1.1921 do Českých Budějovic. Velitelem tohoto nejslavnějšího legionářského útvaru, nyní v rámci ČSA, zůstal až do konce roku 1923. Poté až roku 1931 byl velitelem 2. pěší brigády v Chomutově, v roce 1928 byl jmenován do první generálské hodnosti brigádního generála. V letech 1931 až 1934 byl velitelem Pěchotního učiliště v Milovicích, aby pak převzal velení 4. divize v Hradci Králové, které velel až do okupace. Za branné pohotovosti státu byl ve dnech 24.9. až 27.10.1938 velitelem hraniční oblasti 35 ve Vamberku. Po okupaci byl 30.6.1939 propuštěn do civilu a 18.10.1939 nastoupil jako zaměstnanec pražského magistrátu v Masarykových domovech v Krči, kde pracoval až do března 1941, kdy odešel do výslužby.
V té době však již pracoval řadu měsíců v odboji, protože se po německé okupaci českých zemí zapojil do činnosti odbojové organizace Obrana národa. Nedostatek konspirace zavinili vlnu zatýkání, která ji na počátku roku 1940 postihla, takže ztratil spojení. V té době alespoň podporoval většími finančními částkami rodiny zatčených a popravených. Spojení s odbojem se mu podařilo opětovně navázat v létě 1944, kdy se začlenil do organizace brigádního generála Zdeňka Nováka, dnem 28.10.1944 sám s hodností brigádního generála. Spolupracoval zejména s pplk. gšt. Františkem Bürgerem-Bartošem a brig. gen. Františkem Slunečkem-Alexem. Tento jej koncem dubna 1945 ustanovil vojenským velitelem Velké Prahy. Po vypuknutí Pražského povstání převzal 5.5.1945 velení vojenského velitelství „Bartoš“ a po celou dobu bojů řídil obranu města.
Po osvobození se stal velitelem V. sboru v Brně, ale pouze do konce července 1945, protože dnem 1.8.1945 byl odeslán na řádnou dovolenou, která souvisela s tlakem SSSR na jeho okamžité penzionování (následek jeho legionářské činnosti). Kromě toho, spolupodepsáním kapitulace německých jednotek v Praze umožnil, aby půl miliónu německých vojáků přešlo k Američanům, čímž z pohledu Sovětského svazu napomohl posílení vojenského potenciálu nepřítele, rozuměno USA, v té době stále ještě spojence SSSR. Z tohoto důvodu byl společně s dalšími svými kolegy a představiteli České národní rady prohlášen za nepřítele SSSR. Zpátky do služby se nakonec přece jen vrátil, ale až v únoru 1946, ale ne nadlouho. Dnem 15.2.1946 byl ustanoven do funkce velitele III. sboru v Plzni, odkud odjel 10.10.1946 do Brna, kde se stal zástupcem velitele 3. oblasti v Brně. Dočkal se rovněž zaslouženého povýšení na divizního generála 26.10.1946.
Definitivní konec jeho vojenské kariéry znamenal únor 1948. Již 8.3.1948 mu byla opět udělena zvláštní dovolená a 1.6.1948 byl přeložen do výslužby. Jeho odstraněním z armády si s ním však nová moc účty dosud nevyrovnala, 18.12.1948 byl zatčen, vyšetřovateli postaven do čela odbojové skupiny „Pravda vítězí“ zinscenované provokací OBZ a 16.5.1949 byl odsouzen státním soudem v Praze za velezradu na doživotí. Zároveň byl degradován na vojína v záloze. Vězněn byl na Mírově, v Opavě, ve vyšetřovací vazbě Krajského soudu v Ostravě a v Leopoldově na Slovensku. Z výkonu trestu byl propuštěn na amnestii 10.5.1960. Pracoval poté jako vrátný v Nuselském pivovaru.
Zemřel náhle 2.10.1961 ráno v pražské motolské nemocnici. Již v roce 1968 byl zproštěn všech obvinění vznesených proti němu v letech 1948–1949.
Jeho skutečná rehabilitace však proběhla teprve na počátku devadesátých let, kdy byl 2.12.1991 povýšen do hodnosti armádního generála in memoriam a vyznamenán Řádem M. R. Štefánika in memoriam.
Vyznamenání:
Kříž sv. Jiří 4. stupně
Řád sv. Stanislava 3. st. meči a stuhou
Řád sv. Anny 3. st. s meči a stuhou
Řád sv. Anny 4. st. s nápisem Za chrabrost
Vojenský kříž sv. Jiří
Kříž sv. Jiří 4. stupně pro důstojníky
Distinguished Service Order
Řád M. R. Štefánika „Sokol“
Čs. válečný kříž 1919
Čs. revoluční medaile vítězství
Croix de Guerre
Légion de Honneur
Velkokříž rumunské hvězdy II. stupně
Odznak Karla IV. III. třídy s hvězdou
Pamětní odznak 1938
Pamětní medaile 1945
Skautský kříž
Čs. válečný kříž 1939
Zborovská pamětní medaile
Řád Milana Rastislav Štefánika in memoriam 1992
Zdroje (mimo informací z desek):
databáze VÚA Praha
http://www.bojovniciprotitotalite.cz/pages/show/37
http://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_Kutlvašr
VPM:
hrob - Praha 3, okres Praha 3
pamětní deska - Chomutov, okres Chomutov
pamětní deska - Praha 4, okres Praha 4
Vaše komentáře, připomínky, návrhy či doplnění zasílejte prosím na monument@vets.cz.