Praha 2

Kameny zmizelých - rodina Kohnova

Autor: Jiří Padevět, 08.11.2021
Umístění: Praha 2, Šumavská 1119/24, v chodníku vpravo od vchodu
Nápis:
ZDE ŽIL
VIKTOR KOHN
NAR. 1871
DEPORTOVÁN 1942
DO TEREZÍNA
1942 DO TREBLINKY
ZAVRAŽDĚN

ZDE ŽILA
MALVÍNA KOHNOVÁ
NAR. 1883
DEPORTOVÁNA 1942
DO TEREZÍNA
1942 DO TREBLINKY
ZAVRAŽDĚNA
Poznámka:

Manželé Kohnovi byli do Ghetta Terezín deportováni 16.7.1942 transportem AAr. Do vyhazovacího tábora Treblinka byli deportováni 19.10.1942 transportem Bw a bezprostředně po příjezdu zavražděni.
(zdroj: https://www.holocaust.cz/databaze-obeti/obet/101239-viktor-kohn/ , https://www.holocaust.cz/databaze-obeti/obet/100894-malvina-kohnova/ )


Toto místo je počítáno jako 2 VPM
Souřadnice: N50°4'30.51'' E14°26'38.68''
Pomník přidal: Jiří Padevět

Kameny zmizelých - Viktor Porges

Autor: Jiří Padevět, 26.08.2021
Umístění: Praha 2, Trojanova 337/9, v chodníku vlevo od vchodu
Nápis:
ZDE ŽIL
DR. VIKTOR PORGES
NAR.1898
DEPORTOVÁN 30.7.1942
DO TEREZÍNA
ZAVRAŽDĚN V ŘÍJNU 1944
V OSVĚTIMI
Poznámka:

Viktor Porges byl deportován z Prahy 30.7.1942 do Ghetta Terezín transportem AAv č. 946. Do Auschwitz Birkenau byl deportován transportem Es č. 172 dne 19.10.1944. Z 1500 transportovaných se konce války dožilo 76.
(zdroj: https://www.holocaust.cz/databaze-obeti/obet/115997-viktor-porges/ )


Souřadnice: N50°4'27.56'' E14°24'55.93''
Pomník přidal: Jiří Padevět

Pamětní deska Karel Bacílek

  • + o skupině VPM (Poslední adresa)
    • Projekt Ústav pro studium totalitních režimů - "Poslední adresa" připomíná osudy lidí, kteří se stali obětí represí komunistického režimu. Na zdech domů, kde tito lidé žili v době svého zatčení, jsou umístěny pamětní tabulky velikosti dlaně nesoucí základní údaje o člověku, který se po zatčení na místo svého bydliště už nikdy nevrátil. Každá pamětní tabulka je věnována jednomu konkrétnímu člověku, má stejnou podobu a obsahuje stejné informace (jméno, povolání, rok narození, datum zatčení a úmrtí). Cílem projektu je vyzdvihnout osudy jednotlivých lidí, proto je jeho mottem: „Jedno jméno, jeden život, jedna tabulka“. Tyto stejné nevelké tabulky tvoří dohromady společný neohraničený památník.

      Webové stránky projektu - http://www.posledniadresa.cz
    • Zobrazit všechna VPM ve skupině
Autor: Marek Lanzendorf, 12.07.2017
Umístění: Praha 2, Trojická 387/2
Nápis:
ZDE ŽIL
KAREL BACÍLEK
STUDENT
NARODIL SE 25.3.1920
ZATČEN 17.12.1948
POPRAVEN 24.5.1949
Poznámka:

Narodil se 25. 3. 1920 ve Zdicích u Prahy (Středočeský kraj, okres Beroun). V roce 1936 se jeho rodina přestěhovala do Prahy, kde získali do nájmu restauraci U zlaté Prahy na Žižkově. Otec Karla Bacílka ji provozoval až do roku 1946, kdy musel kvůli nemoci živnost opustit a podnik předat. Rodiče se politicky nijak zvlášť neangažovali, matka pečovala o domácnost, otec byl řadovým členem sociální demokracie a nezastával žádné významnější funkce.
Karel Bacílek mladší vychodil obecnou školu, pak pokračoval ve studiích na reálném gymnáziu v Berouně, ale maturitu získal až v roce 1941 na gymnáziu v Praze. Poté se vyučil číšníkem a až do roku 1945 pracoval v restauraci svého otce jako číšník. V červnu 1942 po atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha získal nezáviděníhodnou zkušenost s pražským gestapem. Tehdy byl spolu se svou sestrou zatčen a odvezen do Petschkova paláce (řídící úřadovna gestapa, byly zde vyslýchány a mučeny tisíce lidí) a později na Pankrác (věznice v Praze). Odtud ho naštěstí po několika dnech propustili, ale děsivá vzpomínka už mu zůstala.
Po osvobození se na podzim roku 1945 zapsal na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. V té době se již živě zajímal o politiku, a i proto se rozhodl vstoupit do Československé strany národně socialistické, která mu byla svým programem nejbližší. V ní, respektive v její následovnici Československé straně socialistické setrval i po únoru 1948. Již tehdy se vnitřně neztotožňoval s politikou vládnoucích komunistů a správně identifikoval události jako postupné vzdalování se masarykovské tradici demokratického Československa. V tom se shodoval se svým otcem.
Osudné se mu stalo setkání s pplk. ve výslužbě Josefem Hruškou, s nímž Karla Bacílka mladšího seznámil na jaře 1948 jeho otec. Tento agent Vojenského obranného zpravodajství, jehož řídícím orgánem byl plk. R. Mysík z Reicinova 5. oddělení hlavního štábu, se oběma mužům prezentoval jako člověk odhodlaný ilegálně pracovat proti komunistům. Na jeho popud začali oba Bacílkové získávat kontakty ve svém okolí na podobně smýšlející lidi a shromažďovat „zpravodajské“ informace. Karel Bacílek ml. se rovněž seznámil s Borisem Kovaříčkem, který rovněž studoval práva a sám již vedl ilegální skupinu, kterou nazval Šeřík.
Postupem času vznikala rozvětvená odbojová organizace Pravda zvítězí (PZ), kterou fakticky řídil vahou své osobnosti pplk. Josef Hruška. Ten také – po dohodě se svými nadřízenými – stanovil její konečný cíl, totiž ozbrojený puč plánovaný na únor 1949, tedy na dobu prvního výročí komunistického převratu. Nereálnost celého podniku zastínila „vojenská odbornost“ tohoto muže a živil ji samozřejmě také mladický zápal velké části protagonistů. Cynická provokační hra trvala několik měsíců, během nichž do ní byly vtahovány další a další osoby a napojovány další skupiny (jednu z nich řídil agent StB Václav Chalupa alias major Král). Během této doby se spolupracovník obranného zpravodajství Hruška také opakovaně pokoušel navázat styky se špičkami zahraniční emigrace, což byl jeden z jeho úkolů. Karel Bacílek tak s jeho vědomím podnikl 7. prosince 1948 cestu za hranice do Američany okupované části Německa; není však úplně jasné, s kým vlastně jednal a nešlo-li také o provokaci.
Na konci prosince 1948 spadla klec. Přišla mohutná vlna zatýkání, které padlo za oběť téměř dvě stě lidí, mezi nimi i generál Karel Kutlvašr, někdejší vojenský velitel Pražského povstání. I on patřil mezi ty, kteří podlehli „vábení“ Hruškovy organizace, když se zúčastnil jedné ze schůzek s ním. Karla Bacílka mladšího zadržely orgány StB dne 17. prosince 1948 ve 22.15 a podrobily ho brutálním výslechům, při nichž z něj vyšetřovatelé StB doslova vymlátili doznání o protistátní činnosti. Protože počet zatčených byl takový, že nebylo v silách vyšetřovatelů ani soudců zabývat se jimi najednou, rozdělili je do několika skupin, žalovaných a souzených samostatně (hlavou jedné z nich se stal otec Karla Bacílka, Karel Bacílek starší).
Karel Bacílek mladší byl zařazen do třináctičlenné skupiny, kterou obžaloba charakterizovala jako štáb ilegální odbojové organizace Pravda zvítězí. Kromě něj sem patřili i Boris Kovaříček a pplk. Josef Hruška, kterého se mezitím jeho představení rozhodli zbavit. Do čela vykonstruované skupiny byl dosazen právě generál Kutlvašr. Z třinácti souzených bylo pět studentů (K. Bacílek, L. Strejc, J. Morava, B. Kovaříček, M. Gregar), čtyři vojáci ve výslužbě (K. Kutlvašr, J. Hruška, E. Novotný, J. Nedbálek), učitel základní odborné školy (J. Slanina), pekařský mistr (Z. Loch), žena v domácnosti organizující přechody do zahraničí (J. Straširybková) a slovenský úředník J. Demeter.
Hlavní líčení s touto různorodou skupinou tak proběhlo před senátem Státního soudu v Praze na Pankráci za předsednictví plk. justiční služby Dr. Jana Metličky až ve dnech 12.–16. května 1949. Všichni byli prokurátorem, jímž byl gen. justiční služby Jan Vaněk, žalováni z velezrady, čtyři z nich navíc i z vyzvědačství. Příbuzní a přátelé byli do soudní síně vpuštěni pouze na vyhlášení rozsudku, jinak bylo celé líčení tajné. Karel Bacílek byl odsouzen za zločin velezrady (§ 1 zák. č. 231/1948 Sb.) a vyzvědačství (§ 5 zák. č. 231/1948 Sb.) k trestu smrti, dále ke ztrátě čestných práv občanských a ke konfiskaci celého jmění. Stejný rozsudek si vyslechl i Boris Kovaříček a Josef Hruška. Generál Kutlvašr dostal doživotí.
Odvolání odsouzených Nejvyšší soud v Brně zamítl již 23. května 1949 (nikdo z nich nebyl přítomen). Ani žádostem o milost nebylo vyhověno.
Popraven byl Karel Bacílek spolu s ostatními na dvoře pankrácké věznice 24. května 1949 v pět hodin ráno.

Životopisný medailon vychází z textu pro projekt Ústavu pro studium totalitních režimů Dokumentace popravených z politických důvodů 1948–1989, autor Petr Mallota, redakčně zkráceno
Zdroj fotografie: NA, f. Policejní ředitelství Praha II.
(zdroj: http://www.posledniadresa.cz )


Souřadnice: N50°4'14.63'' E14°25'0.34'' - přibližná pozice dle adresy
Pomník přidal: Marek Lanzendorf

Kameny zmizelých - Irma Ledererová

Autor: Jiří Padevět, 17.10.2023
Umístění: Praha 2, Tyršova 1835/13, v chodníku vpravo od vchodu
Nápis:
ZDE ŽILA
IRMA LEDEREROVÁ
NAR. 1891
DEPORTOVÁNA 1943
DO TEREZÍNA
ZAVRAŽDĚNA
V OSVĚTIMI
Poznámka:

Irma Ledererová byla do Ghetta Terezín deportována 6.3.1943 transportem Cv, do Auschwitz Birkenau potom 6.9.1943 transportem Dl.
(zdroj: https://www.holocaust.cz/databaze-obeti/obet/104910-irma-ledererova/ )


Souřadnice: N50°4'23.11'' E14°25'53.73''
Pomník přidal: Jiří Padevět

Kameny zmizelých - rodina Brychova a Helena Vejvodová

Autor: Jiří Padevět, 26.10.2021
Umístění: Praha 2, U Kanálky 1559/5, v chodníku vpravo od vchodu
Nápis:
ZDE ŽILA
MARIE BRYCHOVÁ
NAR. 1914
ZATČENA 23.6.1942
VĚZNĚNA
NA MALÉ PEVNOSTI
DEPORTOVÁNA
DO TEREZÍNA
POPRAVENA 24.10.1942
V MAUTHAUSENU

ZDE ŽILA
BOŽENA BRYCHOVÁ
NAR. 1921
ZATČENA 23.6.1942
VĚZNĚNA
NA MALÉ PEVNOSTI
DEPORTOVÁNA
DO TEREZÍNA
POPRAVENA 24.10.1942
V MAUTHAUSENU

ČLENOVÉ RODINY
SE V RÁMCI SOKOLSKÉ
ODBOJOVÉ ORGANIZACE
PODÍLELI NA PODPOŘE
ČLENŮ VÝSADKU ANTHROPOID

ZDE ŽIL
JOSEF BRYCH
NAR. 1918
ZATČEN 23.6.1942
VĚZNĚN
NA MALÉ PEVNOSTI
DEPORTOVÁN
DO TEREZÍNA
POPRAVEN 24.10.1942
V MAUTHAUSENU

ZDE ŽILA
HELENA VEJVODOVÁ
NAR. 1914
ZATČENA 23.6.1942
VĚZNĚNA
NA MALÉ PEVNOSTI
DEPORTOVÁNA
DO TEREZÍNA
POPRAVENA 24.10.1942
V MAUTHAUSENU


Toto místo je počítáno jako 5 VPM
Souřadnice: N50°4'39.29'' E14°26'45.22''
Pomník přidal: Jiří Padevět

Kameny zmizelých - Emilie Ledererová

Autor: Jiří Padevět, 26.10.2021
Umístění: Praha 2, U Kanálky 1378/3, v chodníku vpravo od vchodu
Nápis:
ZDE ŽILA
EMILIE LEDEREROVÁ
NAR. 1881
DEPORTOVÁNA 1942
DO UJAZDOWA
ZAVRAŽDĚNA
Poznámka:

Emilie Ledererová byla do Ghetta Ujazdow deportována 10.6.1942 transportem AAh, č. 210. Z tohoto transportu se konce války dožili z 1000 deportovaných tři lidé.
(zdroj: https://www.holocaust.cz/databaze-obeti/obet/147263-emilie-ledererova/ )


Souřadnice: N50°4'38.71'' E14°26'45.31''
Pomník přidal: Jiří Padevět

Pamětní deska Václav Šindelář

Autor: Vladimír Štrupl, 03.10.2004
Umístění: Praha 2, U nemocnice 499/2, objekt Všeobecné fakultní nemocnice – klinika nefrologie, město, jižní křídlo
Nápis:
VĚRNI ZŮSTANEME ZDE PADL 8.5.1945
VÁCLAV ŠINDELÁŘ
ZAMĚSTNANEC NEMOCNICE
ČEST JEHO PAMÁTCE

Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-0002-18123
Souřadnice: N50°4'21.9'' E14°25'15.9''
Pomník přidal: Vladimír Štrupl

Pamětní deska Obětem 2. světové války

Autor: Vladimír Štrupl, 06.10.2004
Umístění: Praha 2, U nemocnice 499/2, objekt Všeobecné fakultní nemocnice – II. interní klinika, západní strana dvora
Nápis:
NA PAMĚŤ LÉKAŘŮ II. INTERNÍ KLINIKY, KTEŘÍ POLOŽILI ŽIVOT ZA SVOBODNÉ ČESKOSLOVENSKO

PROF. DR. ALEXANDER GJURIĆ POPRAVEN 16.8.1944
DOC. DR. FRANTIŠEK PROCHÁZKA
DOC. DR. VLADIMÍR VACEK, POPRAVENI 10.7.1944
PRIM. DR. KAREL HRADECKÝ POPRAVEN 7.9.1943

PŘI PRAŽSKÉM POVSTÁNÍ ZAHYNULI
DR. BOHUMIL HAVRÁNEK 6.5.1945
DOC. DR. VLADIMÍR KUČERA 7.5.1945

Souřadnice: N50°4'23.04'' E14°25'13.09''
Pomník přidal: Vladimír Štrupl

Pamětní deska Růžena Švagrová

Autor: Vladimír Štrupl, 25.02.2006
Umístění: Praha 2, Uruguayská 271/1
Nápis:
ZDE BYLA NA BARIKÁDĚ ZASTŘELENA
DNE 6. KVĚTNA 1945
RŮŽENA ŠVAGROVÁ
NAROZENÁ DNE 7.KVĚTNA 1915.
ČEST JEJÍ PAMÁTCE.

Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-0002-18108
Souřadnice: N50°4'24.89'' E14°26'14.82'' - přibližná pozice dle adresy
Pomník přidal: Vladimír Štrupl

Socha svatý Václav

Autor: František Nový, 15.06.2022
Umístění: Praha 2, Václavská 1898/9, na fasádě ve výši 2. patra

Souřadnice: N50°4'29.24'' E14°25'2.46'' - přibližná pozice dle adresy
Pomník přidal: František Nový