Zpráva o činnosti na „Východní frontě“ v letech 2016 – 2017

Prosinec 30, 2017 by · Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Zpráva o činnosti na „Východní frontě“ v letech 2016 – 2017
Filed under: Monument 

Zpráva o činnosti na „Východní frontě“ v letech 2016 – 2017

V lednu 2016 jsem uspořádal na domácí půdě besedu o 1. Světové válce. Prezentoval jsem činnost Spolku pro vojenská pietní místa, představil spolek Signum Belli 1914, ukázal možnosti pátrání po osudech padlých předků. Beseda se setkala s velkým zájmem občanů a měla i praktický dopad. Jedna rodina při úpravě rodinného hrobu nechala na pomník vytesat vzpomínku na svého padlého předka, druhá při obnově hrobu i na novém pomníku ponechala vzpomínku na padlého, z pomníku původního.

13.února se na Oravě, uskutečnilo pracovní setkání, na kterém se probíraly plány na rok 2016. Hostitelem byl, Jožo Krupa z Dolného Kubína, amatérský badatel a mecenáš obnovy vojenských hřbitovů na Východním Slovensku.

7.května se v Lednicko-valtickém areálu uskutečnil Vojenský pochod České republiky. Pochodu se účastnili členové KVH Beskydy, aby načerpali zkušenosti a navázali spolupráci s kolegy od nás. Od pátku do neděle jsem byl jejich průvodcem a překladatelem.

Ve dnech 25 až 29. května jsme vyrazili s Honzinem na východ. Zpozdil jsem odjezd, takže jsme první noc nocovali pod dominantou Spíše, na parkovišti pod Spišským hradem. Další den jsme vyrazili přes Bardějov do slovenského Zborova, kde jsme navštívili vojenský hřbitov z 1. Světové války, německý druhoválečný hřbitov i pomník prvního padlého příslušníka České družiny, Jana Šípka. Odtud jsme se přesunuli do polské Gorlice, místa velkých bojů, kde jsme se připojili k dalšímu členu českobrodské jednoty Radimu Kapavíkovy. Polsko bylo paralyzováno církevními svátky, takže z návštěvy zdejšího muzea nebylo nic. Cestou ke slovenské hranici jsme alespoň navštívili několik vojenských hřbitovů, z části projektovaných známým architektem Dušanem Jurkovičem. Včetně nově zrekonstruovaného hřbitova v Koniečné. Rok před tím jsem na tomto hřbitově našel hrob Rudolfa Talába od nás z obce a jeho pravnučka nechala hrob umístnit kříža, což popohnalo polské úřady k dokončení táhnoucích se oprav. Následoval hřbitov v Becherově, zrekonstruovaný KVH Beskydy za přispění členů naší jednoty. Po prohlídce historického centra Bardějova následoval přesun do vesničky Hostovice. Velkým překvapením bylo, když tamní starosta v Honzinovy poznal svého spolužáka z vojenské školy. Další den jsme vyrazili na Ukrajinu, vojenský hřbitov v Užhorodu jsme nenašli, ale prohlédli jsme si alespoň město a nasály tamní atmosféru. Po prohlídce hřbitovů ve slovenských Poloninách jsme se vrátili do Hostovic, kam dorazil další z členů jednoty, Jirka Vrba. Tam už probíhaly horečné přípravy akce Karpaty 1914/1915, rekonstrukce bojů z období první světové války. Nocovali jsme na bojišti, abychom se následujícího dne zhostili nejdůležitějšího úkolu a to vařit pro účastníky. Původně jsme se měli účastnit jen soutěže o nejlepší vojenské jídlo, ale „díky“ tradičnímu chaosu naše čtyři kotlíky nakonec nasytily účastníky k obědu a operativně i k večeři. Chaos byl ale plně vyvážen východňárskou pohostiností. Mimo vaření, kde jsme mimochodem ovládly všechny stupně vítězů, jsme na místě prezentovali činnost Spolku i ČSOL. Další den jsme ještě navštívili kryptu s ostatky padlých ve vedlejší obci, rozloučili se se sochou Švejka na humenském nádraží a vyrazili domů.

Do Hostovic jsem se vrátil znovu už začátkem července. Z iniciativy Jože Krupy se na vrchu Skura nad obcí, v těch dnech budovala zvonice na památku padlých, kteří při bojích na tomto místě zahynuli. Zvonice je dřevěná, došky ji pokryla parta mistrů až z Oravy. Za zvony slouží čtveřice dělových nábojnic. I tady jsem se zhostil role hlavního kuchaře.

V červenci jsem se účastnil akcí věnovaných generálu Josefu Slunskému v moravském Hlohovci a slovenské Bratislavě. Generál Slunský byl zakladatelem horských jednotek v prvorepublikové armádě.

Na konci prázdnin hostil, Jožo Krupa, na Oravě pořadatele bitvy v Karpatech. Na setkání jsme hodnotili průběh akce a plánovali další činnost.

Ke Dni válečných veteránů jsme už pošesté uspořádali pietní akt s bohoslužbou vojenského kaplana na černovírském vojenském hřbitově u Olomouce.

Hned v následujících dnech pořádal, Jožo Krupa setkání v Dolnom Kubíně k příležitosti Dne válečných veteránů. Současně Ferdinand Vrábel v tamní knihovně představil putovní výstavu Roky bojů, obětí a nadějí.

ROK 2016 SKONČIL. Ale hned v počátku roku nového jsem navštívil znovu Kubín, kam se pro tentokrát přesunula výroční schůze KVH Beskydy. Mrazy přesahující hranici dvaceti stupňů sice vyřadily z provozu všechny automobily vyjma mého, ale hodnocení roku 2016 a plánování akcí pro rok 2017 nám nezabránily.

Na podzim 2016 v Brně zahájilo činnost Komunitní centrum pro válečné veterány, kolega Kapavík měl v centru v roce 2017 několik přednášek na téma první světové války. Využil jsem toho a v  březnu s jeho pomocí uspořádal besedu i pro vyznavače geokešinku, kde jsme propagovali i naši činnost.

Zbytek jara a začátek léta mě zaměstnávalo studium, ale hned po státnicích jsem uspořádal další setkání hledačů u pomníku padlých na hřbitově ve Veselí nad Moravou, kde jsme se připojili, k akci Zborovská svíce.

Dva sváteční dny v pracovním týdnu na začátku července nešlo nevyužít. Proto jsme s Jirkou Vrbou vyrazili na pětidenní inspekční cestu po vojenských hřbitovech. První noc jsme nocovali v Kubíně, abychom další den zapálili s Krupou Zborovskou svíci na hrobě generála Vašátka, jehož bratr padl v bitvě u Zborova. Navštívili jsme i hrob srbského zajatce v sousední obci, o který se i sto let od jeho smrti místní pečlivě starají. Následoval přesun na slovensko polskou hranici, ošetřit Talábův hrob na hřbitově Koniečná – Beskydek a nocleh v Bardějově. Další den začal inspekcí ve slovenském Zborově a na vojenském hřbitově v sousedním Stebníku. Po krátké schůzce s kolegy z KVH Beskydy v Humenném pak ještě inspekce na hřbitově v Papíně, který opravuje nechvalně proslulá stavební firma. Následoval nocleh v obecním bytě v Hostovicích a ranní výšlap ke zvonici, kterou jsme konečně viděli komplet hotovou. Po kontrole další Bochynovy pomsty, jak tomuto stylu rekonstrukce alá golfové hřiště říkáme v Čabalovcích a obligátní návštěvy v Havaji jsme navštívili ještě hřbitov ve Velropě, který je s téměř devíti tisíci pohřbených největším prvoválečným vojenským hřbitovem na Slovensku. Pak už jsme kormidlo otočili zpět do Kubína, kde jsme se dozvěděli další plány okolo zvonice v Hostovicích.

Poslední čtyři červencové dny jsme s Jirkou a jeho syny vyrazili na mezinárodní pracovní kemp pořádaný KVH Beskydy. Udělali jsme si malou zajížďku, abychom pod Svatým Hostýnem našli a do auta naložili vhodný kámen pro pomníček 25. Zeměbraneckého pluku, který nad Hostovicema také bojoval. Naše kroky ale vedli nejdříve do Velropu, kde jsme se následující den zúčastnili mezinárodního pracovního kempu na tamním hřbitově. Za sedm let, už byl odveden obrovský kus práce díky dobrovolníkům ze Slovenska, Polska, Maďarska i České republiky. Večer se všichni přesunuli do Hostovic, aby se další den zúčastnili pietního aktu na tamním vojenském hřbitově, otevření naučného chodníku a slavnostního vysvěcení zvoničky na bojišti. Při té příležitosti byl požehnán také základní kámen pro pomníček moravských vojáků. Na cestě domů jsme navštívili hřbitov ve Zbojném, který byl těsně před dokončením.

První srpnový týden jsem prezentoval naši činnost na akci Slovenské piesky ve vojenském výcvikovém prostoru Zahorie.

Rovnou odtud jsem se v neděli večer přesunul do Dolného Kubína, abych pomohl Jožovy Krupovy se zajištěním osazenstva Legiovlaku, který ve dnech 6 až 9 srpna do Kubína zavítal. V pondělí přijel i Jirka Vrba se syny a zástupci KVH Beskydy, aby pomohli se zajištěním akce a představili naši činnost.

V neděli 2 září jsme se účastnili ve složení Vrba, Kapavík a já akce Vojenská neděle ve strážnickém Skanzenu, kde jsme měli prezentační stánek.

Na samém konci září jsme se vydali na další ročník akce Karpaty, tentokrát do Nižné Polianky. Já dorazil jako první, tak jsem čtvrteční odpoledne a páteční dopoledne pomáhal s budováním zázemí na bojišti. Páteční odpoledne bylo ve znamení slavnostního vysvěcení zrekonstruovaného hřbitova v Mikulášovej. V sobotu probíhala bojová ukázka a doprovodné akce. Radim Kapavík komentoval průběh bitvy, Jirka Vrba obsluhoval informační stánek a já běhal už tradičně okolo kotle. K rakouskému vyznamenání za péči o vojenské hroby, tak přibyla i obhajoba vítězství, v soutěži o nejlepší vojenské jídlo.

Poslední akci, kterou členové Signum Belli, respektive českobrodské jednoty pořádali, byl Den válečných veteránů na vojenském hřbitově v Olomouci – Černovíře. Černovír je největším prvoválečným hřbitovem na Moravě, je kulturní památkou, ale jeho stav tomu neodpovídá. Tradici vzpomínkových bohoslužeb jsme tam obnovili před 7 lety, letos se s podporou grantu od Ministerstva obrany podařilo oslovit širší veřejnost, což se pozitivně odrazilo na účasti. Krátkou, ekumenickou bohoslužbu sloužil už tradičně kaplan vojenské policie.

Při této akci kolegové představili zajímavou turistickou aplikaci se zaměřením na vojenskou historii, kterou se jim podařilo vytvořit. Prozatím je vytvořena pro černovírský hřbitov a olomoucké válečné špitály. Na Slovensku pak pro bojiště okolo Stebníka, kde byl zajat pražský 28. Pěší pluk. Šablonu je však možné použít i pro další oblasti a události.

Trocha statistik nakonec. V uplynulých dvou letech se na východě podařilo členům KVH Beskydy a jejich spolupracovníkům dokončit rekonstrukci vojenských hřbitovů z období první světové války ve Zbojném, Mikulášovej, Stakčíně, Svetlicích a Rokytovcích. V Hostovicích se postavila zvonice a k ní zbudoval naučný chodník. Také práce na největším hřbitově ve Velkrope zdárně pokračují.

Každoročně je pořádán jarní pochod po stopách karpatské bitvy, bojové ukázky, množství přednášek na Slovensku, u nás i v zahraničí.

My, i slovenští kolegové se věnujeme publikační činnosti a při propagaci naší společné práce spolupracujeme s médii. Pomohli jsme ČSOL s letošním Zborovem i dalšími akcemi.

Byla vytvořena aplikace, kterou lze plnit daty a použít k propagaci míst spjatých s vojenskou historií.

V příštím roce se na „východní“ frontě uskuteční série přednášek v brněnském Komunitním centru pro válečné veterány i na dalších místech, tradiční vzpomínková akce ke Dni válečných veteránů v Olomouci. Na Slovensku je předposlední víkend v dubnu plánována akce Karpaty 1914/1915 v Medzilaborcích, různé konference a výstavy, z větších akcí se snad podaří dokončit obnovu hřbitova ve Velkrope, bude realizována další část areálu v Hostovicích a započne rekonstrukce několika dalších vojenských hřbitovů.

Petr Tichý a KVH Beskydy

Příkladné využití naší databáze vojenských pietních míst

Říjen 19, 2017 by · Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Příkladné využití naší databáze vojenských pietních míst
Filed under: Monument 

Příkladné využití naší databáze vojenských pietních míst

Naše čtenářka, paní Věra Chabrová se správně domnívá, že spousta mladých lidí v její čtvrti v Kladně Dubí vůbec nic o padlých neví z 1. a 2. světové války. A rozhodla se to změnit.

Ve spolupráci s radnicí tyto informace plánuje zveřejnit na nástěnce, která visí v budově radnice v naší čtvrti. Náš spolek pro takové účely pochopitelně velmi rád dává svolení k využití dat z naší databáze.

Aktivity v Kladně velmi vítáme, je třeba hrdiny a oběti všech válek neustále připomínat. Jen tak nic nebude zapomenuto a nikdo nebude zapomenut.

Děkujeme

V Hodoníne za vojaaáčka mňa vzaaáli…

Listopad 3, 2016 by · Komentáře nejsou povolené u textu s názvem V Hodoníne za vojaaáčka mňa vzaaáli…
Filed under: Monument 

V Hodoníne za vojaaáčka mňa vzaaáli…

Viaceré mestá v bývalej mnohonárodnostnej monarchii Habsburgovcov mali dlhoročnú históriu aj ako vojenské posádkové mestá. Táto ich história pokračovala ešte aj neskôr, po zániku Rakúsko-Uhorska v nástupníckych štátoch. Pokiaľ ide o Československú republiku, hádam najslávnejšie boli tie, ktorých meno sa zvečnilo aj v ľudových pesničkách Prešporok/Bratislava a Hodonín: Prešporská kasáreň maľovaná, V Hodoníne za vojáčka mňa vzáli a ďalšie…
Áno, je to kus slávnej histórie, dnes už takmer polozabudnutej, možno aj celkom zabudnutej. Posádkové mestá žili celé desaťročia aj ekonomicky a spoločensky vo vzájomne sa obohacujúcej symbióze so svojimi vojenskými posádkami. Dnes to väčšine z nich chýba a pociťujú to z historickej perspektívy ako stratu a deficitom je to aj pokiaľ ide o výchovu mladej mužskej populácie. Ale to je už iná otázka, ku ktorej sa možno česká aj slovenská spoločnosť bude musieť skôr-neskôr vrátiť nielen pre súčasnú zhoršujúcu sa bezpečnostnú situáciu v Európe a vo svete, ale práve aj z hľadiska pedagogiky – vojenská služba znamenala v konečnom dôsledku pri dnešnom triezvom hodnotení nielen posilňovanie militaristických tendencií v štáte a spoločnosti, ale – a to je oveľa podstatnejšie – aj dovŕšenie výchovy mladých mužov a  ich konečnú socializáciu do spoločnosti dospelých. V rámci vojenskej služby sa z nedospelého mladíka – zelenáča stával muž a ten sa po vojenskej službe vracal domov ako plnohodnotný skúsený chlap. Dnes to mnohým chýba a často aj takmer tridsaťročný „mladík“ sa bez mamičkinho „mamahotelu“ nevie zaobísť. Škodí to v konečnom dôsledku nielen mame, ale najmä tomu synáčkovi a aj jeho prípadnej budúcej partnerke.
Všetko toto si uvedomilo bývalé významné posádkové juhomoravské, rakúske, rakúsko-uhorské a aj československé posádkové mesto Hodonín, ktoré si tento aspekt svojich dejín pripomenulo 3. novembra 2016 slávnostným odhalením vojenského pomníka v areáli bývalých hodonínskych kasární.

Autorom pomníka „Město Hodonín svým vojákům“  je akademický sochár Jaroslav Jurčák († 12. 9. 2016), ktorý sa, žiaľ, odhalenia svojho diela v Hodoníne na Brnenskom námestí 3. novembra 2016 pri príležitosti 135. výročia dokončenia výstavy Veľkých kasární, nedočkal. Pomník má podobu obdĺžnikovej plastiky pripomínajúcej starogrécke stély. Meria 230 centimetrov a váži viac ako dve tony. Na stéle sú dve bronzové plastiky pripomínajúce symboly armád rakúskeho cisárstva a českej armády. Na zadnej strane stély je vyrytá časť textu a nápevu pesničky „V Hodoníne za vojáčka mňa vzali“. Po odhalení pomníka nasledovala v salónku Reštaurácie „Na varte“ vernisáž fotografií zachycujúcich slávnu históriu hodonínskych kasární. Fotografie dodalo Masarykovo múzeum v Hodoníne o. p. a pán Antonín Kučera (www.hodoninnostalgicky.cz). Použili sa aj materiály z kalendára mesta vydaného pre rok 2013 „V Hodoníne za vojáčka…“.

hod1   V kasárňach sa asi ako prví ubytovali vojaci 10. jazdeckej brigády, ktorú 7. novembra 1883 vystriedal 13. hulánsky regiment. Po vzniku Československa v roku 1918 sa v Hodoníne 4. novembra zriadila tzv. „Slovácka brigáda“ a v roku 1920 prišlo do Hodonína vojenské jazdecké učilište na čele s francúzskymi dôstojníkmi. Toto učilište fungovalo až do roku 1925. Dňa 29. septembra 1920 bol do Hodonína po návrate z bojov na Slovensku prevelený aj 7. jazdecký pluk zo Starej Boleslavi. Pluk si získal zásluhy dobytím Košíc v decembri 1918. V deň 80. narodenín prezidenta Tomáša Garrigue Masaryka bol pluk premenovaný na „7. jazdecký pluk T. G. Masaryka, pluk prezidentov“
hod2
Zdroj: http://hodoninsky.denik.cz/serialy/hodonin-vcera-a-dnes-jezdecky-pluk-zabral-obe-kasarna-20120320.html
F. Vrábel

Spolek pro vojenská pietní místa zařadil do databáze památek dalších 5000 položek

Srpen 24, 2016 by · Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Spolek pro vojenská pietní místa zařadil do databáze památek dalších 5000 položek
Filed under: Monument 

Spolek pro vojenská pietní místa zařadil do databáze památek dalších 5000 položek

Spolek pro vojenská pietní místa, který zabývá mapováním památek na naši vojenskou historii, dosáhl další hranice, kdy do své databáze zařadil již více než 45000 válečných hrobů a vojenských pietních míst.

V dubnu 2015 mohl náš Spolek oznámit překročení hranice 40000 zaevidovaných památek a nyní máme za sebou tento další posun.

Především je nezbytné hned v úvodu upozornit na častý omyl. Válečným hrobem nemusí být pouze místo s ostatky, ale může to být i jiná hmotná památka. Například pomník, pamětní deska či kenotaf.

Po tomto krátkém úvodu by se mohlo zdát, že získat informaci o počtu válečných hrobů v zemi, které se války vyhýbají již více než 70 let by neměl být problém. Opak je však pravdou. I v dnešní době stále neexistuje úplná databáze všech těchto památek.

Pokusme se alespoň nastínit, o jak velký počet památek by se mělo jednat.

Před 1. světovou válkou se území dnešní České republiky odehrálo nemalé množství různých šarvátek až po regulérní války, které za sebou zanechaly nepřehlédnutelné množství válečných hrobů
a podobných vojenských pietních míst. Počínaje třeba Husitskými válkami, přes Třicetiletou válku, Sedmiletou válku, Napoleonské války a Prusko-rakouskou válku.

Právě Prusko-rakouskou válka přinesla vedle značného počtu obětí i masivní výstavbu památek v podobě pomníků a válečných hrobů. Jedná se o více než 1400 památek.

První světová válka svým rozsahem překonala do té doby známé konflikty. Nejen počtem účastnících se států, ale i počtem obětí. Při sčítání válečných hrobů na území tehdejšího Československa bylo zjištěno, že celkem na 5 493 hřbitovech je celkem 171 385 hrobů s cca 203 160 ostatky. Současně se zjistilo, že existuje celkem dalších 63 478 neupravených hrobů s 119 192 ostatky.

Rozsahem ještě ničivější druhá světová válka znamenala pro naše území další vlnu válečných hrobů a památek. Podle různých pramenů se jedná o více než 373 000 obětí. Jde o umučené v koncentračních táborech, výsleších, domácím odboji, oběti pracovního nasazení, oběti náletů a vojáky na východní i západní frontě. V tomto počtu je i přibližně 250 000 obětí rasové persekuce židovských obyvatel.

Čísla s počty obětí všemožných válek a konfliktů se postupem času stále dopřesňují a pro mapování vojenských pietních míst jsou vodítkem. Přesto je však patrné, že na území bývalého Československa je nezbytné zmapovat lokality k více než půl milionu obětí.

Pochopitelně jedna osoba může být uvedena na mnoha památkách, naopak některé oběti nemají dosud vůbec žádnou hmotnou památku, připomínající konec její životní pouti.

Navíc nelze vynechat ještě nezanedbatelné množství vojenských památek na období po druhé světové válce s vazbou na tzv. Studenou válku, rok 1968 ale i úmrtí našich vojáků v průběhu vojenské služby. Novodobé operace Armády České republiky již mají také více než 20 obětí.

Navíc bylo v průběhu času z různých příčin mnoho památek zničeno či významně pozměněno.
I to jsou všechno fakta, které je třeba zjistit a zaevidovat.

Jinak řečeno, více než desetileté úsilí Spolku pro vojenská pietní místa znamená databázi, kde je více než 45000 památek, což je několik set tisíc jmen. U necelých 2000 jmen se již podařilo vytvořit krátký medailonek s informacemi o jednotlivé oběti či osobnosti našich vojenských dějin.

V České republice existuje ještě Centrální evidence válečných hrobů, kde je v současné době zaevidováno bezmála 36000 památek. Tuto databázi spravuje Ministerstvo obrany za součinnosti krajských úřadů a obcí s rozšířenou působností.

 

O Spolku pro vojenská pietní místa

Spolek pro vojenská pietní místa vznikl v roce 2007 jako zastřešující instituce pro projekt mapování vojenských pietních míst, které provádí stále se zvětšující okruh nadšenců již od roku 2006. V současné době se do mapování zapojilo bezmála 800 osob. Členská základna Spolku je včetně sympatizantů a čestných členů bezmála 40 osob.

Spolek pro vojenská pietní místa je zcela nepolitické a nestranné sdružení zájemců o vojenskou historii. Jako svůj hlavní cíl si dal zmapovat památky na vojenskou historii na území se vztahem k naší vlasti a to ve vše dějinných obdobích. Nestranností se myslí především fakt, že v žádném případě neposuzujeme historické události na památce zaznamenané, ale památku prostě zaneseme
do databáze. Vlastní historické bádání tak přenecháváme druhým. Je to obdobný způsob, jako například kdy jsou na jednom místě památky na vojáky pruské i rakouské ze společné války,
tak i u nás jsou v databázi vedle sebe vojáci Rudé armády, příslušníci domácího odboje i vojáci německých ozbrojených sil, vojáci Císaře Pána i legionáři, příslušníci Pohraniční stráže i osoby, které zahynuli při přechodu státní hranice. Prostě jen zmapujeme všechny oběti, tak aby nakonec bylo jasné, kolik lidí v naší vlasti vlastně kdy a případně jak zahynulo v souvislosti s ozbrojeným konfliktem.

Pro některé je možná tato metoda kontroverzní, mnozí se domnívají, že některé památky by neměly vůbec existovat. Ale ignorováním jejich existence se nikdy nezjistí rozsah událostí. Jestli památka
už existuje (případně v minulosti existovala), stojí za to ji zaznamenat.

 

Závěrem je třeba konstatovat, že výsledkem více než desetiletého úsilí Spolku pro vojenská pietní místa je rozsáhlá databáze, zahrnující více než 45000 památek na naši vojenskou minulost. Přesto jak naznačují výše uvedená čísla je to stále pouze malá část.

Uvítáme proto každou pomoc s rozšiřováním naší databáze. Jen díky ochotným přispěvatelům se nám podařilo najít mnoho již zapomenutých lokalit, nebo dokonce zničených památek. Najdete-li chvilku, vše potřebné pro zapojení se do Projektu mapování vojenských pietních míst naleznete zde.

Nikdo nebude zapomenut – nic nebude zapomenuto!

Zdroje: PhDr. Vališ Zdeněk, Válečné hroby, http://virtually.cz/archiv.php?art=11022, http://www.valecnehroby.army.cz, www.vets.cz, www.army.cz, Československé oběti 1938-1945 (Tomáš Krystlík).

Odhalení pamětní desky Františeku Taiberovi na Praha 6

Listopad 12, 2015 by · Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Odhalení pamětní desky Františeku Taiberovi na Praha 6
Filed under: Monument 

Odhalení pamětní desky Františeku Taiberovi na Praha 6

František Taiber byl pilot u 311.bomb.perutě

Byli přítomni i 2 bývalí piloti od 311.ČS bombardovací perutě R.A.F. (vlevo na křesle Jaroslav Hofrichter, rodák z Plzně, druhý sedící Jiří Kafka).

Foto: Marek Lanzendorf

94. setkání

Listopad 6, 2015 by · Komentáře nejsou povolené u textu s názvem 94. setkání
Filed under: Monument 

94. setkání

 

 

94. setkání účastníků projektu se konalo ve čtvrtek 5. listopadu 2015 v Praze v restauraci U Bronců, v obvyklém čase.
Účastnili se: Honzin, Martin, Jirka, Milan, Vladimír, Tomáš a Marek Lanzendorf.

1) Asi nejvíc času zabrala informace o současném dění ve spolku, respektive nástin toho proč se na program semináře dostala některá témata,

2) hned dalším bodem logicky je program semináře a jeho zabezpečení, seminář se bude konat jak známo 28. 11. a místo bude tradiční – oficiální část bude v klubovně ČsOL v hotelu Legie v Praze,

3) logistika a zajištění bude podobně jako loni na bedrech Aleše a Diany, už nyní jim za to patří díky,

4)přednášky budou zaměřené na opakování pravidel pro vkládání (s možností diskuse a případných úprav), opět si projedeme co je a co není vpm (a opět s diskusí), jistě dojde na téma jak vytvářet příspěvek (tedy chystat data), předvedeme novinky na webu a v projektu (se zvláštním důrazem na to, jak to vlastně funguje, protože je evidentní, že to rozhodně není všem jasné), přestavíme a zopakujeme (nebo ujasníme) co je Badatelna a k čemu je Ostatní (když loňské dvě hodiny diskuse na to proč zřídit Ostatní nestačilo), ujasníme si jak budeme náš spolek a hlavně projekt mapování rozvíjet, propagovat (protože proti části našeho PR vznikla jistá nevole, jde například o ukončení informování o dosažených úspěších spolku, zrušení soutěže, apod.), stejně tak prodiskutujeme s kým spolupracovat, nebude zapomenuto na historické témata, informace od členů z různých končin, diskusi apod. A nelze zapomenout, že se bude dodělávat plán na rok 2016, Seminář není volební! – volilo se loni. V konci bude tradiční schůze brodské jednoty,

5)po semináři bude následovat odpolední večírek,

6) Marek Lanzendorf si podal přihlášku do spolku, jde již o zdatného přispěvatele a tak je jeho ochota a přístup zvláště vítána,

Uvidíme se

Seminář k problematice vojenských hrobů a vojenských pietních míst – 9. ročník, Valná hromada Spolku – 28.11.

setkání účastníků projektu mapování VPM – 3.12.

Zapsal: Martin

Zapomenutí revolucionáři

Říjen 23, 2015 by · Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Zapomenutí revolucionáři
Filed under: Monument 

Zapomenutí revolucionáři

V minulém příspěvku jsme slíbili, že Vás seznámíme s objevem, který jsme učinili v samém závěru brigády v Libušíně. Na opačné straně pietního místa, kde se nacházejí hroby legionářů, jimž vévodí pomník padlým ve 2. světové válce se nacházejí tři rozpadlé pomníky. Již při březnové brigádě jsme se snažili zjistit, zda nepatří také některému z legionářů. Bohužel informace k těmto pomníkům se nám nepodařilo získat ani na Obecním úřadě v Libušíně. Nedalo nám to a tak jsme se na tyto hrobová místa podívali i tentokrát. U jednoho z náhrobků jsme objevili položenou desku, která se týkala úmrtí dvacetiletého muže z roku 1920. Jakmile jsme ale desku otočili, zjistili jsme, že z druhé strany desky je ještě jeden nápis. „Josef FOLTÁN, padl v revoluci 8. 5. 1945 se zbraní v ruce.“ Nedalo nám to a začali jsme pátrat u zbývajících dvou náhrobků, které jsou v jedné řadě. Hned ten sousední je však povalený. Opatrně jsme jej nadzvedli a zjistili, že se pod nám nachází rozbitá deska, propadlá do hlíny. Začali jsme tedy postupně odkrývat zeminu a z jednotlivých kousků jsme sestavili a odhalili další jméno padlého. Domníváme se, že se jedná o „František PETR, padl v revoluci 8. 5. 1945 se zbraní v ruce.“ Pokusili jsme se zjistit i jméno na třetím náhrobku. Zde jsme však nebyli úspěšní, protože tento náhrobek je zcela bez desky se jménem. Jediné co jsme objevili jsou dva kusy desky položené vedle náhrobku, bohužel, bez jména. Rozhodli jsme se proto, že se pokusíme zjistit bližší informace nejen o Josefu FOLTÁNOVI a Františku PETROVI, ale pokusíme se zjistit i třetí jméno, o kterém se domníváme, že patří také některému z padlých v květnových revolučních dnech.

Budeme rádi, pokud se najde někdo, kdo by nám mohl poskytnout jakékoliv informace!

Kontaktní email:

ovcsbs.kladno@gmail.com

Text a foto: P. Hroník

Pietní akty v Římě uspořádané na památku dvou československých legionářů

Srpen 6, 2015 by · Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Pietní akty v Římě uspořádané na památku dvou československých legionářů
Filed under: Monument 

Pietní akty v Římě uspořádané na památku dvou československých legionářů

Dne 4. srpna 2015 uspořádalo Velvyslanectví České republiky v Itálii pietní akty u hrobů dvou československých důstojníků – legionářů z první světové války, kteří jsou pohřbeni v Římě – Jan Čaloun a Vladimír Vaněk.  

caloun Velvyslanec České republiky v Itálii pan Petr Buriánek s doprovodem se nejprve poklonil památce legionáře Jana Čalouna, pohřbeného ve vojenské části římského hřbitova na náměstí piazzale Verano (Sacrario Militare nel cimitero Monumentale del Verano). Jan Čaloun byl podporučíkem Československých legií v Itálii (v Československé armádě evidován jako poručík), narodil se dne 14. prosince 1883 v obci Sedlec, zemřel dne 25. října 1918 v nemocnici Porta Furba poblíž Říma. Je jediným československým vojákem, pohřbeným na římském vojenském pohřebišti Verano, kde se nacházejí hroby 50 000 italských vojáků, padlých za 1. a 2. světové války.

Následoval pietní akt u hrobu československého legionáře a diplomata Vladimíra Vaňka na římském protestantském hřbitově Cimitero Acattolico di Roma. Kromě velvyslance Petra Buriánka a dalších zástupců velvyslanectví se pietního aktu zúčastnila rovněž Vaňkova dcera paní Mira Vanek Shejbal s rodinou. Vladimír Vaněk (1895 – 1965) se významným způsobem zapsal do vojenské historie 1. i 2. československého zahraničního odboje. V době vypuknutí 1. světové války pobýval na ruském území a zde v roce 1914 vstoupil de České družiny, československé vojenské jednotky zřízené v rámci ruské armády. V jejích řadách se osvědčil při bojích na frontě i jako zpravodajský důstojník, když například v listopadu 1914 přešel frontu a dostal se až do Prahy, kde předal K.Kramářovi poselství od vedoucích představitelů čs. odboje v Rusku. Následně se mu podařilo nechat se odvést do rakouské armády a po příjezdu na haličskou frontu přešel zpět na ruskou stranu. V roce 1916 byl vyslán Československou národní radou do Západní Evropy, kde se mu mimo jiné v Římě podařilo dosáhnout ze strany italských úřadů povolení, které umožnilo vytvořit na italském území první organizační struktury československého protirakouského odboje.

vanekDo roku 1920 působil v Československých legiích a následně jako zpravodajský důstojník v Československé armádě, poté zahájil působení v diplomacii. Za 2. světové války pracoval pro československou exilovou vládu ve Stockholmu, odkud řídil významnou zpravodajskou síť. V roce 1944 odejel do Londýna, poté se v témže roce stal nejprve československým generálním konzulem na osvobozeném italském území a následně v letech 1945-46 byl prvním československým vyslancem v postfašistické Itálii. Po návratu do vlasti pracoval na Ministerstvu zahraničních věcí ČSR, kde patřil k nejbližším spolupracovníkům Jana Masaryka. V prosinci roku 1948 odešel se svou rodinou do exilu v Itálii, kde mimo jiné pracoval i pro české krajanské organizace a úspěšně podnikal v oblasti cestovního ruchu. V italském exilu v roce 1965 zemřel. V roce 2011 byla na jeho počest pojmenována ulice v toskánské přímořské lokalitě Riva del Sole. Vladimír Vaněk literárně zpracoval své válečné osudy v knize „Moje válečná Odyssea“, vydané v roce 1925. V roce 2014 popsal Vaňkovu odbojovou činnost Milan Kovář ve své knize „Diverzanti a agenti v akci“, Vaňkovu diplomatickou kariéru podrobněji vylíčili autoři Jindřich Dejmek, Jan Němeček a Slavomír Michálek v publikaci „Diplomacie Československa“, vydané v roce 2012.

Jozef Špánik

Velvyslanectví ČR v Římě

Odhalení pamětní desky pplk. Bedřichu Vallovi – Šípovi

Květen 27, 2015 by · Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Odhalení pamětní desky pplk. Bedřichu Vallovi – Šípovi
Filed under: Monument 

Odhalení pamětní desky pplk. Bedřichu Vallovi – Šípovi

Proběhlo dne 20. května 2015 na domě čp. 546/27 v Kafkově ulici v Praze 6.

Br. pplk. Bedřich Valla byl významným činovníkem, vůdcem 11. oddílu a 1. střediska Svazu Junáků Skautů Republiky Československé a zakladatel branného skautingu. Jako důstojník Generálního štábu RČS se aktivně účastnil domácího odboje v rámci organizace Obrana národa.

Pamětní deska byla odhalena v den 70. výročí jeho úmrtí na domě, ve kterém bydlel v letech 1933 až 1944.

Fotografie: Hana Morávková, Roman Kelbich

Prázdné místo

Květen 25, 2015 by · Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Prázdné místo
Filed under: Monument 

Prázdné místo

Letos si připomínáme 70. výročí osvobození. Naše škola ZŠ Šafaříkova vyhlásila pro žáky zajímavou poznávací soutěž o památných místech a pamětních deskách ve Valašském Meziříčí, které se vztahují ke 2. světové válce. Třída 4. A se zúčastnila nejen svým projektem pietních míst, ale i netradičně a to formou textilní koláže. Rozhodli jsme se společně vytvořit práci k Pomníku obětem holocaustu na Vodní ulici. Jména vytesaná do žuly byla podmětem a motivací pro všechny. Začali jsme ve třídě realizovat naši společnou myšlenku. 150 lidí, kteří zde žili a už se nikdy nevrátí, si zaslouží jistě nemalé připomenutí. Jména, která vpisujeme na plátno společně s datem, a místem úmrtí jsou jen vzpomínkou. Rudé nápisy symbolizují, odkud přicházela jen smrt, koncentrační tábory. Žlutá barva  na plátně je barvou židovské hvězdy s nápisem Jude. Nápis a název díla, „Prázdné místo“ ve spodní části přeložen do hebrejského jazyka, jako vzpomínka na osobnosti, které již neuvidíme.

Připomněli jsme si oběti 2. světové války, projevili jsme jim úctu a naše práce je symbolem, že by se na tyto hrůzy nemělo nikdy zapomenout.

Za třídu 4. A třídní učitelka Mgr. Lenka Šimčíková

Další stránka »