generálporučík in memoriam Jaroslav Selner
* 5.5.1906 (Štěpánov)† 11.1.1973 (Praha)
Jaroslav Selner, generálporučík in memoriam, narozen 5.5.1906, Štěpánov č. p. 41 u Kladna. Osobní číslo A-4809; Z-10.500.022; kmenové číslo 0.877/D, odveden 9.5.1940, formálně Paříž, Francie a Střední Východ; kapitán gšt. z pov. čs.
Údajně byl potomkem jednoho z vůdců slavného chodského povstání konšela z Újezda na Domažlicku Jana Selnera.
Do obecné školy chodil v Kročehlavech, byl aktivním cvičencem Sokola. Po gymnáziu a Pěchotním učilišti v Hranicích (1926) nastoupil jako poručík k pěšímu pluku 33. Následně zastával řadu velitelských a štábních funkcí v prvorepublikové armádě, sloužil v Bratislavě, v Praze a Hranicích. Studium Vojenské válečné školy zahájil v roce 1937, ukončil v roce 1939. Po okupaci Československa se stal příslušníkem důstojnické odbojové organizace Obrana národa, před dopadením uprchl přes Slovensko a Jugoslávii do Francie, kde byl v prosinci 1939 prezentován u našeho zahraničního vojska. Ve skutečnosti ale plnil diverzní a zpravodajské úkoly československé zpravodajské ústředny Marie na Balkáně. Zajišťoval potřebné doklady, víza a jízdenky pro československé vojáky utíkající z protektorátu, organizoval přepravu zbraní a výbušnin.
Počátkem léta roku 1940 přijel kapitán Selner do Sýrie a stal se velitelem čety a později roty v Klapálkově Československém pěším praporu 11 – Východním. Bojoval u Tobruku, kde byl při výbuchu miny zraněn. Později, když vznikl čs. lehký protiletadlový pluk 200, byl k němu zařazen na funkci zástupce velitele praporu a nakonec i velitele praporu. Po přemístění čs. protiletadlového pluku do Anglie pracoval ve zpravodajském oddělení ministerstva obrany, jehož náčelníkem byl jeden z nejslavnějších zpravodajců, o nichž se zmiňují dějiny 2. světové války, plukovník František Moravec.
Koncem roku 1944 následoval na vlastní žádost svého bývalého velitele, a v té době již také v podstatě kamaráda, Karla Klapálka, k československým jednotkám v Sovětském svazu. Stal se náčelníkem štábu 3. československé samostatné brigády, které Klapálek velel a později, po bojích na Dukle, převzal její velení, protože gen. Klapálek převzal funkci velitele našich jednotek po gen. Svobodovi. 3. československá samostatná brigáda se pod jeho velením vyznamenala v druhém největším válečném střetu na území ČSR – v bojích o Liptovský Mikuláš. Její útok, prolomení obrany a následné úspěšné ohrožení elitních německých jednotek SS vedlo ke konečnému obsazení města, jehož osvobození po mnoha týdnech urputných bojů si vyžádalo stovky obětí ze strany našich i sovětských vojsk. Velící generál Bohumil Boček při gratulaci k úspěšnému útoku a dobytí Liptovského Mikuláše na adresu velitele brigády řekl: „Pane plukovníku, to, co jste vy osobně a příslušníci vaší brigády dnes vykonali, vám vlast nikdy nezapomene“. Netušil, a ani nemohl tušit, jak hluboce se mýlí.
Krátce po vítězství plukovník Selner vjel 17. května na koni na Staroměstské náměstí, obsypané nadšenými Pražany. Několik dnů poté se v Praze dobrodružně seznámil se svou manželkou, když mu na hlavní třídě v Dejvicích herečka Věra Skálová málem vběhla pod kola trofejního bavoráku. Svatbu měli v lednu 1946, v dubnu následujícího roku se jima narodil syn Jaroslav (později též voják z povolání).
Následovalo ustanovení do funkce velitele 3. divize v Kroměříži, odkud byl vyslán na studia do Vyšší vojenské akademie Generálního štábu v Moskvě, kde absolvoval v květnu 1947 a stal se náčelníkem katedry taktiky na Vysoké válečné škole v Praze.
Dne 6.1.1949 byl plk. gen. št. Jaroslav Selner povýšen do hodnosti brigádního generála. Nositel čtyř československých válečných křížů 1939, Řádu britského impéria, Řádu bílého lva, Řádu SNP I. třídy, sovětského Řádu rudé hvězdy a mnoha dalších našich i spojeneckých řádů a vyznamenání netušil, jakým mezníkem se pro něj a mnohé jeho spolubojovníky stane vítězství pracujícího lidu.
Od představitelů země, za kterou bojoval, dostal tento dopis:
„Jakožto zavilý nepřítel lidově-demokratického zřízení jste s okamžitou platností propuštěn z Československé lidové armády bez nároku na výsluhový příspěvek a…“ Další strohé formulace s vyústěním k příkazu hlásit se k zařazení na kádrovém oddělení ostravských dolů. Několik let fáral v Ostravě, poté pracoval v kladenských ocelárnách, práce posunovače na dráze, „povýšení“ na učitele a později dokonce zástupce ředitele učňovské školy a konečně v roce 1968 částečná rehabilitace. Spočívala v přiznání práva nosit uniformu a přidělení bytu 2+1 v Praze-Hloubětíně. Na jeho žádost alespoň formálního několikaměsíčního zpětného zařazení do služby v armádě a tím morální rehabilitace mu plukovník na ministerstvu národní obrany opáčil slovy: „Ale soudruhu generále, služba pro vlast se přece neplatí.“ S hořkostí a pocitem zklamání mu odpověděl: „To máte, pane plukovníku pravdu. Služba pro vlast se skutečně neplatí, ale neměla by se ani trestat.“
Generálporučík Jaroslav Selner zemřel 11.1.1973.
V roce 1991 jej prezident republiky Václav Havel povýšil do hodnosti generálporučíka in memoriam.
Spolu s armádním generálem Aloisem Liškou a generálmajorem Emilem Strankmüllerem se stal 11.11.2006 členem Síně rytířů XX. století, která byla otevřena na zámku v Brandýse nad Labem.
V Kladně je jeho jménem pojmenována ulice.
Vyznamenání:
Řád Bílého lva
Řád britského impéria
rumunský Řád Královské koruny
Řád Slovenského národního povstání 1.třídy
sovětský Řád Rudé hvězdy
4 x Československý válečný kříž
čs. Řád Rudé hvězdy
Za zásluhy 1.stupně
Za chrabrost před nepřítelem
britská medaile Afrika Star
sovětská medaile Za vítězství nad Německem
Za osvobození Prahy
Zdroje (mimo informací z desek):
http://www.valka.cz/clanek_13363.html
http://www.csol.cz/domains/csol.cz/index.php/clanky-a-reporty/z-cinnosti-csol/archiv/2009/164-nezapomenuty-general
VPM:
hrob - Brandýs nad Labem, okres Praha - východ
pamětní deska - Kladno, okres Kladno
pamětní deska - Brandýs nad Labem, okres Praha - východ
pamětní deska - Kladno, okres Kladno
pamětní deska - Kladno, okres Kladno
Vaše komentáře, připomínky, návrhy či doplnění zasílejte prosím na monument@vets.cz.