Spolek pro vojenská pietní místa

Pomník Obětem 1. světové války

Autor: Karl W. Schubsky, 11.10.2014

Pomník Obětem transportu smrti

Autor: Karl W. Schubsky, 22.11.2014

Dne 27 dubna 1945 stál necelý jeden kilometr před zdejší železniční stanicí vlak, v němž byli vězni různých národností. Když se o tom dozvědělo místní obyvatelstvo, nosilo těmto ubohým polévku, chléb a kávu. Dárcům pak slíbeno, že vězni vše obdrží. Ale z pozdějšího dopisu jednoho z vězňů pana Rudolfa Šišky, přednosty ze Šťáhlav, bylo nám sděleno, že vězňové z darovaných potravin neobdrželi ničeho. Dle jeho sdělení byli tímto vlakem transportováni vězni z Flossenbürgu. Když 13. dubna 1945 se k tomuto zajateckému táboru blížili Američané, byli prý vězňové po 120 nacpáni do vozů a odtud vezeni nejprve do Saské Kamenice, kde k nim byl připojen transport asi 2500 žen. Dále jeli přes Ervěnice, Horní Břízu, Plzeň, Stod, Domažlice, Janovice a Nýrsko. Tam však dostali Němci zprávu, že Železná Ruda je již obsazena Američany. Proto odjíždí zpět na Janovice, Klatovy a Běšiny. Odtud pak do Horažďovic, Českých Budějovic, Lince a Mauthausenu, kde měli být zlikvidováni plynem. Byli však ještě včas osvobozeni Američany. Celá jejich cesta je poseta hromadnými hroby. Také zde vidělo obyvatelstvo z povzdálí, jak blíže trati u strážního domku čp. 27 byla vězni kopána na louce rolníka p. Karla Presla z Kozí jáma asi 4 metry dlouhá a 3 metry široká, do níž na nosítkách byla odnášena mrtvá těla. Když vlak kolem dvacáté hodiny večerní vyjel směrem na Sušici, vyskočilo z něho několik vězňů, z nichž jeden Karel Plocienník z Chmelníku v Polsku byl od stráže raněn třemi střelnými ranami do zad a pod pravou lopatku. Byl se svým bratrem Moňkem nalezen na kraji lesa u obce Úloh a odveden k rolníku Stanislavu Kolářovi, který dne 29. dubna dopravil raněného k Dr. Krůsovi do Velhartic, kde byl ošetřen. Po ošetření zdržoval se raněný u pana Koudelky, rolníka v Rajském. Když stav zraněného se horšil, povolal zmíněný rolník k němu pí Dr. Ludmilu Hátlovou z Čachrova, která seznala, že jeho stav je životu nebezpečný. Dne 3. května také uprchlík podlehl svému zranění. Pochován byl dne 8. května na zdejším hřbitově. Když naše vlast byla od Němců osvobozena, byl uvedený hrob na louce pana Karla Presla otevřen a mrtví dne 4. června 1945 do jednotlivých hrobů na hřbitově v Běšinech pohřbeni. Celkem bylo v tomto hrobě nalezeno 42 těl, z nichž bylo 26 mužů a 16 žen. Totožnost mrtvol nebylo možno zjistit. U některých byla zjištěna čísla, která byla vytetována na rukou, u jiných čísla přišitá na oděv. Některé ženy měly uřezané prsy. K pracím při vykopávání těl z hromadného hrobu bylo použito osob z Krajského soudu v Klatovech. Pohřeb měl slavnostní ráz za účasti vojska, četnictva, úřednictva, hasičstva, zpěváckého spolku z Klatov, školních dětí a několika tisíc lidí z místa a okolí. Účast se odhadovala na 5000 lidí. Proslov měl předseda ONV Klatovy pan Čermák. Celý smuteční obřad byl skutečným uctěním památky nejen těch, kteří byli pochováni na zdejším hřbitově, ale vůbec všech obětí nacismu na celém světě. (zdroj http://www.sumava.cz/objekt_az/1447-pamatnik-42-obeti-pochodu-smrti-besiny/ )

Pamětní deska Karel Matějka

Autor: Ing. Petr Holý, archiv

Karel Matějka neodevzdal svoji loveckou zbraň podle protektorátního nařízení, ale uschoval ji do drážní studny, která ležela nedaleko od jeho domu. Velká studna byla součástí domku s parním čerpadlem, které vytlačovalo vodu pro parní lokomotivy na nádraží v Běšinech a zajišťovalo tak dostatek vody ze sice nižšího místa, zato však na vodní zdroj bohatého. Tuto dnes již nestojící budovu zvěčnil film „Copak je to za vojáka“, jehož jedna pasáž se odehrává kolem běšinského nádraží. Bohužel byl při uschovávání zbraně viděn z protějšího kopce německou hlídkou. Ta našla zbraň v pytli s podpisem Matějka, jak to bylo zvykem od mlynářů. Jak to tak na vesnicích bývalo, jedno jméno se častokrát opakovalo a tak nebylo ani podle jména patrno o koho jde. Proto klatovské Gestapo započalo vyšetřování terorem a navrhlo zastřelit každého desátého muže z vesnice Běšiny, která nepatří k menším, ba naopak. Tento teror přivedl Gestapo až k majiteli zbraně a ten byl popraven v bývalé četnické střelnici Spálený les nedaleko Klatov. Klatovské Gestapo sídlící v Singerově vile patřilo k nejhorlivějším v celém protektorátu. Také iniciativně popravovalo i obyvatele z jiných území, než byla jeho působnost. Čest památce tohoto muže, který se odmítl podvolit nacistickým nařízením! (zdroj http://www.sumava.cz/objekt_az/2727-pametni-deska-karel-matejka/ )
Souvislost s VH ev. č.: CZE 3205-6012 Klatovy - Spálený les.

Hrob František Červený

Autor: Ing. Petr Holý, archiv

(zdroj http://www.sumava.cz/objekt_az/1444-pamatnik-cerveny-frantisek-pplk-letec-310-sqdn-raf/ )
Červený František, podplukovník, nar. 20.4.1918 Běšiny, okres Klatovy, osobní číslo Z; Z-10.500.684. Odveden 13.3.1941, Střední Východ; Haifa, svobodník letectva v zál. čs.
(zdroj VÚA)
Červený František, W/O, 788111, 310 Sqdn, rtm./R/pplk., *20/4/18, Běšiny /Klatovy/, pilot, †24/8/89 (zdroj http://www.acr.army.cz/historie/seznam-prislusniku-ceskoslovenskeho-letectva-v-raf-1940-1945-494/ )

Hrob Karel Plocienník

Autor: Ing. Petr Holý, archiv

Samostatný hrob polského politického vězně Plocienníka, který leží nedaleko památníku 42 obětí pochodu smrt na hřbitově v Běšinech. Místní kronika o tom píše: „Dne 27 dubna 1945 stál necelý jeden kilometr před železniční stanicí Běšiny vlak, v němž byli vězni různých národností. Tímto vlakem transportováni vězni z Flossenbürgu. Když 13. dubna 1945 se k tomuto zajateckému táboru blížili Američané, byli vězňové po 120 nacpáni do vozů a odtud vezeni nejprve do Saské Kamenice, kde k nim byl připojen transport asi 2500 žen. Dále jeli přes Ervěnice, Horní Břízu, Plzeň, Stod, Domažlice, Janovice a Nýrsko. Tam však dostali Němci zprávu, že Železná Ruda je již obsazena Američany. Proto odjíždí zpět na Janovice, Klatovy a Běšiny. Odtud pak do Horažďovic, Českých Budějovic, Lince a Mathausenu, kde měli být zlikvidováni plynem. Když vlak kolem dvacáté hodiny večerní vyjel směrem na Sušici, vyskočilo z něho několik vězňů, z nichž jeden - Karel Plocienník z Chmelníku v Polsku byl od stráže raněn třemi střelnými ranami do zad a pod pravou lopatku. Byl se svým bratrem Moňkem nalezen na kraji lesa u obce Úloh a odveden k rolníku Stanislavu Kolářovi, který dne 29. dubna dopravil raněného k Dr. Krůsovi do Velhartic, kde byl ošetřen. Po ošetření zdržoval se raněný u pana Koudelky, rolníka v Rajském. Když stav zraněného se horšil, povolal zmíněný rolník k němu pí Dr. Ludmilu Hátlovou z Čachrova, která seznala, že jeho stav je životu nebezpečný. Dne 3. května také uprchlík podlehl svému zranění“. (zdroj http://www.sumava.cz/objekt_az/3926-hrob-vezen-plociennik/ )